Výdaje na důchody z investic, které jsou placené do zahraničí, v loňském roce činily 386 miliard korun, to je 9 procent HDP. V opačném směru přišlo pouhých 80 miliard korun, tedy pětkrát méně. I když jde o velké číslo, může být mnohem větší, až se začnou zvedat úrokové sazby ze současné úrovně blízké nule.
Mimochodem, může to nastat ze dne na den. Podle analýzy banky UBS může bankrot Řecka vyvolat negativní reakci především ve střední a východní Evropě, v zemích, které jsou závislé na vývozu do EU. Jmenovitě uvádí Česko, Maďarsko a Polsko.
Výdaje na důchody z přímých zahraničních investic představují většinu českých plateb zmíněné kategorie do zahraničí (7,8 procenta HDP). Je to důsledkem toho, že podíl přímých zahraničních investic je v ekonomice ČR mimořádně vysoký.
Roku 2012 (poslední údaj na Eurostatu) dosahoval podíl přímých zahraničních investic na ekonomice ČR 67,4 procenta HDP a byl dvakrát vyšší než průměr EU. Jsou země, které jej mají stejný nebo vyšší, jako třeba Nizozemsko, avšak tam je převažující tok plateb opačný a míří do země.
Kolik z těchto plateb představují dividendy akciových společností vyplácené do zahraničí lze přímo z platební bilance obtížně vyčíst, ale ČSÚ je vykazuje. Najdeme je také v červnovém vydání magazínu Statistika & My, které právě vyšlo, v zajímavém textu vedoucího oddělení svodných analýz ČSÚ Lukáše Kučery.
Samotných českých dividend do zahraničí se týká údaj 214 miliard korun, to je 5 procent HDP. Jedná se o saldo, výsledek odlivu a přílivu peněz. Z mezinárodního srovnání, které je u článku uvedeno formou mapy, je zřejmé, že jde o jedno z krajních čísel v Evropě. Zmíněné Nizozemsko má z přímých zahraničních investic naopak čistý příjem v hodnotě 7,7 procenta HDP. Sousední Slovensko vyplácí na dividendách do zahraničí čistá 3,4 procenta HDP, Maďarsko je na poloviční hodnotě Česka. Rakousko a Německo mají bilanci dividend zhruba vyrovnanou.
Nicméně vraťme se k českým údajům. Fakt, že výplaty zahraničních investorů jsou několikanásobně vyšší než přírůstek HDP, stojí za zamyšlenou. I fakt, že dosáhly rekordní úrovně v roce 2014, který byl z hlediska hospodářského růstu spíše průměrný.
Extrémní odliv dividend je známkou extrémně nepromyšlené hospodářské politiky, která se vzdává hospodářské suverenity a hledá zahraniční berličky při řešení naléhavých domácích problémů, k jakým patří především nezaměstnanost. Je to doklad absolutní ztráty politické kreativity a strategické vize, která by vytvářela podmínky pro rozvoj z domácích zdrojů. Vysoké dividendy mají být dalším lákadlem pro zahraniční investory. Z hlediska státního rozpočtu jsou však zároveň signálem toho, jak nedostatečně jsou korporace zdaňovány.
Právě extrémní výše českých dividend při průměrném hospodářském růstu ukazuje, že skutečně odpovědná fiskální politika má po ruce mimořádně vydatný zdroj, který je trestuhodně přehlížen. Je samozřejmě chvályhodné, když se někdo snaží, aby se nekradlo a daně platily, aspoň ty mrňavé. Jenže i pak zůstává jejich nemravná rovnostářská struktura a nedostatečná úroveň, která se pak zbytečně doplňuje dluhem. A s tím se prostě musí něco udělat.
Nepochybně platíme daň za nehybnost české politické scény, kdy strany nejsou masovými sdruženími občanů s velkorysým dlouhodobým cílem, ale jen uzavřenou sítí funkcionářů, kteří si musí místa na kandidátkách vysedět dlouhými lety bez průšvihů. Tedy pokud možno bez činnosti. Za tu dobu si však dokonale osvojí mechanismus moci. Ta nejlépe funguje tam, kde jsou koncentrované prostředky – a každé rozhodnutí pak má dalekosáhlé dopady. Proto vidíme takový odpor k decentralizaci a obnově drobné místní prosperity cestu družstevnictví a lokálních záložen na bázi místních zdrojů. Z toho nic nekouká.
Platební bilance je jen jednou – a možná menší částí – toho, co odvádíme jako extrémní tribut za náš skromný chléb vezdejší. Nezapomínejme také na vývoz životního prostředí, který provází třeba export elektřiny. Podle údajů Ústavu experimentální medicíny AV ČR je průměrný věk dožití v pánevní oblasti severních Čech o dva roky kratší než ve zbytku republiky, a za posledních 25 let se na tom moc nezměnilo. Jestliže máme hospodářsky přežívat jen za cenu toho, že občané v někdejší „zahradě Čech“ dříve umírají, je něco špatně.
Ze stejného zdroje, z jakého se dozvídáme o množství dividend vyplácených do zahraničí, lze nabídnout také opačný pohled – jak se dařilo zaměstnancům, kteří pomohli vytvořit vysoké zisky. Skutečně vysoké. Jak to jde dohromady s průměrným hospodářským růstem je další záhada.
„V úhrnu za celý rok 2014 hrubý provozní přebytek nefinančních podniků posílil o výjimečných 13,3 %. O takovou proporci, jako právě v tomto roce, zisky nefinančních podniků ještě nenarostly (na dostupné časové řadě), a to ani v jednotlivých letech konjunktury české ekonomiky, tj. v období 2004–2008. Tuzemským podnikům, alespoň těm nefinančním, se jako celku skutečně dařilo,“ čteme v publikaci ČSÚ. Současně uvádí, že mzdy zaměstnanců vzrostly jen o 2,2 procenta.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
