Elektronická evidence tržeb se uvádí do pohybu, sněmovní verze byla přijata a rozehraný zápas vstupuje do další části. S návrhem si pohraje Senát, potom se vrátí do sněmovny, a když tam přežije další kolo procedurálních šarvátek, ocitne se na stole prezidenta republiky. Současně však bude probíhat jednání u Ústavního soudu.
Zákon o elektronickém dokladování tržeb, bez kterého jsou daně jen dobrovolné, připomíná skokana na lyžích, kterého pustili z věže, ale vítr stále duje. Možná ho to poponese, možná zabije. Ale ať už se jím budou zabývat poslanci, senátoři, prezident, či ústavní soudci, všem by měla nad jeho textem zaznít jednoduchá úvaha, kterou Andrej Babiš dokázal srozumitelně vyjádřit až v okamžiku, kdy vládní většina ve sněmovně nasazovala bajonety a chystala se na zteč. Ano, může to být likvidační. Pokud jednomu živnostníkovi umožníme, aby daně neplatil, pak ten, kdo si nemůže dovolit tak nízké ceny, protože daně platí, brzy skončí.
Je to jednoduché: Když prohraje zákon, vyhraje nekalá soutěž. To chceme?
Jinou věcí může být, že ani tento zákon není z nejlepších. Prakticky všechny digitalizující předpisy a systémy, které u nás byly v minulosti přijaty, byly špatné. Stačí vyjmenovat IZIP, Opencard, sociální kartu, registraci automobilů, systémy pro úřady práce, digitální podpis, datové schránky, a nejspíš jsem ještě na mnohé zapomněl. Shodou okolností všechny chystaly vlády a úřady, které dnes mají stranické zastoupení převážně v opozičních lavicích. Nemyslím si, že jsou to idioti. Nepochybně vědí, kde se stala chyba. Ale i kdyby šlo o vědomé přihrávky malé (či spíše větší) domů, dnes mají svaté právo své zkušenosti zúročit a nedovolit vládě, aby se něco takového opakovalo. Neříkám, že se to chystá, ale opozice je tu od toho, aby to nebylo možné ani zkusit.
Přitom v digitalizaci je budoucnost, nemůžeme jí utéct. Bylo by službou vlasti, kdyby opozice zabránila opakování excesů a prosazovala rozumné řešení. V tom by jistě získala i podporu veřejnosti. Ostatně příklady všech velkých ekonomických vzestupů ve světě, oněch „ekonomických zázraků“, o kterých se pak píše v učebnicích, jako třeba v Irsku nebo Finsku, začínaly konsensuálním nastavením pravidel, která pak vydržela střídání vlád různé orientace.
Dnešní doba není nakloněna smíru, ale i bojové střetávání argumentů je živou vodou, bez které společnost hyne. A tak jsem pozorně sledoval, jak spousta připomínek, které zazněly od mluvčích pravicové opozice, nebyla od věci. Teď je nebudu vypočítávat, protož ani oni je nemysleli vážně, byť nabízely ratio. Měly však být argumentem nikoliv proti slabinám zákona, ale ve prospěch obhajoby nekončící debaty, která znemožní hlasování, a vlastně i řádné projednávání návrhu. Obstrukční obsazování řečnického pultu přednostními vystoupeními a faktickými poznámkami způsobilo, že seznam řádně přihlášených poslanců se netenčil, neměli šanci si vrznout. Parlament nejen nerozhodoval, ale vlastně ani nejednal.
Může mít něco takového ústavní oporu?
Poslanec Vojtěch Filip (KSČM) před středečním hlasováním připomněl, že „není pravda, že by někdy bylo úmyslem zákonodárného sboru České republiky, České národní rady, Poslanecké sněmovny po roce 1995, aby v jakémkoliv textu svého jednacího řádu měla v úmyslu, aby Sněmovna byla neusnášeníschopná. Naopak, jejím úmyslem zákonodárce bylo, pokud se stane to, že po více než 120 dnů Poslanecká sněmovna nebude usnášeníschopná, je potřeba, aby se rozpustila.“
Když to zestručníme, smyslem sněmovny je jednat a rozhodovat. Kdyby se to delší čas nedařilo, v zákoně se mluví o 120 dnech, je třeba vypsat nové volby. Něco takového však pravicová opozice v žádném případě nechce, dopadla by ještě hůř než dnes. Smyslem její formy obrany demokracie je udržet si demokracii od těla. Nemá dost hlasů teď, a nebude je mít ani příště.
Prosincové údaje o volebních preferencích podle SANEP ukazují, že s hlasy pro TIOP 09 to může být jako s cenami ropy, od loňského května se propadly o dvě pětiny. Kdysi vtipný Kalousek je kamerami stále častěji zachycen s výrazem, který spíš hlásí panické stavy duše. STEM ukazuje trochu lepší čísla, ale průzkum stranických preferencí podle CVVM žene obě strany ke srázu 5 procent, pod kterým už je jen to, co (slovy básníka) „nic se nazývá“.
Zoufalá obrana fixlujících podnikavců ze strany opoziční pravice proto byla snahou zachovat poslední zbytky volební klientely, aby někdejší zpupní reformátoři všeho, co umožňuje vykostit a privátně ovládnout klíčové veřejné služby, vůbec zůstali součástí parlamentního systému. Avšak s takovým zázemím těžko získají dost síly na ovlivnění legislativy jinak, než přes pokusy získávat legislativní výpalné. Ani ve sněmovně jim nezbyde nic jiného než nekalá soutěž, kterou si vepsaly do praporu. Se zbytky hlasů ani příště nedokážou přehlasovat zákony, které se jim nelíbí. Avšak mohou mařit jejich projednání a upnout se k tomu, že k hlasování nikdy nedojde. Pokud bude vláda tak blbá, že jim to bude odevzdaně trpět.
Je to cesta do pekel, abych použil slavného Topolánkova proroctví na půdě Evropského parlamentu. Skočilo mi to do řádky samo, přestože on tím mínil monetární a fiskální uvolňování ve Spojených státech, které krátce na to zemi vrátilo konjunkturu, zatímco nás ve stejné době moudré utahování strhlo do druhé vlny recese. Ale teď je to opravdu cesta do pekel, protože Topolánkovi následníci prodávají duši za mísu čočovice.
Okamžitý politický efekt, který si slibovali od systematického uplatňování obstrukcí, nutně přinese dlouhodobou škodu, neboť každý soudní volič pochopí, že s takovou opozicí lze stejně drsně zamést. Prostě se změní jednací řád, byť třeba k tomu bude třeba jeho další porušení. Ale ústavním smyslem jednacího řádu je umožnit sněmovně jednat, nikoliv nedovolit, aby realizovala program, který získal většinu ve volbách.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
