Zbyněk Fiala: Evropské fondy hrozí

Česká republika zatím vyčerpala necelou polovinu ze strukturálních fondů EU, přestože programové období, pro které byly určeny, již skončilo. Z celkové alokace 808 miliard korun (podle aktuálního kurzu na konci loňského roku) tak bylo zatím vyčerpáno jen 386 miliard korun. Je to katastrofálně málo, ale mohlo by to být ještě méně. Za vyčerpané peníze se totiž považují ty, které byly poskytnuty zhotovitelům schválených projektů z českého státního rozpočtu, potom prošly souhrnnou certifikací v národním kontrolním orgánu, a teprve pak jsou fakturovány Bruselu. Ten se však může nad našimi účty pozastavit, jak už to loni udělal, a napařit nám další „korekce“, tedy krácení konkrétního nároku.

Důvodů může být víc. Předchozí kontrola ze strany Evropského účetního dvora v roce 2011 zjistila, že české ministerstvo financí ani neví, zda jsou účty v pořádku a hlásilo jen zlomek chyb z toho, co našli jejich evropští kolegové. Že nešlo jen o chyby, potom ukázalo vyšetřování policie na různých místech (výkop mičudy do hry provedla na vedení ROP Severozápad).

Nyní následovala dvoudenní návštěva členů výboru Evropského parlamentu pro rozpočtovou kontrolu, kteří u nás prověřovali využívání prostředků evropského rozpočtu. Ti byli ve svých vyjádřeních drsnější:

„Členkou výboru jsem už deset let a už jsem zažila spoustu kontrol. Vůbec poprvé mám ale dojem, že v tomto systému bylo možné v obrovském objemu provádět podvody. Auditoři, kteří měli projekty kontrolovat, je navíc vůbec nekontrolovali,“ prohlásila podle Euroskopu německá konzervativní europoslankyně Ingeborg Grässleová.

Nejvíc ji překvapilo, že české úřady se ani nesnažily zjistit, kdo měl z takového systému prospěch, a vyzvala proto poslance, aby to zkusili alespoň vlastní vyšetřovací komisí.

Ještě zlověstněji zněla slova německého kolegy socialisty Jense Geiera:

„V roce 2011 byla míra chybovosti v ČR nejvyšší v EU a dosud se nezlepšila. Docházelo zde k politickému výběru projektů. Víme o situacích, ve kterých docházelo ke korupci."

On sám tedy řekl pravý opak, než jak vyzněla česká oficiální zpráva z jednání, podle které poslanci zaznamenali v ČR zlepšení.

To nejhorší na konec - kontrola ze strany delegace europoslanců znovu vznesla pochybnosti také nad tím, zda použití evropských peněz dávalo vždy smysl. Řízení a kontrola těchto fondů by neměly být omezeny jen na to, aby se tolik nekradlo a nekorumpovalo, ale taky aby se naplnil věcný záměr evropské pomoci a urychlilo se zkracování hospodářského a společenského odstupu ČR od vyspělého jádra EU. Je opravdu divné, že sem přiteklo tolik evropských peněz, ale odstup ČR od evropského průměru se přesto nehnul od roku 2008 ani o chlup a zůstáváme na 81 procentu HDP na obyvatele v paritě kupní síly.

Toho si je vědoma i ministryně pro místní rozvoj Věra Jourová, když v TV Prima řekla, že „celý systém, nebo část umožňovala, že se ze systému odčerpávaly peníze na věci, které neměly být financovány, a do kapes, do kterých neměly jít."

V letošním roce státní rozpočet očekává čerpání 109 miliard korun z evropských fondů a podle březnové monitorovací zprávy o měsíčním plnění rozpočtu už byl prakticky na polovině. Zdá se, že v této oblasti už za Rusnoka nastoupilo krizové řízení a věci se trochu hnuly. Představa, že se toho dá moc dohonit, je však podle všeho iluzorní. Předchozí události zároveň obsahují riziko, že tyto peníze nemusí plynout směrem k nám definitivně.

Když necháme stranou hrozící korekce, zbývá otázka čerpání zbylé poloviny evropského přídělu. Zdánlivě máme dost času, protože existují pravidla pro dočerpávání po termínu. Dříve bylo možno dočerpávat tři roky, nyní jen dva. Důležité jsou dva pojmy – alokace, tedy okamžik přidělení fondu uzavřením kontraktu se zhotovitelem (to je takříkajíc fondový retail), a pak odeslání přijatelné souhrnné žádosti české vlády Evropské komisi k proplacení (fondový velkoobchod):

„Část rozpočtových závazků dosud otevřená k 31. prosinci 2015, tj. alokace roku 2013, se automaticky zruší, pokud k ní EK neobdrží přijatelnou žádost o platbu do 31. března 2017,“ vysvětluje příslušná kapitolka v prosincové měsíční monitorovací zprávě on čerpání evropských fondů.

Lze tedy peníze přidělené do konce loňského roku použít na realizaci projektu, která skončí až za dva roky, a pak se vede další dva roky papírová vojna k proplacení. Možná se dá s těmi fondy i trochu šíbovat, aby se přisypalo tam, kde je realizace nadějnější. Je tam však spousta omezení pro takové přesuny, která vycházejí z toho, že pomoc je rozčleněna do nezaměnitelných částí:

Nejde o celkové peníze pro republiku, ale pro každý operační program zvlášť. Přesouvat lze tedy jen uvnitř jednotlivých operačních programů, nikoliv mezi nimi. V jednom roce lze přitom přidělit jen tolik, kolik bylo na každý jednotlivý rok v daném programu vymezeno.

Nelze přesouvat peníze ani mezi fondy (ani u vícefondových operačních programů OP Doprava a OP Životní prostředí).

A nelze je přesouvat ani mezi cíli (u vícecílových operačních programů OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost, OP Lidské zdroje a zaměstnanost, Integrovaný OP a OP Technická pomoc).

Určitým vodítkem pro představu, jak jsme na tom, je stav proplacených prostředků ze státního rozpočtu příjemcům dotací. Tento poměr je pochopitelně nadějnější než poměr za další překážkou, kterou je česká certifikace souhrnu všech plateb za určité období, že je to v pořádku. Teprve pak můžeme zkusit žádat Brusel o proplacení.

Například největší operační program Doprava (řízen ministerstvem dopravy) má nasmlouvány dotace ze 108,6 procent z celkové alokace na minulé programovací období (má převis projektů). Z českého rozpočtu proplatil už čtyři pětiny alokace (80,4 %), ale certifikována je jen polovina (52,7 %) alokace. Je zřejmé, že něco nám v Bruselu neprochází a s něčím se tam nejspíš bojíme jít. Například o dotace na dostavbu D8 chráněnou krajinnou oblastí, jsme ani nežádali (a toto rozhodnutí přišlo ještě dřív, než nám při rekordním sesuvu půdy u Prackovic v souladu s předpověďmi geologů takříkajíc spadla na hlavu).

Dočerpávání tohoto programu nemusí být snadné taky proto, že musí respektovat jak roční příděly, tak fakt, že jen čtyři pětiny programu jsou z Fondu soudržnosti. Zbylá pětina je z Evropského fondu pro regionální rozvoj.

Druhý největší operační program Životní prostředí (řízen ministerstvem životního prostředí) dokázal nasmlouvat jen polovinu celé alokace (55,4 %), ještě méně (44 %) je proplaceno aspoň z českého rozpočtu a certifikace je hotova dokonce jen na třetinu alokace (33,4 %). Také tento program se dělí do dvou fondů.

Třetí největší operační program Podnikání a inovace (řízen ministerstvem průmyslu a obchodu) má převis kontrahovaných projektů (115,1 %) podobně jako Doprava, ale s proplácením to vázne (66,6 %), čemuž se nelze divit, protože certifikováno je pouhých 33,5 %. Je tak dokonce horší než OP Životní prostředí.

Tato čísla potvrzují fakt, který lze slyšet od zasvěcených, že Evropská komise dlouhodobě odmítá certifikovat řadu projektů, které neodpovídají duchu této pomoci a byly ušity na míru konkrétním osobám. Tyto osoby se však nechtějí vzdát svého práva, že ony budou určovat, co bude stát dělat. Proto Praha nabízela Bruselu jen kosmetické úpravy, které však nikam nevedou.

Zběsilý finiš, jímž by se mělo dočerpat, co se dá, bude zřejmě soustředěn hlavně na dálnice a co největší projekty, které se dají nejrychleji zúřadovat. Klidně se dá vsadit na to, že to budou náhodné nesmysly. Dálnice se stavějí hlavně proto, aby kdejaký krajský velikán mohl před volbami stříhat pásku. Proto je jich rozestavěno tolik, často odnikud nikam, a žádná dostavěna.

Hlava se točí z toho, co všechno by se dalo udělat, kdyby se dal aspoň zlomek těchto astronomických částek nasměrovat na projekty v malém, prostřednictvím extrémně levných neziskových organizací. Těm však nikdo nepůjčí, a tak nedokážou shromáždit potřebné prostředky na projekt a zejména na kofinancování. Chybí agentury pro technickou pomoc neziskovému sektoru a grantový systém nebo státní banka, která by usnadnila překonat jejich finanční bariéry. To však ti, kdo dokážou stejnou práci vyfakturovat desetkrát nebo stokrát dráž, nikdy nedovolí. A tak se raději vyhazují miliardy oknem. Pokud se nebudou zase vracet.