Zbyněk Fiala: Konec dluhové kurately

Pokud však jde o státní finance, letos už jsou v mezích stanovených regulemi a Evropská komise proto navrhla ukončení řízení s ČR kvůli nadměrnému deficitu. Nejsme také v seznamu zemí, u kterých bude proveden hloubkový přezkum na základě nového evropského mechanismu makroekonomického varování.

Uf, jsme z černých lesů venku? Jen na chvilku. Výhrady se zatím týkají hlavně rozpočtového výhledu na rok 2015. Doporučení evropského semestru zároveň naznačují, co s námi udělá fiskální pakt, až vstoupíme do eurozóny.

Tak napřed ta dobrá zpráva. Květnové plnění státního rozpočtu je stále velmi přijatelné. Sice už sestoupilo pod hladinu a vykázalo schodek ve výši 9,5 miliardy korun, ale ten je stále nejnižší za posledních 15 let. Důležité je, že se daří lépe vybrat daně. Přírůstek celostátních daňových příjmů (pro celé veřejné rozpočty, nejen pro státní rozpočet, který je samozřejmě největší) je opravdu pozoruhodný a v květnu činil 24 miliard korun proti loňsku. Pořád se pohybujeme nad plánem. Ale výsledný rozpočtový schodek je zmírněn i na výdajové straně, a zrovna tam, kde není o co stát – stále chybí investice.

http://www.mfcr.cz/cs/aktualne/tiskove-zpravy/2014/pokladni-plneni-za-leden-az-kveten-2014-18021

Květnová čísla tak představují realističtější obraz veřejných financí než předchozí výrazné rozpočtové přebytky, které odrážely i některé odsunuté platby. Letos se o něco později hradily příspěvky pro školy zřizované kraji a obcemi – či spíše, loni se jim posílaly peníze o něco dřív, pod hrozbou finančního zhroucení. Do schodku zasáhlo také zvýšení plateb zdravotního pojištění za státní pojištěnce, které má nemocnicím vyrovnat výpadek příjmů za zrušené nemocniční poplatky.

Ovšem za rok má být zle, varuje Evropská komise. Asi by bylo dobré vědět, kdo to pro ni píše, protože někde tlačí na pilu jak z opozičních lavic.

http://ec.europa.eu/europe2020/europe-2020-in-your-country/ceska-republika/country-specific-recommendations/index_en.htm

Oficiálně jde o doporučení Evropské rady (která to schvaluje) k národnímu programu reforem ČR a ke konvergenčnímu programu (příprava na euro). Příslušná doporučení byla zpracována pro každou z členských zemí, EU tak měla všude dosti rušný den. Nic z toho neplyne, plnit se to nemusí. Nejde o povinný program, jaký představuje řízení kvůli nadměrnému deficitu, které může (teoreticky) skončit až sankcí. Na druhou stranu, byla by chyba brát kvalifikovaná doporučení na lehkou váhu, byť někde z toho liberalismus přímo kape.

V Česku zavládne největší vzrušení kolem doporučení, že věk odchodu do důchodu by se měl dále zvýšit. „Zákonem stanovený věk pro odchod do důchodu se má podle stávajících právních předpisů v dlouhodobém horizontu zvyšovat, ale ve střednědobém výhledu je toto zvyšování příliš pomalé,“ píše se v doporučeních.

Když se však podíváme do podkladového pracovního dokumentu expertů Evropské komise, zní toto doporučení trochu jinak: „Česká republika byla vyzvána, aby podnikla kroky ke zvýšení skutečné věkové hranice pro odchod do důchodu (…)“. Předpokládám, že výraz „skutečné věkové hranice“, si můžeme přeložit také jako běžněji užívaný „efektivní věk“, což průměrná veličina, kterou zákon ovlivňuje jen nepřímo. Do řádného starobního důchodu například teď odcházejí muži narození v říjnu 1951, ale vedle toho máme i pravidla pro předčasný odchod do důchodu, a těch byla v posledních letech asi pětina. Podle poslední ministerské Pojistněmatematické zprávy o důchodovém pojištění byl roku 2011 průměrný věk odchodu do důchodu 59 let.

http://www.mpsv.cz/files/clanky/13783/PMZ-2012.pdf

Doporučení Evropské rady varují před stárnutím populace, ale kdo se zajímá o demografické predikce ČR, ten ví, že se různá demografická pracoviště ve svých závěrech liší a třeba můj jmenovec Tomáš Fiala nesdílí pesimismus, se kterým se pracovalo při propagaci mrtvě narozeného druhého pilíře. Je možné, že tato data sloužila za podklady i v Bruselu. Ostatně každou argumentaci, která pracuje s časovým intervalem 2016 až 2060, jakou najdeme i ve zmíněných bruselských dokumentech, musíme považovat za velmi hypotetickou.

Vraťme se raději do blízké budoucnosti. Doporučení pracují podrobně s pojmem, do kterého nás namočí fiskální pakt. Jedná se o strukturální schodek veřejných financí, tedy o tu jeho část, kterou nelze připsat vlivu hospodářského cyklu a která by u nás neměla překročit 1 procento HDP.

Už příští rok by se mělo „nově vypočítané strukturální saldo“ ČR zhoršit a odchylka od požadované úrovně by měla pokračovat i v následujících letech. V roce 2016 tak má podle těchto výpočtů strukturální schodek činit 1,6 % HDP a o rok později dokonce 1,9 procenta HDP. Dvojnásobek závazku!

Evropská komise předpokládá vyšší hospodářský růst, než jsou české projekce. Budeme tedy na tom lépe? To by předpokládal ten, kdo k tomu většímu HDP přiřadí stále stejný rozpočtový schodek. Jenže možná na tom budeme spíše hůř, protože hospodářský růst je cyklická složka, ale ono trestuhodné strukturálno se možná vůbec nehne! A jsme znovu v kelu.

Nad touto záhadou je vhodné fiskální bubáctví opustit a podívat se něco praktičtějšího:

„Veřejné investice v posledních letech prudce klesaly, což se obzvláště dotklo investic do infrastruktury. Předkrizový růstový model českého hospodářství se opíral o velký příliv zahraničního kapitálu a byl silně orientován na vývoz. Jelikož prostor pro dohánění na základě kumulace výrobních faktorů (včetně zahraničního kapitálu) se zdá být omezený, nové cesty k vyšší produktivitě by pomohlo nalézt přesměrování ekonomiky k domácím motorům růstu.“

S tím bych rád souhlasil, ale potřeboval bych doplnění. Čtu si teď Public Bank Solution od Ellen Brownové, a ta shromažďuje doklady o tom, že všechny významné inovační ekonomiky (třeba Německo, Rakousko, Japonsko, východoasijské země) opíraly svůj rozvoj také o důležitý pilíř finančního systému, kterými jsou veřejné banky, tedy banky státní, regionální a družstevní.

Státní bývá rozvojová banka, pro velké projekty (ostatně i v EU máme tomu odpovídající Evropskou investiční banku). Tu nakonec máme (ČMRZB), ale má dost nepřehlednou náplň a mohla by být větší a aktivnější. Co už nemáme, to je síť regionálních bank ve vlastnictví místních vlád, a nakonec ryze lokální družstevní banky, ve kterých bývá kombinován kapitál měst, obcí a soukromých střadatelů. Jejich statut pak vyžaduje investice v místě a s důrazem na veřejný prospěch. Zisk je vedlejší, stačí udržitelnost. Fakticky tak zároveň tvoří peníze, a sice „pozitivní“ veřejné peníze podložené reálnou produkcí, zatímco běžný bankovní úvěr se opírá jen o úročené „negativní“ peníze, na principu dluhu.

Chybějící krajské banky a nefunkční kampeličky nejsou jedinou věcí, která nás řadí mezi ty méně civilizované země. Nicméně patří mezi ty, o který u nás uvažují jen nemnozí (konkrétní plány kdysi rozvíjel středočeský hejtman David Rath, jak jsme zaznamenali v jednom rozhovoru).

Publikováno se souhlasem vydavatele.