Zbyněk Fiala: Nezpráva, nebrzda a neúčast

Také o úspornosti české vlády vypovídají víc rekordní dluhy než svalnatá hesla. Zato snaha vlády zabránit České republice v účasti na fiskálním paktu má logiku. Který falešný hráč by stál o to, aby mu někdo kontroloval karty?

Francie už není AAA, to byla zpravodajská pecka z pátku, která však těžila jen z překvapivého ohlášení. Svět se nezboří, komentovaly to po chvíli Financial Times. Větší snížení ratingu postihlo další velké země, Itálii a Španělsko, ale ty měly v minulých dnech jiné starosti, čekal je první letošní velký prodej státních dluhopisů. Dopadlo to překvapivě dobře, Italové byli jen asi dvacet základních bodů nad výnosem, se kterým prodalo na podzim dluhopisy Česko, a Španělé se vtlačili pod 5 procent, tedy asi 120 bodů nad Italy (mohlo to být třikrát horší). Takže snížený rating přišel v okamžiku, kdy evropský trh prožíval jisté uklidnění.

Klesající rating však může teoreticky ovlivnit velikost eurovalu, protože určuje podíl rezerv, který musí EFSF držet. Pokud rezervy spolknou větší část fondu a zablokují peníze, které jsou potřeba k intervenci, měl by se možná EFSF navýšit. V Berlíně už nad tím mávli rukou. Kancléřka Angela Merkelová by dala přednost tomu, nechat to, jak to je. A využít příležitosti k urychlení dohod o fiskálním paktu, neboli „dluhové brzdy“. Ostatně i Gideon Rachman ve Financial Times poznamenává, že se to prodá i tak, protože není žádná investiční alternativa. Jsou jí americké státní dluhopisy, kterým byl rating snížen už vloni? (Bezprostřední reakcí na snížení ratingu amerického státního dluhu pak bylo zvýšení cen T-bills, protože změna ratingu ukázala, že situace na finančních trzích je vážná - a investoři vyrazili za jistotou.)

Schodky dolů

Podoba vyjednávané „dluhové brzdy“ se stále mění. Podle uniklého návrhu dokumentu, který bylo možné číst ve čtvrtek i prostřednictvím serveru euroactiv.cz, (http://www.openeurope.org.uk/research/100112fiscalpactdraft.pdf) má být schodek jen pod 0,5 % HDP, a pouze v případě, že stát udrží svůj dluh pod hodnotou 60 % HDP, lze povolit deficit do 1 % HDP. To však nelze brát úplně doslova, protože se počítá s výjimkami v případě neočekávaných okolností charakteru „vyšší moci“ nebo silného hospodářského poklesu v eurozóně. Základní pravidlo přitom zní, že rozpočet má být vyrovnaný nebo přebytový.

Nové je institucionální uspořádání obrany těchto parametrů, neboť dosavadní Pakt stability byl spíše konverzační příležitostí než funkční politikou. Neměl zuby. To se mění. Případná nápravná opatření už mají nabíhat automaticky. Z návrhu tak zuby lezou, přestože fiskální pakt nebude mít charakter nové evropské smlouvy, vše bude vyjednáno mezivládně a upustilo se i od ústavního zakotvení. Případný zákon o „dluhové brzdě“ udržuje většinu sporů na parlamentní půdě, ale mění je ve spory kvalifikované, protože sestavení rozpočtu budou předcházet konzultace v Evropské komisi a případná doporučení.

Situace se pak rázem změní, pokud smluvní strana rozpočtová pravidla nesplní. Pak může být automaticky podrobena trápení v podobě vnucených „programů ekonomického partnerství“.

To, že brzda nebude ústavní, je nakonec jedno, protože do hry byla vsunuta těžká váha Soudního dvora EU. Měl by ověřovat správnost zákonného zakotvení brzdy a mohl by hrát větší roli, pokud by přišla s žalobou na hříšníka některá ze smluvních stran. Důležité je ustanovení, že kdo nepřispěje do nového eurovalu ESM, nedostane z něj podporu.

Česká nebrzda

Ať to dopadne jakkoliv, pro Česko by to znamenalo, že s dluhem nadále problém nemá, přestože pravicové vlády, které startovaly z přebytkového rozpočtu (pokud započteme i rezervy), zvedly zadluženost z 28 nad 40 % HDP (!). S rozpočtovým schodkem to bude horší. Naše brzda je dosti zaseklá, spíše takříkajíc ne-brzda. Vláda se v rozpočtování evidentně neorientuje a nebýt šílené daňové reformy, ke schodkům není sebemenší důvod. Analýzy ČMKOS, které zatím byly vždy velice přesné, si vláda může dovolit ignorovat, aspoň do doby, než se odbory zmůžou na razantnější protestní akci. Mezinárodní kritiku by však nešlo přehlížet.

Na preambuli paktu zaujme úvodní teze, která poukazuje na přání zrychlit hospodářský růst a dosáhnout větší koordinace hospodářských politik. Hlavním cílem tedy nejsou úspory, ale obnova růstu. To má být i námětem příštího summitu EU, který byl přesunut už na 29. ledna, protože 30. ledna Belgii ochromí stávka. České nepromyšlené plošné škrty, které podtrhují růst, rozkolísávají i okolní země. Nemluvě o tom, že mají skrytou agendu a jedná se jen o vytváření prostředí pro dolování renty (privatizace zdravotnictví, důchodů, školství) a rozdávání dárků (korupce, předražené státní zakázky, přemrštěné církevní restituce). Když k tomu přidáme možnost anonymní účasti v soutěžích o veřejné zakázky, která je jinde v Evropě nemyslitelná, pokračující rozpočtové schodky a stamiliardy vládního dluhu se obhajují mnohem obtížněji.

Řecko, Maďarsko, Rakousko

Snížení ratingu Francie (a Rakouska) tedy stabilitu eurozóny a celé EU nijak zvlášť nezvyšuje. Neříká něco, co by někdo nevěděl. Horší je zpráva o přerušeném jednání se soukromými věřiteli v Řecku – a o neochotě Mezinárodního měnového fondu a celé „trojky“ rychle obnovit jednání o úvěru Maďarsku. V Řecku to může dopadnout dvojím způsobem. Buď velké banky couvnou a najde se řešení, které vrátí vyhlídku splatitelnosti dluhu, nebo necouvnou a Řecko nejspíš vyhlásí státní bankrot s obtížně předvídatelnými důsledky.

V Maďarsku jsou důvody jak ekonomické – nové zákony ohrožují stabilitu bankovního sektoru a maďarská centrální banka, která by to měla hlídat, byla dána pod vládní kuratelu – a politické, obava z přechodu na nacionalistický autoritativní kurz.

Rozdíl mezi pozicí maďarských bank a bank, které mají nést ztráty v Řecku, spočívá v tom, že v Maďarsku je ztráta koncentrovanější a postižené banky jsou menší. Maďarští stavebníci se snažili vyhnout domácím tvrdým podmínkám a volili hypotéky v cizích měnách s nižším úrokem. V Maďarsku stála hypotéka v domácí měně 18 procent, zatímco ve švýcarských francích 5 procent. Forint posiloval a všichni věřili, že se trend nezmění. Většina hypoték byla pořízena při kurzu 250 HUF/EUR a 180 HUF/CHF, jenže teď je kurz na 310 HUF/EUR a 256 HUF/CHF. Parlament to nedávno vyřešil dost nezvykle - přijal zákon, podle kterého se bude splácet v té první sadě kurzů a rozdíl je k tíži banky.

Ne že bych bankám příliš fandil, ale ránu dostalo hlavně Rakousko, jehož banky se rozmáchly k regionální strategii a soustředily se na Střední Evropu a Balkán. Aby to bylo trochu bezpečnější,

vyvažovaly to Itálií... Teď to vypadá na rozsáhlou státní pomoc rakouským bankám, a to pochopitelně změní stav veřejných financí. To byl také důvod, proč patří do skupiny zemí, které S&P snížil rating.

Pralesní liga

Nakonec si nechme domácí kabaret. Prezident Václav Klaus hezky vyčinil ministru zahraničních věcí Karlu Schwarzenbergovi, že přece není možné klást ultimáta a vyhrožovat odchodem z vlády, když on, Klaus, řekne, že žádný další pakt nepodepíše, a basta. Zdvořilé je vyslechnout, namítnout a podřídit se. To pak také ministr rychle předvedl. Těším se na ta moudra, až česká vláda rozpočtové odpovědnosti se shodne s ústavně neodpovědným prezidentem a pro dobro lidu zavelí k ústupu kamsi do pralesního houští.

Publikováno se svolením vydavatele.