Celý den se za pultíkem střídali zástupci alternativních společenských a ekonomických iniciativ. Mezinárodní konference Ekumenické akademie o udržitelnosti, ze které vzejde sborník pražské Školy alternativ, byla kvalifikovaná, konstruktivní a inspirativní. Potvrdila, že svět může být lepší. Něco přecejen jde. Samozřejmě, že hlavně tam dole, kde nestraší balíky miliard schopné zalehnout každou příležitost.

http://www.skolaalternativ.cz/?p=217

Potvrdilo mi to úvahu Johna Boika, o kterém jsem na konferenci hovořil (a na našem serveru opakovaně psal), že k zásadní změně nejsou potřeba nové zákony. Stačí, když se na tom dohodnou lidé v nějakém spolupracujícím společenství. To je ten nejdostupnější způsob, jak vyskočit z rychlíku, který se žene do záhuby. Po čase první úspěšné příklady přitáhnou další (tak jako se rozkřikla zpráva o otevřeném německém ráji mezi arabskými a africkými uprchlíky).

O českých ostrůvcích alternativního hospodaření informovala ekonomka Naďa Johanisová z environmentální katedry na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Je zakladatelskou Trastu pro ekonomiku a společnost a hybatelkou výzkumu alternativ. Ten probíhající oslovil padesátku osobností z celé republiky a pokusil se o typologii iniciativ jako jsou komunity podporující zemědělce, biofarmy nebo nejrůznější další projekty včetně charitativních a církevních.

Patří k nim zahrádkářská prodejna Jídlo zblízka, kde náklady snižuje práce dobrovolníků. Lesní družstvo obcí Přídolí zase spolupracuje při hospodářském využití obecních lesů a posiluje tak rozpočty členských obcí. Spotřební družstvo Konzum na Orlicku neváhá dotovat místní prodejny tam, kde by jinak zanikly - a s nimi i služba, kterou občané (členové družstva) potřebují. Družstvo zároveň nakupuje od místních dodavatelů, aby povzbudilo místní ekonomiku. Prodejní ceny může mít nepatrně vyšší, zisk o něco nižší, ale sociální ohledy jsou neméně důležité.

Johanisová uvedla i nečekané příklady, jako je pražská Komunitní škola Zeměkvítek, která funguje v pronajatém skautském srubu (za málo, skauti také chtějí pomoci). Spolek Roztoč v Roztokách u Prahy zase pořádá kurzy amatérského umění. „Alternativní ekonomika tu už je, jen je třeba podporovat, kde to raší,“ shrnuje Johanisová. Detaily na www.Thinktank.cz .

O úskalích takových pokusů mluvil podnikatel Martin Zika z Varnsdorfu. Má za sebou seriál festivalů lokální ekonomiky, které pořádá v regionu. Podrobně jsou zpracovány na serveru www.lokalni-ekonomika.cz . Zikova zkušenost – podíl aktivistů ve společnosti činí asi jedno promile. Úspěch projektu lez očekávat ve chvíli, kdy toto jedno promile přesvědčí o výhodách lokální ekonomiky asi 6 % populace.

Metodiku, jak spravovat nějaký společný obecní majetek (občinu – commons), připomněl Tomáš Tožička z Ekumenické akademie, který konferenci řídil. Jeho příspěvky najdeme na serveru www.udrzitelnost.cz nebo v internetovém deníku Referendum. Odvolal se na práci Elinor Ostromové, první ženy, která byla oceněna Nobelovou cenou za ekonomii. Téma zpracovává také Naďa Johanisová v učebnici Ekologická ekonomie: vybrané kapitoly (MU 2014).

Pohled sociologa nabídl Martin Zahradník z Centra pro otázky životního prostředí UK. Věnoval se občanské spoluúčasti, participaci. V současné době například probíhají první pokusy s participativními rozpočty obcí a měst, kdy se část rozpočtovaných prostředků vydělí na akce, které jsou vybrány metodami přímé demokracie.

Čeho si všímá sociolog: Participativní řešení je účinnější, protože debaty a společné rozhodování současně přinášejí učení jednoho od druhého. Je vhodné i pro dlouhodobé problémy. Zkušenost ukazuje, že nikdy nebylo dlouhodobé řešení zablokováno vstupem participativního přístupu. Participativní řešení trvá déle v přípravě, ale je efektivnější při realizaci

Není to však přímočará cesta k úspěchu, protože třeba na venkově je menší zájem o ochranu přírody (s tím nesouhlasí Naďa Johanisová). Podobně lidé žijící u přírodního zdroje mají větší zájem o využití tohoto zdroje, než jej chránit.