Zbyněk Fiala: Privatizace ČSSD

Haškova skupina zahnala spousty voličů ČSSD obavou, že není jasné, komu to vlastně hodí. Není tedy pochyb o tom, kdo by měl po slabém volebním výsledku odstoupit – kdyby šlo o volby. Nejde. Smrdí tu velké prachy, či jak se říká – zájmy velkých kluků. Temelín, beton, velké stroje. Prachy na rozdávání, cizí prachy, prachy v prachu a prachy za málo a pro málo. Možná i církevní restituce.

Haškova skupina se tváří, že má patent na hospodářské oživení, který spočívá v nasazení obřích strojů a rozvázání rukou největším čadilům a spotřebitelům energie. Jestliže se rozjedou korečková rypadla také proti Litvínovu, vyrabujeme si národní bohatství ve prospěch exportních příjmů malé skupiny národních zbohatlíků a národohospodářský efekt bude stejný, jako když si doma vytrháme ze zdi měděné dráty a odvezeme je do sběru. Pár krátkých chvil radosti z chlastu, a černé zítřky, dá se shrnout tahle vyhlídka.

Drahá elektřina

Dostavba Temelína také zaslouží dlouhodobější úvahu. Splní se tak slib z prezidentské volby, že Vítkovicím se podpora kandidáta Zemana vyplatí. Teď ještě, kolik to bude stát. Pravděpodobně bude nutné na desetiletí uměle zvýšit cenu elektřiny. Vzhledem k tomu, že to přijde na řadu v době, kdy doběhnou platby solárním baronům, ani si toho nevšimneme. Jenže ČEZ nemá ani s „garantovanou cenou“ vyhráno, na Temelín mu nikdo nepůjčí, protože vnímané riziko jaderné energie s časem roste. Rostou i náklady bezpečnostních opatření.

Největší riziko bude v povinnosti pojistit se proti škodám havárie. Dnes se daří toto pojištění odkopávat, ale velí tu Německo, a to má zájem na tom, aby jej v odchodu od jádra následovali i další.

Pokud před tímto faktem zavřeme oči, začneme stavět Temelín na dodavatelský úvěr, který se pak bude splácet desetiletími tržeb za elektřinu (s uměle zvýšenou „garantovanou“ cenou). Jak se zvedne naše energetická nezávislost, když Temelín dostavíme za ruské prachy a jeho výnosy fakticky předáme do rukou Rusům?

Vítkovický Světlík stál v čele odboje proti drahotě, kterou připisoval hlavně tributu solárním baronům. Pomohl tak omezit závazky do budoucnosti. Bude se bránit - jako potenciální dodavatel ocelových zařízení elektrárny - i nápadu zavést „garantovanou“ cenu elektřiny pro jaderné zdroje, bez které se jaderná elektrárna nevyplatí? Nebo usiluje jen o přesun těch samých peněz z jedné hromady na druhou? To by bylo bohulibé, pokud by to bylo ve prospěch budoucnosti nebo svobodnější volby. Budoucnost však charakterizuje odchod od jádra u našeho klíčového obchodního partnera a svobodu nahradí další utužení závislosti na Rusku a podřízenost hypercentralizované přenosové a rozvodné síti elektřiny.

Alternativy zlevňují

Svět je přitom jiný a míří jinam. Pročítám si technologické a environmentální servery a jsem fascinován množstvím převratných novinek, které mají učinit alternativní zdroje levnějšími a dostupnějšími. Například palivové články s pevným elektrolytem, které by měly produkovat elektřinu s cenou 1 USD/kWh (místo dosavadních 8 USD). Vytlačí tak dieselové generátory poháněné naftou nebo zemním plynem.

Jiný článek ze stejného zdroje ukazuje, že výroba biopaliv z celulózy (nikoliv řepky) už dosáhla průmyslového charakteru a je jen věcí peněz, zda dosáhne i průmyslového měřítka.

Také elektromobilita překypuje inovacemi nejen v oblasti kapacity a hmotnosti baterií, ale dokonce i v tom, kam je strčit. Možná se objeví jako součást konstrukčních prvků, například dveří nebo kufru. Prý na tom pracují tucty výzkumných skupin a společností.

Nová rizika

Budoucnost přináší nová rizika. Už jsme psali o snaze ratingových společností zahrnout „uhlíkové“ riziko, to znamená vliv případného (a očekávatelného) zpřísnění státní regulace v oblasti klimatických změn. Investovat do fosilního paliva znamená hrozbu „uvázlých“ investic, protože politiky se změní a podnikání v daném oboru už nebude smět pokračovat. V těchto dnech skupina amerických investorů kontrolujících portfolio 3 bilionů dolarů (3 tisíce miliard dolarů, asi 60 bilionů korun – státní rozpočet ČR na 60 let ) obeslalo skupinu velkých firem dotazem, jak je ovlivní změny politiky v souvislosti s klimatickými změnami.

Hypotéční banky začaly nově vyhodnocovat své nabídky v oblasti frakování zemního plynu, protože těžba sníží cenu nemovitostí, dům může být poškozen nebo znehodnocen, cenová mapa v postiženém regionu zamíří dolů. Totéž se nejspíš stane, pokud budou na Mostecku prolomeny uhelné limity.

Konkurenceschopnost

Ale to jsou drobné. Ukazuje se mnohem větší riziko – pokles konkurenceschopnosti pro ekonomiku, která ignoruje nároky environmentální udržitelnosti. Nejde jen o extrémní zdanění (uměle vysoké ceny elektřiny jsou daní svého druhu). Výzkum potvrzuje, že špičkové uplatňování principů udržitelnosti je spojeno také s větším podílem na inovačním vůdcovství.

V podnicích, které jsou orientovány na udržitelnost, je čtyřikrát větší šance, že proniknou do skupiny špičkových inovátorů. Zároveň lze předpokládat, že toto postavení dlouhodobě udrží. Je to dáno tím, že orientace na udržitelnost sleduje perspektivní, dlouhodobé cíle. Jde o strategický směr, který lze rozvíjet. Píše o tom čerstvá studie globální poradenské firmy Deloitte: Inovace podnícené udržitelností (Sustainability Driven Innovation).

Špičkoví inovátoři, kteří jsou čtyřikrát častěji špičkami v udržitelnosti v běžném roce, jsou šestkrát častěji špičkovými inovátory i v roce předchozím. A z toho lze vyvodit, že komu udržitelnost nic neříká, tomu ubývají šance být špičkovým inovátorem a ohrožuje tak svoji konkurenceschopnost.

Představa, že rozhýbeme ekonomiku, když uvolníme ruce čadilům, je pokus zvládat změny prostředí návratem do kůže dinosaurů. V pozadí privatizačního puče v ČSSD, který má ze strany učinit podpůrnou jednotku několika podniků betonářů a těžkého průmyslu, je tak hlava přetočená dozadu, která už se nedokáže vrátit.

Neviditelná ruka církve?

Pomohla puči agrese rozdrážděných flanďáků? Sobotka to měl v podminovaném poli spočítané, ale začínám věřit tomu, že to, co ho odstřelilo z hodiny na hodinu, byla jeho nabídka prosadit roční moratorium na církevní restituce. To je casus belli, který mu vynesl výbuch nepřátelství – ale zároveň může zajistit i spojence. Pokus o roční odklad církevních restitucí může najít sněmovní většinu.

To se některým velkým klukům nelíbí. Může to ohrozit majetkový a mocenský převrat k obnově feudalismu. Ostatně proces, jakým církevní restituce ve sněmovně vznikaly, je dostatečně výmluvný. Nemohly být schváleny jinak než cinknutým způsobem, protože jsou celé cinknuté. Jakmile by proběhla svobodná veřejná debata bez manipulací, která byla za Nečasovy a Kalouskovy vlády umlčovaná, zjistilo by se, že nároky církve jsou nepatrné.

Zveřejnění seznamu vydávaného majetku by umožnilo vyřadit matoucí snahy zahrnout i to, na co církev dávno nemá nárok. Od náhrad je zase třeba odečíst, co církev dostala vyplaceno po roce 1948 v dotacích na provoz a v nákladech na rekonstrukce památek. Ukradené a vyplacené musí být součástí jediné rovnice.

Zároveň je třeba detailně zjistit, kdo kdy komu co ukrad. Jak církevní majetek vznikal? A čemu sloužil? U státních funkcí (matriky, školství) hrazených z daní (byť vybíraných církví) – není co vracet. Pozemky a dary – uplatnit princip z obecných restitucí a odlišit dobu svobody a nesvobody (po Bílé hoře nebyla doba svobody). Kultovní objekty – vrátit, ale až po prokázání schopnosti samostatně o národní kulturní památky pečovat.

Církev už je dnes pouhou schránkou na část kulturního dědictví, to je třeba trvale zajistit. Kde to nezvládne, církev ať užívá, ale stát vlastní a platí. S ostatním ať si církev poradí sama. Hned. Zaplatí to věřící. Na dobře definované bohulibé aktivity lze přidat granty, sociální a kulturní rozpočty a veřejné nadace a sbírky. Církev dělá spoustu vynikající kulturní a sociální práce, na to vždycky rád přispěju. Na zasvěcování národa Panence Marii a na tuhou indoktrinaci vedoucí úlohou církve nedám ani kačku. Ale kdo mně ubrání, když se na to i ČSSD vykašle?