Vypadá to na pohřeb TTIP. Bernie Sanders vyhrál v dalším průmyslovém státě Wisconsin nejen proto, že jej 9 z 10 voličů označuje za čestného a důvěryhodného člověka, což se jeho soupeřce Hillary Clintonové podařilo jen u 6 z 10, a to si dost polepšila. Voliči z řad Demokratů slyší hlavně na Sandersovy obavy o pracovní místa, která mohou zmizet za mořem, ať již v Asii nebo v Evropě, v důsledku dojednávaných obchodních dohod. Nejsou sami, v podobném duchu vystupuje i vedoucí republikánský uchazeč o nominaci Donald Trump, byť zrovna ve Wisconsinu prohrál s pámbíčkářským ultrakonzervativcem Tedem Cruzem.
Bernie Sanders, senátor za stát Vermont, nyní zařazuje do svého slovníku výraz „momentum“, tedy moment hybnosti, neboť je zřejmé, že konečně nabral tempo. Mezitím dosáhl dalšího nenápadného úspěchu, který může mít strategický význam. Senátorka Hillary Clintonová nechala kličkování a přistoupila na debatu v Brooklinu, srdci svého domovského státu New York, před jedněmi z rozhodujících primárek, které se tam odehrají 19. dubna.
Nezbude jí, než skládat účty za dvě funkční období na společném pódiu se svým kritikem, který bude připomínat původní sliby. On sám přitom bude moci využít přitažlivosti svého poselství o větší rovnosti a potřebě přenosu pozornosti od globálního kapitálu k americkým pracujícím, a to před publikem, které už stálo ve střetech „99 proti 1 procentu“ a při „okupaci Wall Streetu“.
Na předvolebních shromážděních Sanderse bývá narváno a chodí tam hlavně mladí lidé, což je vzhledem ke 74 letům toho kandidáta pozoruhodný úkaz. Chtějí pravý opak „osvědčených“ politik (považovaných za přednost ještě někde u nás doma, třeba mezi komentátory v Právu). Vidí, že dosavadní model globální konkurence jim nedává žádnou budoucnost, protože na opačném břehu oceánu se vždycky najdou stejně vzdělaní a stejně připravení lidé, kteří jsou však ochotni dělat stejnou práci za zlomek ceny. A že prospěch z tohoto využívání teorie konkurenčních výhod poplyne výlučně k onomu pověstnému ani ne jednomu procentu, ale pouhému promile, které nakonec v USA ani nezaplatí daně.
Prezident Barack Obama si stanovil dokončení vyjednávání Smlouvy o transatlantickém partnerství TTIP za jednu ze svých priorit a chtěl by to zvládnut ještě do konce svého funkčního období. Jenže v tomto ohledu se ocitá v pozici pověstného kůlu v plotě. Spíš může mít problém i s tím, co už je dohodnuto jako smlouva o Transpacifickém partnerství TPP.
Sanders ji označuje za „pokračování katastrofální obchodní politiky, která už zemi stála miliony slušně placených míst a vede k závodům ke dnu“. To přinutilo i Clintonovou ke skeptickému vyjádření, že „laťka je velmi vysoko a nevěřím, že dohoda tomu odpovídá“. Prezident Obama by viděl jako svého nástupce raději Clintonovou než Sanderse, proto bude muset brzdit, aby jí nerozehnal voličskou podporu.
Proti je i protivník. Vedoucí kandidát Republikánů Donald Trump si jako obvykle nebere servítky a říká, že dohoda TPP je „prostě strašná“, „je to jedna z nejhorší obchodních dohod vůbec“. Poukazuje na zkušenost se severoamerickou dohodou NAFTA. „Když Ford přesune své obrovské továrny do Mexika, nemáme z toho nic. Chci, aby jeho továrny zůstaly v Michiganu.“
To ovlivňuje celkovou atmosféru nejen mezi voliči, ale ve zbývajícím období i v samotném Kongresu, kde by se měla smlouva ratifikovat. Jenže tam budou v listopadu volby také. Zdá se tedy, že se proces zasekne už na TPP.
Pokud by Sanders za týden vyhrál také v New Yorku, vypukne v táboře Clintonové panika. Senátorka a bývalá ministryně zahraničí v Obamově vládě má sice pohodlnou většinu 250 volených delegátů plus pěti stovek superdelegátů z řad poslanců a guvernérů za Demokratickou stranu. A zatímco v republikánském táboře vítěz bere vše, Demokraté mají až do konce poměrný systém, takže prohrávat by musela pravdu hodně, aby o vedení přišla. Jenže v této fázi boje už se nehraje jen o nominaci, ale také o potenciální úspěch ve volebním souboji o prezidentské křeslo. Kdyby pokračující neúspěchy na průmyslovém severu ukázaly, že Clintonová je nevolitelná, přízeň superdelegátů se může snadno přehodit.
Sanders zatím zaostává hlavně proto, že podcenil kampaň na kolnci loňského roku, kdy chtěl zvládat i své senátorské povinnosti. Volební shromáždění proto objížděl jen v době, kdy Senát nejednal. Dneska už ví, že to bylo málo, hlasy z prohraných prvních kol mu chybí. Důvod, proč teď vyhrál pošesté v řadě, vidí v tom, že média ho přestala podceňovat a začal být známější i mezi lidmi, kteří běžně politikou nežijí.
Zatímco Clintonovou dohánějí její dary z Wall Streetu a od velkých ropných společností, odpovědnost za války na Blízkém východě a podíl na obchodní politice, která běžné Američany připravila o spravedlivý podíl na mzdách, Sanders začal být vnímán jako reprezentant řadových občanů. Jeho kampaň vykazuje „moment hybnosti“, zrychlení, které může stupňovat i ve zbývajících měsících do listopadu.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
