Nejprve zpráva ČTK, která zahřměla. Posuďte sami:
ERÚ: Ceny fotovoltaiky vznikly nezákonně, škody jdou do miliard
Praha - Energetický regulační úřad (ERÚ) má podezření, že jeho bývalí pracovníci zřejmě postupovali nezákonně při stanovování výkupních cen fotovoltaické elektřiny. Škody můžou být v řádu desítek miliard korun. Vyplývá to z vnitřního auditu ERÚ, jehož výsledky dnes novinářům představila předsedkyně úřadu Alena Vitásková. ERÚ podle ní dal podnět státnímu zastupitelství, aby záležitost prošetřilo.
"Z tohoto auditu vyplynulo, že byly ceny stanoveny nad rámec zákona," řekla Vitásková. Podle ní se netransparentní stanovování výkupních cen dělo v letech 2005 až 2011. Nechtěla spekulovat, zda jde o jednotlivce nebo o skupinu lidí. Podnět k vyšetřování se týkal neznámého pachatele.
Vitásková rovněž uvedla, že ji výsledky auditu překvapily. "Nicméně když jsme ten audit zadávali a pracovníci, kteří byli zodpovědní za tuto oblast, začali tuto práci velmi sabotovat a neposkytovali součinnost auditorské společnosti, tak jsem začala mít podezření, že nemusí být vše v naprostém pořádku," řekla. Zaměstnanci ERÚ, kteří odmítali při auditu spolupracovat, podle ní museli úřad opustit.
Autor: ČTK
Co z té zprávy vyčíst? Energetický regulační úřad se konečně dopracoval k podezření, že za předražení solární elektřiny (řekl bych: o půl bilionu korun do roku 2030) nemůže zákon o podpoře obnovitelných zdrojů z 31. března 2005 (vláda ČSSD). Uvedená zpráva ČTK to přímo neuvádí, ale klíčovým bylo až nevysvětlitelné zdvojnásobení výkupních cen ze solárních zdrojů samotným Energetickým regulačním úřadem z 21. listopadu 2006 (vláda Mirka Topolánka).
Proč bylo toto zdražení bylo nevysvětlitelné? Ceny solárních panelů, od kterých se výkupní cena víceméně odvíjela, už začaly klesat. Logicky by to mělo odrazit mírné snížení výkupní ceny. Místo toho byla nastavena cena drsně (dvojnásobně) vyšší.
Z neurčitého vyjádření současné předsedkyně ERÚ Vitáskové tedy lze vyčíst, že vnitřní audit ERÚ stahuje kruhy kolem následující nenápadné tabulky ze čtvrté stránky Cenového rozhodnutí ERÚ č. 8/2006 z 21. listopadu 2006 (se zpětnou platností od 1.1.2006 !!):
Výkupní ceny a zelené bonusy pro výrobu elektřiny využitím slunečního záření:
Výroba elektřiny využitím slunečního záření pro zdroj uvedený
do provozu po 1. lednu 2006 včetně 13 460 Kč/MWh
Výroba elektřiny využitím slunečního záření pro zdroj uvedený
do provozu před 1. lednem 2006 6 410 Kč/MWh
Z této tabulky tedy vyčteme, že ERÚ zvedl bez varování cenu elektřiny ze slunečního záření na dvojnásobek (13 460 korun za megawatthodinu), a to se zpětnou platností od začátku roku 2006, přestože před 1. lednem 2006 byla vykupována za standardních 6 410 korun za megawatthodinu.
Uvedený zásah ERÚ z listopadu 2006 udělal z české solární elektřiny nejlepším kšeft na světě, protože uvedený superzisk byl zároveň zaručen na dvacet let dopředu. Z banální zákonné podpory obnovitelných zdrojů metodou subvencování ceny zvláštním spotřebitelským tarifem (feed-in), tedy z nejdoporučovanější politiky utváření trhu s novým zdrojem, se stal mor, který měl obor alternativních zdrojů vycucnout a zahubit.
Trik spočíval nejen v absurdně vysoké sazbě, ale také v tom, že na hektary solárních elektráren od obzoru k obzoru se připlácelo stejně jako na pár panelů na střeše zodpovědného občana, který chtěl snížit svoji závislost na centrálních zdrojích, a tím i zátěž pro životní prostředí.
Vypukla solární horečka, která přitáhla do Česka takové počty zlatokopů, že na nejúrodnějších polích jižní Moravy během dvou let vznikla pole fotovoltaická se špičkovým výkonem převyšujícím Temelín. Tento Klondajk pak byl propagandisticky využit nikoliv k tomu, aby se politici a úředníci, kteří posluhovali nenažraným lobbistům, honili po lese, ale aby se lidem znechutily alternativní zdroje.
Zdvojnásobení výkupních cen solární elektřiny na podzim 2006 změnilo Zákon na podporu alternativních zdrojů energie na zákon pro odvádění věčného desátku. Smyslem zbytečně vysoké ceny elektřiny nebyl rozvoj perspektivního oboru, ale pravý opak. Měly z nás být vytaženy obrovské peníze, abychom dospěli k názoru, že je to naopak obor naprosto bezperspektivní. A kldyž už byly prachy z kapsy venku, mělo se mít pár lidí - na úkor spotřebitelů i celé ekonomiky -dlouhodobě dobře.
Vzhledem k tomu, že uvedené cenové rozhodnutí ERÚ bylo první od platnosti zákona č. 180/2005 Sb., byla jím nastavena hladina, kterou měly ceny držet i nadále. A taky ji dobrých pět let v úzkém rozmezí držely, než začaly být důrazněji snižovány. Vitásková mluví o cenách v období 2005 až 2011, ale to druhé datum je důležitější než to první.
Teprve vláda Petra Nečase se probudila a prosadila zdanění výnosů z těchto nekřesťanských cen, takže něco z toho odteče do státního rozpočtu. Z tohoto rozpočtového zdroje jsou pak financovány subvence ceny pro spotřebitele, aby to na ně nedopadlo úplně natvrdo. Nicméně je otázka, jak dlouho chce vláda se subvencemi vydržet, když je tak bezradná s rostoucím zadlužováním. Vysoké ceny solární elektřiny jsou přitom zaručeny na dvacet let, takže budou platit i v době, kdy vládě dojdou peníze.
Místo peněz pak má lidem ulevit to, že se dozvědí, kdo za to může. Že se jim předhodí nějaký úředníček, který na sebe vzal politické zadání vytvořit tento tunel na účet spotřebitelů. Někdo, kdo splnil úkol nabídnout zlatou žílu pro vybranou skupinu investorů a zároveň veřejnosti zhnusit zdroj, který by mohl konkurovat fosilnímu a jadernému monopolu.
Podle tohoto zadání, jehož existencí jsem si absolutně jist, přestože důkaz, kterým bych mohl někoho honit, zřejmě nikdy neuvidím, měly být solární panely v očích veřejnosti ještě odpornější než jaderná elektrárna. Šlo o to, aby se nakonec nad tou jaderkou mávlo rukou a mohla se stavět jedna za druhou.
Solární a další obnovitelné zdroje dostaly těmito zásahy podobu „omylu minulosti“, od kterého nás vláda ochránila tím, že ho zrušila. Nejprve bylo nadlouho přerušeno jakékoliv další připojování nových solárních panelů, a pak byl zrušen i tarif feed-in pro nové instalace.
Také nový předpis je připraven profesionálně - ve smyslu zbavit alternativy budoucnosti. Závazek vůči Evropské unii, kterým je stanoven podíl obnovitelných zdrojů v energetickém mixu ČR, je v připravované aktualizaci státní energetické koncepce nepřekročitelným stropem, za který nepůjdeme.
Podařilo se tak potlačit obor alternativních zdrojů, který je jinde ve světě označován za další průmyslovou revoluci a třeba v Německu vytvořil 300 tisíc nových pracovních míst. Nechápu, proč se nikdo nepozastaví nad faktem, že Německo, které se vzdalo jaderné energeticky a intenzivně rozvíjí alternativní zdroje, má v současné době – pro kterou česká vláda nezná jiné slovo než krize – nejnižší nezaměstnanost v novodobé historii.
ERÚ zatím tuší škodu ve výši desítek miliard korun, ale když k tomu připočteme zmaření modernizace domácího průmyslu a energetických služeb a zadušená pracovní místa, jsou i desítky miliard korun zlomkem toho, co se tu podařilo spáchat.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
