Zbyněk Fiala: Tripartita a bubáci

07.10.2015 18:59

Podpora by byla, teď ještě kdo podporuje koho. Vláda má ve svých zásadních záměrech podporu odborů i zaměstnavatelů, ale dost rozpornou, a jen pro tuto chvíli. Sociální partneři však nejsou úplně reprezentativní, jde-li o udržitelnou budoucnost. Sluchu se znovu nedostalo tomu, na kom záleží nejvíc – životnímu prostředí, se kterým zahynou i lidé, bez ohledu na zaměstnanecké průkazy a stranické legitimace.

Zbyněk Fiala: Tripartita a bubáci
Foto: Archiv autora
Popisek: Zbyněk Fiala, žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Expanzívní státní finance jsou v pořádku, tak by se dala interpretovat shoda vlády se zaměstnavateli a odbory, že rozpočet by měl především podporovat hospodářský růst a zaměstnanost. Ale nesmí se to prošustrovat. Proto pondělní jednání tripartity přineslo také rozhodnutí, že příště budou sociální partneři projednávat i státní závěrečný účet, tedy výčet toho, na co se ty stovky miliard daly. Za tímto rozhodnutím lze tušit výchovný vliv analytiků ČMKOS.

Podpora vlády v jejím cílení fiskální politiky, jasné odmítnutí samoúčelných exhibicí úspornosti, zásadní shoda nad předloženými čísly o příjmech a výdajích republiky v roce 2016, to je tedy jeden možný pohled na tříhodinové jednání sociálních partnerů nad pondělní rozsáhlou agendou, které významově dominoval návrh státního rozpočtu. Popravdě, souhlas byl jedinou možnou reakcí. Předložený rozpočet je hotov, s přípravami jsme v zásadě souhlasili, tak co se čílit. Je už jen na poslancích, aby zkusily upytlačit nějakého toho medvěda.

Ale dá se najít i jiný pohled. Hovořil by spíše o vládním nadbíhání podnikatelským a odborářským zájmům bez rozumného dlouhodobého zacílení hospodářské politiky. Proklamace o prorůstových záměrech mohou být jen prázdná slova. Na tiskovce po jednání viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj vyjádřil jménem zaměstnavatelů přání, aby vláda své priority hospodářské politiky, jako je digitalizace, investice do infrastruktury nebo opatření na trhu práce, sestavila do tabulky, ze které se dá vyčíst i to, co se skutečně dělá.

Symbolickým rámcem jednání pak bylo reprodukované kvílení velkorypadla. Účastníkům do oken je pouštěli aktivisté z Litvínova a Mostecka, aby předvedli trvalou zvukovou kulisu obcí, ke kterým se posunou prolomené limity těžby uhlí. Tady jsou všichni tři sociální partneři proti lidem.

Zejména české odbory překvapují neschopností prosazovat tvorbu lepších a početnějších pracovních míst než jsou ta v jámě, kvůli které bude Česko stejným otloukánkem na mezinárodní scéně, jako kvůli cynickému odmítání podílu na okamžité pomoci v humanitární krizi s uprchlíky. Blíží se jednání Světové klimatické konference, na které převládne názor, že vypouštění uhlíku do atmosféry musí být zastaveno velice rychle, jinak Zemi hrozí skutečné peklo.

Škoda, že si čeští odboráři neberou příklad ze svých britských kolegů, kteří bojovně vystupují proti snahám vlády snižovat podporu obnovitelných zdrojů energie. Nejsou to žádní naivní snílci, ale v nové ekonomice vzniká víc pracovních míst, než kolik se jich v té fosilní ztrácí. Britští odboráři vnímají také pozitivní vliv této další průmyslové revoluce na konkurenceschopnost britské ekonomiky. Nestačí, když chléb náš vezdejší dá nám dnes, hlad bude i zítra.

Přehlížení potřeb budoucnosti zaznamenali i zástupci zaměstnavatelů, když poukazovali na klesající rozpočty pro státní podporu aplikovaného výzkumu. Jejich tvrzení je korektní v tom smyslu, že vláda zvýšení slibovala. Není korektní z hlediska toho, zda to opravdu k něčemu je. Česká podpora aplikovaného výzkumu představuje příliš často skrytou dotaci podniků. Peníze se odvádějí z balíku, který by měl financovat skutečný výzkum a vývoj. Je to částečně projev bezmoci, protože v zemi nevzniká reálná poptávka po inovacích, ty se tvoří v zahraničních centrálách našich podniků. Avšak tabulky s podílem výdajů na inovace najdeme v nejrůznějších mezinárodních žebříčcích, takže nějaké slušné číslo by tam být mělo.

Daleko podstatnější údaj, který měla tripartita taky na stole, říká, že podíl studentů techniky (aktivně studujících na technických oborech v ČR) klesl za deset let o desetinu. Podíl výdajů na vzdělávací činnost veřejných vysokých škol klesl na pouhých půl procenta HDP, zatímco ještě před deseti lety to byly dvě třetiny procenta. A protože celkový počet studentů (hlavně těch netechnických) prudce rostl, snížila se platba na jednoho fyzického studenta z 80 tisíc na 65 tisíc ročně. Celkový příspěvek na vědu a výzkum na vysokých školách však mnohonásobně vzrostl, taky díky využití evropských operačních programů.

Vedle toho by zaměstnavatelé chtěli vlídnější přístup k uprchlíkům, s těmi rozpočet moc nepočítá. Odboráři jsou ve střehu, aby to nebyl trik, jak znovu spustit tlak na snižování mezd zaváděním asijských a afrických poměrů. A to právě ve chvíli, kdy sami zahájili kampaň Konec nízkým mzdám! To je od odborářů velice správný záměr a doufejme, že nejde o prázdné heslo. Nízké mzdy zaměstnanců jsou nepřímou podporou neschopných podnikatelů. Ať jdou od toho, když to neumí.

Ale právě v tomto záměru nesmí odboráři zůstat sami. Vláda má největší páky na to, aby v zemi vznikla vize, čím to staré a zaostalé nahradit. Zatím však působí dojmem, že se o budoucnosti nesmí moc mluvit. Je tam bubák, probudí se, když ho oslovíme. Už teď musí vláda uskakovat před nízkým letem strašidel jako je klima, uprchlíci nebo diesel.

Co všechno na nás ještě vyvalí? Nešla by ta budoucnost ještě chvíli odložit? Abychom měli čas na stavbu dalších dálnic nikam, na rozvíjení automobilového průmyslu bez vyhlídek nebo na budování neufinancovatelných a nepotřebných jaderných elektráren a průplavů? Na vytváření pracovních míst stavbou hladových zdí?

Ve vládě i vládnoucí sociální demokracii se teď scházejí nejrůznější skupiny, které by měly na nějaké té hospodářské a programové vizi pracovat, ale jejich úsilí připomíná chaotický Brownův pohyb, jehož výsledkem je jen o něco teplejší vesmír. Iniciativa by možná mohla přijít odjinud. Nejkvalitnější makroekonomické analýzy v zemi pocházejí od malé skupiny ekonomů v ČMKOS. Nemohla by odborářská centrála – aspoň jako kampaň – rozšířit svůj záměr?

Co kdyby tam vznikla kacířská skupina pro vizi nové ekonomiky, ekonomiky decentralizované, robotizované, do značné míry deindustrializované. Potřebujeme vizi pro život po životě zkrachovaných oceláren a dolů. Tam, ve skrytu kacířské skupiny, by mohli zkusit překonat problém, že odborová centrála je složena z odborových svazů a musí proto respektovat svaz energetiky, který hájí pracovní místa ve svém oboru. Ale má to dělat do posledního dechu? Lepší by bylo vědět, co dělat, abychom nedodýchali všichni.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele. 

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Mgr. Bc. Vít Rakušan byl položen dotaz

Jak můžete někoho obvinit bez důkazů?

Vaše vláda nálepkuje dost často, vy hlavně a chcete bojovat proti dezinformacím, ale jdete podle vás příkladem? Je podle vás v pořádku, že někoho obviníte a pak nejste schopný u soudu říci, na základě čeho a svá obvinění doložit? A omluvíte se SPD nebo se odvoláte? https://www.parlamentnilisty.cz/p...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 351. díl. Coriolanus

20:28 Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 351. díl. Coriolanus

Ve vaší blízkosti, pánové, by mi mohl změknout mozek... Petr Žantovský našel zdroj pro poetické zhod…