Vazební věznice jsou všechno, jen ne hotelová zařízení, nabízející nedobrovolným hostům maximální pohodlí. Uvalení vazby je velmi hlubokým, ničivým zásahem do života obviněného, jenž je z právního hlediska stále ještě nevinný. Mělo by k němu proto docházet jen v případě krajní nezbytnosti, což se neděje: i když se v posledních letech situace mírně zlepšila, stále narážíme na případy vazebního stíhání obviněných, které nakonec soud zprostí viny.
Orgány činné v trestním řízení nectí zásadu spolku Šalamoun, že osobní svoboda je po životě a zdraví tím nejcennějším statkem, jímž je lidská bytost nadána, a podle toho se s ní má zacházet. Velmi často si usnadňují práci a pojišťují se proti možnému ztížení vyšetřování chováním obviněného, ponechaného na svobodě. V nejistotě se obvykle přiklánějí k hodnocení, jež je pro obviněného nepříznivé. Mohou si to dovolit: za věznění nevinných lidí je nikdo nevolá k odpovědnosti a většinou se ani po nich nepožaduje regresní náhrada za mizerné odškodnění, jež případně jejich oběť vysoudí na státu.
Například spolek Šalamoun se marně pokoušel vyvolat kárné řízení se státní zástupkyní, která držela 16 měsíců ve vazbě dva obviněné, jejichž zprošťující rozsudky nakonec pro ni byly až výsměšné. Její dohledový státní zástupce nenašel na jejím postupu až do prvostupňového rozsudku ani chybičku. Návrh na kárné řízení proti ní i proti sobě pak zamítl sám jako bezdůvodný a jeho nadřízený jeho zřejmě protiprávní postup „posvětil“, přestože již znal rozsudek kárného senátu Nejvyššího správního soudu nad podobně jednajícím dnes již bývalým krajským státním zástupcem Petrem Coufalem.
Rozhodování o důvodnosti uvalení vazby je subjektivní, neboť exaktní kritéria neexistují a ani existovat nemohou. Zvláště to platí u vazby útěkové: kdo ví tak přesně, co se děje v hlavě obviněného, že může předjímat, jak se zachová po opuštění věznice ?
Na případu Davida Ratha lze předvést pravdivost tvrzení o subjektivní povaze rozhodování o vazbě. Např. jako laik si myslím, že obviněný by po propuštění nikam neutekl, protože zde má rodinu, majetek, a měl by tušit, že pověstní „lovci lebek“ by mu jako prominentnímu obviněnému věnovali zvláštní péči a dohonili by jej i na severním pólu nebo na Sahaře. Na dlouhodobé unikání před jejich chapadly, které se zatím daří Viktoru Koženému, Radovanu Krejčířovi nebo Borisi Vostrému, přece jen nemá dostatek prostředků. Dokonce si myslím, že by ho nelákal ani útěk do Kataru, kde kdysi působil jeho otec.
Považuji za nepravděpodobné, že by David Rath na svobodě pokračoval v trestné činnosti, protože její páchání bylo vázáno na možnosti hejtmana, kterým již není. Ostatně snad není tak hloupý, aby riskoval další obvinění.
Z mého laického pohledu bych tedy mohl považovat další setrvání Davida Ratha ve vazbě za nadbytečné. Ale soudce Jiří Wažik má názor přesně opačný, proto si dostupnost obviněného pro další řízení raději pojistil požadavkem na složení kauce, jejíž výše se obviněnému, jeho obhájcům a leckomu dalšímu zdá být nehorázná. A státní zástupce Petr Jirát má své životní zkušenosti a názory bývalého komunisty a prokurátora ve službách totalitního režimu, proto se ohradil dokonce i proti ochotě soudu přijmout kauci.
Je možné, že oba tito dobří mužové předjímají, že poslanci za několik dní vyhoví žádosti policie o vydání Davida Ratha k trestnímu stíhání kvůli dalším dvěma podezřením na korupční jednání a vyvstane tak nový důvod k uvalení koluzní vazby. Pokud ctí presumpci neviny, takové myšlenky by si ovšem neměli vůbec připustit.
Mohlo by se tedy zdát, že válečné tance Rathových obhájců a mediální povyk kolem pokračování jeho vazby jsou oprávněné. Věci jsou ale složitější. Např. požadavek na kauci ve výši 14 milionů není tak jednoznačným výstřelkem, jak se tvrdí, neboť má vazbu na hodnotu majetku obviněného a jeho rodiny. Připomínám, že „katarský princ“ nabídl za propuštění z vazby 20 milionů Kč. Státní zástupce Kamil Švec ji odmítl jako nedostatečnou vzhledem k předpokládané velikosti princova majetku. (Nejvyšší soud ČR pak uznal vazbu za nezákonnou a „prince“ propustil i bez kauce.)
Dále se nemluví o tom, že všechno zlé je k něčemu dobré, a platí to i vazbě. Člověk, který posílá z věznice hysterické vzkazy, že bude před soudem vypovídat pravdu o financování politických stran, je za mřížemi bezpečnější než na svobodě. Zejména pak má vazba krásnou vlastnost: započítává se do výkonu trestu. Při vší úctě k presumpci neviny, vzhledem k okolnostem Rathova zadržení nevěřím, že unikne bez nepodmíněného trestu, a to i v případě, že by úplatky vybíral pro ČSSD. Paradoxně se tak pan obviněný každým dnem vazby přibližuje k definitivnímu návratu na svobodu.
Jediný skutečný „prospěch“ z horečného úsilí jeho advokátů o propuštění z vazby proto spočívá pouze v prodražení obhajoby, neboť pro něj nepracují pouze z křesťanské lásky.
Celá záležitost je ale nicotná na pozadí skutečnosti, že ke dni 17. srpna 2012 mařilo čas ve vazebních věznicích 2.328 obviněných. Odpovídá to 11% z počtu odsouzených. Vsadím se o láhev dobrého vína, že při důkladné prověrce trestních spisů by se mezi vazebně stíhanými našel aspoň jeden, u něhož nejsou objektivní důvody pro držení ve vazbě, tedy jemuž se děje do nebe volající křivda. Jenže to je jen jeden z nás, obyčejných lidí či možná dokonce lůzy podle kardinála Duky, žádná „celebrita“, VIP, příslušník společenské smetánky, „věrchušky“. Novináři jej ale nehledají a nedělají kvůli jeho případu rámus, ač by to v tomto případě bylo na místě.
Píše se jen o případu jediného Davida Ratha, zadrženého za podezřelých okolností, ač se mu neděje nic jiného než ostatním a jeho utrpení není o nic větší než každého ze zbývajících 2.327 nešťastníků. Nemá větší nárok na soucit, než ti ostatní. Co jej nad ně povyšuje ?
Média by v žádném případě neměla tlačit soud a státního zástupce k rozhodnutí v tom či onom směru. A jména „celebrit“, jež se domáhají okamžitého propuštění Davida Ratha z vazby, by veřejnost měla nazírat pamětliva přísloví „vrána k vráně sedá…“
Tím nechci říci, že by mě pobouřilo, kdyby soud propustil Davida Ratha z vazby. Je to věc soudu a nicotnost, která nestojí za pozornost.
Vyšlo 24.8.2012 na webu Šalamouna a na Politikonu
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
