Páně prezidentovo vánoční poselství se dobře poslouchalo. Na jeho celkovém ladění byla patrná snaha o vánoční pohodovost. Řečnický výkon působil jasnou utříděností myšlenek, plynulostí projevu a jazykovou čistotou příjemně. Nevnímal jsem jej jako narušení sváteční nálady Vánoc. Navázání na tradici, založenou T.G. Masarykem, a rozhodnutí nejít ve stopách Klementa Gottwalda, je dobrý důvod pro to, aby hlava státu oslovila občany právě v této době. 

Samozřejmě, i do těch pár vět stačil Miloš Zeman vložit trochu sebechvály, neupřímnosti a velikášství. Zejména se zlomyslností sobě vlastní neprozradil svým politickým protihráčům, s jakými překvapeními mají v nejbližší době počítat. Vyvolal tím nepřívětivý ohlas některých politických pletichářů a novinářů.

Ale takový náš pan prezident byl již v době, kdy jej jeho charismatem a populismem zmámené davy volily, takže není dnes na místě jej kvůli tomu křižovat. Nejde o rysy zcela nesnesitelné a jsou bohatě vyváženy jinými, jednoznačně příznivými. Ostatně mezi našimi politiky se jimi vyznačuje kdekdo. Jde o to, zda to je skutečně špatně: v tvrdém prostředí politických pletich by anděl neobstál.

Příklad neupřímnosti nacházím v prezidentově odůvodnění rozhodnutí vzdát se výkonu pravomoci udělovat milost. Podezírám jej, že jediným důvodem pro ně byl bezbřehý populismus, s kterým se rozhodl svézt se na vlně pobouření kvůli Klausově novoroční amnestii.