Článek je uveden takto:
„Měli by se umělci vyjadřovat k aktuálnímu dění a politické situaci? V rámci projektu Názorování o tom ve středu diskutovali cestovatel Dan Přibáň, herec a hudebník Vojtěch Dyk, herec a režisér Jiří Mádl a humorista Milan Šteindler.“
Ale velmi stručně k obsahu!
Vojtěch Dyk zmiňuje akci „Týdny občanského neklidu“ , kterou prý „vyprovokovali“ s ředitelem La Fabriky Richardem Balousem, ředitelem Národního divadla Janem Burianem, dramatikem Karlem Steigerwaldem, herečkou Evou Salzmannovou, a šéfem činohry Národního divadla Michalem Dočekalem.
Pokud vím, vlastníkem a zřizovatelem Národního divadla je stát. Národní divadlo je tedy majetkem „všeho lidu“. Je proto potřeba dávat bedlivý pozor, zda tento národní skvost nebude jeho ředitelem spolu se skupinou samozvaných revolucionářů zneužit k „protistátní činnosti“.
Že vám tato věta připadá jak vystřižená z Rudého práva. Nic si z toho ale nedělejte. Mně taky. Dějiny se totiž v různých obměnách opakují.
Dyk objasnil, že se jedná o jakési vykopnutí, které by mělo mít trvalejší charakter a nemělo by skončit 17. listpopadu. On sám prý bude prosazovat diskusi s lidmi, zejména opačného názoru.
To, jak si tito lidé představují diskusi, jsme mohli vidět např. na Staroměstském náměstí nebo v „neplánovaném“ úvodu pořadu Show Jana Krause. Diskutovat by chtěli, ale jen podle jejich pravidel.
„Snažím se nebýt laciný a nelhat,“ ujistil přítomné Jiří Mádl. „Vždy se nejvíce snažím zareagovat v okamžiku, kdy někdo v politice lže nebo je laciný a ostatní nemají – teď nikoho neurážím – schopnost nebo čas to rozpoznat. A právě v tomto momentě přichází ve všech společnostech prostor pro umělce, aby na to upozorňovali. Víc se po nich ani chtít nemůže,“ myslí se herec a režisér.
Přečtěte si znovu tu podtrženou část. Tak domýšlivý jako Jiří Mádl nebyl snad ani Zeus, řecký bůh bohů. Kde se bere v některých umělcích tolik sebejistoty, že oni jsou ti vyvolení a právě jen ta jejich pravda je ta jediná správná? Na to neumím odpovědět.
V mocenských sférách podle názoru Mádla panuje velký strach z umělců.
Já nemůžu mluvit za mocenské sféry, do těch nepatřím. Ale i já mám velký strach z umělců. V tom smyslu, že se jim podaří roze……, ale neééé! Tak jako oni já sprostý nebudu. Mám prostě strach, že se některým umělcům, kteří se nesmířili s Milošem Zemanem na Hradě, podaří naši společnost rozeštvat.
„Chybou pana prezidenta je to, že slíbil, že bude nadstranický prezident. Slíbil, že se bude snažit společnost sjednocovat. A to nesplnil,“ vytknul Šteindler prezidentovi.
Na Šteindlerova slova navázal Vojtěch Dyk, který zdůraznil, že umělci byli vždycky hlásnou troubou a nastavovali zrcadlo společnosti.
Zas ta bohorovná domýšlivost. Kdo, kde a kdy stanovil, že právě umělci byli vždy hlásnou troubou? Ovšem s tím zrcadlem bych naopak souhlasil.
Vždyť vzpomeňme na shromáždění herců v Národním divadle za Protektorátu a po Chartě ´77, na nekonečné normalizační „všední“ seriály, ale i na ty „úderné“.
Ale to bych jim já nevyčítal! Strach o vlastní život, o život svých blízkých, ale i existenční strach má obrovskou sílu. A já také nejsem v tomto smyslu žádný velký hrdina.
Podle Dyka existuje zhruba 8 serverů, které vysílají zprávy s negativním zaměřením – například prý třeba ParlamentníListy.cz.
Já si na rozdíl od pana Dyka myslím, že Parlamentní listy jsou jedním z mála dnešních médií, která umožňují otevřenou a svobodnou diskusi. A taková média bychom si měli chránit. Již delší dobu přemýšlím o zrušení a odhlášení televize. Poplatek bych pak mohl přesměrovat na podporu právě takových, svobodných médií.
„Umělci jsou nějakou stabilní silou, jsou konzistentní a v okamžiku, kdy budou všichni převlékat kabáty, budu rád součástí konzistentní skupiny. Ať si každý říká, co chce, ať to třeba člověk prohraje tímhle, ale já si za tím prostě budu stát,“ rozhorlil se herec. (J. Mádl pozn. autora).
Opět ta vlastní adorace. Asi již netřeba komentovat.
Dyk zároveň zdůraznil, že Zeman je jen špička ledovce. Problém soudobé společnosti dle něho spočívá v tom, že jsme přestali respektovat hodnoty, které tu byly nastoleny v roce 1989. „Když si zajdete na náměstí, jste tam s těmi lidmi a cítíte, jak kolem vás proudí pravda a láska, cítil jsem to teď na Staromáku…“ zavzpomínal Dyk s tím, že ale většina společnosti tyto hodnoty nectí a pak se dostáváme do hodnotového bahna.
Pan Dyk cítí, jak kolem něj např. na Staromáku proudí pravda a láska. Já jsem ale při sledování části záznamu z tohoto shromáždění cítil nesnášenlivost až nenávist.
V rámci odpovědí na otázky z publika Mádl vyjádřil přesvědčení, že Zemanova taktika – říkat, že je prezident dolních deseti miliónů – se nakonec obrátí proti němu. „Když někdo řekne, že bojuje za obyčejné občany a má vedle sebe Mynáře, který byl v exekutorské společnosti, která ničila lidem životy za to, že měli propadlou jízdenku. A další z jeho kamarádů je Kellner, tak asi těžko můžete říct, že hájíte dolních deset miliónů,“ vypálil Mádl těžký kalibr na Hrad.
„Nehrajme si na elitu, dávejme si na to pozor a uvádějme věci na pravou míru. Myslím, že tomuhle člověku jsou lidi ukradený,“ dodal Mádl s tím, že Zeman si hraje na to, že je typický Čech – mluví sprostě, chlastá… a říká lidem to, co chtějí slyšet. Dle herce je na to třeba upozorňovat a třeba i říkat lidem to, co nechtějí slyšet.
Ano, s poslední větou pana Mádla já souhlasím. Lidem je třeba říkat i to co nechtějí slyšet.
A tak já říkám umělcům „angažovaným“ ve výzvě „Týdny občanského neklidu“ a jim podobných:
Vy nejste bohové, ale „jen“ obyčejní smrtelníci!
Tak přestaňte rozeštvávat lidi!
Zdeněk Lanz
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
_profil_top.jpg)
