Nikoho zatím nenapadlo, že manévry amerických ozbrojených sil, k nimž logicky patří i přesuny jednotek, by Evropa mohla sobě, ale hlavně Američanům ušetřit, kdyby už nyní Evropská unie disponovala takovou obrannou kapacitou, která by sama o sobě každého odradila od plánů územní expanze a vyhrožování vojenskou silou.

Evropské jednotky by prostě - obrazně řečeno - vyjely před kasárna. Tedy dnes už by spíš vyjely ze svých základen. Ale EU si takovou odstrašující kapacitu nevytvořila, vytvářela spíš dojem bezstarostnosti o vlastní společnou obranyschopnost.

Právě teď to stvrzuje fakt, že jednotky NATO, které při hranicích Ruska demonstrují vojenskou sílu Evropy, jsou převážně americké. Do této neudržitelné situace zazněla předminulý týden výzva předsedy Evropské komise k vytvoření jednotné evropské armády.

Určitě nebyla myšlena jako příspěvek k řešení akutní krize kolem Ukrajiny, i když ta začíná nebezpečně roztáčet spirálu demonstrací vojenské síly a jejich hromadění podél zatím neurčité fronty. I to by mimochodem existence evropské vojenské síly zmírnila.

Junckerův návrh může přinést ovoce až v delší časové perspektivě. On také opravdu míří dál do budoucnosti, třeba i ke vzdálenějším rizikům, než je to současné ze strany Ruska. Tím ale není ten návrh méně aktuální. Naopak!

Už teď měla mít Evropská unie takovou vojenskou sílu, která by už jen svou existencí měnila její vyjednávací pozice v záležitosti války na Ukrajině. Že ji nemá je škoda, a pokud ji nezačne budovat hned, bude to trestuhodné protahování nepředvídavosti.

Není dobře, že se z Junckerova návrhu cituje právě jen věta o tom, že jeho realizace Rusku dokáže, že Evropa to se svou obranou myslí vážně. Je smutná pravda, že i kdyby se teď hned Evropa opravdu rozhodla vytvořit společné ozbrojené síly, povely k akci, ať cvičné nebo bojové, by jim mohlo dát jen takové evropské vedení, které by už nemělo problémy s nejednotností zahraniční politiky.

Mně z toho ale nevyplývá, že se nad projektem společné evropské armády má mávnout rukou. Naopak se tu, podle mě, naléhavě rýsuje potřeba dalšího prohloubení evropské integrace. Na poli společné zahraniční politiky, společné bezpečnosti a společné obrany.

Spoléhat donekonečna na NATO znamená spoléhat do značné míry na ty americké přesuny po Evropě, jinými slovy spoléhat na transatlantického spojence. Ale globalizovaný svět už nějakou dobu vytváří jiná bezpečnostní rizika pro Evropu a jiná pro Ameriku.

Bude-li NATO jednou nuceno řešit opravdu vážnou situaci v Evropě či za jejími humny, bude i ono potřebovat jednotnou evropskou sílu a ne osmadvacet trpaslíků po boku amerického obra. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.