Připomeňme, že v mýtu jde nejen o to, vybrat zoufale chybějící peníze na opravy silnic, ale také mít nástroj pro regulování dopravy, zejména mezinárodní, a snížit její škody v tuzemsku. K tomu už několik let slouží stávající systém výběru mýta, který si stát pořídil za nemalé peníze a smlouva k jeho provozování končí už v roce 2016.
Úkolem této vlády bylo zachovat kvalitní výběr mýta, případně měla možnost tento systém zdokonalit. Pro občany za kouřovou clonou vnitro-koaličních rozmíšek pak zaniká nepopiratelný fakt, že tato vláda nastupovala v 2014 s nebývalým komfortem vybrat podle svého uvážení nejlepší ze čtyřech možných variant řešení. Sobotkův tým mohl realizovat variantu postup připravenou minstrem Stanjurou (Nečasova vláda), ze dvou kompletně připravených variant mého týmu (Rusnokova vláda) a dokonce měla dost času prokázat své schopnosti a předložit variantu vlastní. Mimochodem u takto zásadních projektů bývalo zvykem, že se na hledání cesty od začátku podílela celá vláda jako tým.
Stále méně pochopitelnou se stává role, kterou v celé věci sehrává předseda vlády Sobotka. Namísto toho, aby politicky využil chyb a neschopnosti svého tolik obávaného koaličního partnera, nechal ho vykoupat v kaši, kterou mu vyrobili jeho dva nepříliš zdatní ministři dopravy a poté, co státu hrozí nedozírné ekonomické škody, z moci své autority zasáhl a přinutil koaličního partnera jednat či převzal iniciativu sám, dělá premiér pravý opak. Oddalováním projednávání, obstrukcemi a oportunistickým přístupem přebírá velkou část osobní a politické zodpovědnosti za blížící se katastrofu.
Teď se ještě ke všemu stalo mýto zástupným obuškem v dlouho doutnajícím koaličním poměřování sil. To může být pro složitý technologický projekt smrtící, a to navzdory nesčetným prohlášením všech politiků, že je nepředstavitelné, aby se mýto byť na jediný den přestalo vybírat. Mýtné a jeho řešení by se přitom mělo držet pouze v odborné rovině, vždyť jde jen o to, jak dostat peníze od dopravců efektivně a spravedlivě do státního rozpočtu.
V projektech, u kterých jde o miliardy korun, je váhavost a nerozhodnost (ať už z nezkušenosti nebo z postranních úmyslů) vždy výzvou pro nejrůznější vypočítavce, aby vystupňovali svůj nátlak. Vidíme to v poslední době, kdy se rojí jedna za druhou mediální nabídky na převzetí mýta, jež svědčí tak maximálně o zdatnosti nejmenovaných PR agentur. Daří se jim tak nejen mást veřejnost a zvyšovat tlak na vládu lákavými sliby, ale i vyhrožovat budoucími soudy.
Ať už dopadne přehazování horkého bramboru koaliční odpovědnosti jakkoliv, smutným faktem je, že vládě nezbývá, než aby si od stávajícího provozovatele koupila čas, který promrhala, a poctivě připravila řádnou transparentní a technologicky neutrální soutěž na budoucí výběr mýtného. Především tak kvalitně, aby se znovu neocitla ve stejné situaci jako dnes. Jakékoliv jiné kličkování a chytračení bude mít za následek zpochybnění zvoleného řešení a další růst nákladů a ztrát pro český stát.
Autor je poradce prezidenta republiky a bývalý ministr dopravy Vlády ČR
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
