Volba je o to těžší, že nových politických subjektů, které se před předčasnými sněmovními volbami vyrojily jako houby po dešti, je víc než kdykoliv před tím. Neupírám žádnému z nich právo na existenci, jen si kladu otázku: Skutečně víme, co od nich po volbách můžeme čekat?
Občanská demokratická strana má za sebou varující zkušenost s Věcmi veřejnými, jejichž vládní angažmá ilustrovalo rizika, které s sebou vznik nových politických subjektů nese. ODS jako strana s jasně vymezenými konzervativně-liberálními hodnotami měla najednou po boku někoho, kdo se vyznačoval netransparentností vnitřní struktury, nekompetentností, personalizací politiky, ztělesněnou osobou ambiciózního vůdce, a nejasným ideovým ukotvením strany. A jak to dopadlo, všichni víme.
Psali jsme:
Obezřetnost je na místě i nyní, demokracie je křehká hodnota a s jako takovou je s ní třeba zacházet. Mezi ODS a novými politickými subjekty vzniklými u nás v posledních letech je zásadní a naprosto klíčový rozdíl. ODS vznikla na podobném základě jako standardní politické strany v západních demokraciích, které jsou zárukou politické stability v zemi. Tedy jako politická strana, která reprezentuje více skupin společnosti a z toho pramenící různé zájmy.
Naproti tomu za vznikem nových politických subjektů, jako je Babišovo ANO 2011 nebo Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, stál úzký zájem jejich zakladatele a lídra, vlivného podnikatele. Tento zájem může být šlechetný, ale také být nemusí, to dopředu nevíme. ODS se už jednou „spálila“ s Věcmi veřejnými, podruhé takovou chybu neudělá.
Pro všechny tyto nové politické subjekty je příznačné, že chtějí „zatočit s dinosaury“ a reprezentovat změnu, profilují se však především soustavnou kritikou stávajících politických stran, stavu společnosti a fungování státu, čímž jen prohlubují všeobecnou frustraci voličů z politiky. Ale současně se také vezou na vlně laciného populismu.
Kdyby nebyla celospolečenská negace tak v módě, jistě by si už dávno někdo všiml toho, že nové politické subjekty, z nichž jeden má slovo Ano dokonce v názvu, s takovou oblibou užívají předpony ne.
„Stát není dobrý hospodář.“ „Nechceme tunelování školství, životního prostředí, zdravotnictví, bezpečnosti země a sociálních služeb drahými a neefektivními projekty.“ „Další zvyšování daní je pro ANO nepřípustné.“ „Nechceme být provincií EU.“ To je jen namátkou několik hesel z volebního programu Okamurova Úsvitu a Babišova ANO, přičemž druhý jmenovaný se ani o svém programu příliš bavit nechce.
Pro voliče by to mělo být varovným signálem, stačí si vzpomenout na rok 1994, kdy se v Itálii dostal k moci Silvio Berlusconi, který mistrně propojil svět politiky a médií. U Italů tehdy zabodoval s business plánem, který počítal s manažerským řízení státu jako dobře prosperující, nezadlužené firmy. Tentýž Berlusconi byl nedávno odsouzen za daňové úniky.
Jestli vám to někoho připomíná, vzpomeňte si na to v den voleb.
Mgr. Jana Černochová
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jana Černochová
