Vysvětlit jim své řešení, získat pro něj elementární podporu, nebo alespoň pochopení. Ani opozice kromě kritiky a negace nepřináší do veřejné debaty nic pozitivního. Není divu, že důvěra občanů v politiku, beztak podlomená řadou afér, klesá na bod mrazu.
Premiér, místo aby srozumitelně vysvětlil obsah reforem, opakuje, že hlasy proti nim jsou útokem na jeho osobu a vyhrožuje pádem kabinetu. Jenomže občany právem vůbec nezajímají vnitrostranické či vnitrokoaliční spory. Chtějí vidět, že vláda plní, co jim slíbila. Že realizuje program, pro který hlasovali ve volbách. Nebo přinejmenším chtějí vědět, proč je tomu jinak. A hlavně: mají plné právo vědět, čeho chce vláda dosáhnout, jaká je její vize, vnitřní logika reforem a co jim přinesou.
Místo toho lidé pořád dokola slyší něco o ratingu. Což je sice významný, avšak velice dílčí údaj. Jsou tu přeci další důležité věci: hospodářský růst, pracovní místa, úspory, efektivita a transparentnost ve státní správě, dlouhodobá stabilita penzijního systému, podpora podnikání, kvalitní vzdělání, perspektiva pro budoucí generaci. Nemluvě o civilizovaných způsobech jednání politiků.
Nic z toho se od vlády ani opozice nedozvíme. Svou roli v tom může hrát fakt, že žádná z relevantních stran nemá ve svém vedení významné ekonomy, kteří by byli schopni profesionálně připravit a obhájit cestu z krize, a to včetně nutných obětí, které bude třeba přinést. Ale ve jménu čeho? Ve jménu "ratingu" sotva.
I na tento nedostatek však existuje řešení. Česká republika má dost ekonomických odborníků. Mnozí z nich pravidelně publikují komentáře, v nichž i pro běžného občana srozumitelně vysvětlují, co by se mělo dělat. A to nejen pro tuto chvíli, ale zejména do budoucna. Nestačí jeden rok stlačit deficit pod tři procenta, je třeba provést systémové reformy, které zaručí dlouhodobou udržitelnost veřejných financí. Ostatně trhy by tuto snahu zajisté ocenily a přes krátkodobě o něco vyšší deficit by Česká republika udržela rating na slušné úrovni - a zejména jeho dobrý výhled do budoucna.
Zatím jsme svědky provozní údržby a místo dlouhodobé vize provozuje vláda jakousi ratingovou magii. Toto vše říkám s vědomím toho, že jako premiér přechodné úřednické vlády, která nastoupila doprostřed vrcholící krize, jsem rovněž musel prosazovat okamžitá úsporná opatření spočívající de facto v parametrických změnách. Nicméně od vlády s plným politickým mandátem na celé volební období bychom právem očekávali víc. I proto, že nastupovala v době sice nesmělého, přeci však jen oživení, což jí dávalo větší manévrovací prostor.
Rád bych, aby se chování politiků změnilo. Za dobrý začátek považuji dát najevo solidaritu nejvyšších ústavních činitelů s občany, na které dopadá tíha reforem. Proto se jako kandidát na funkci prezidenta republiky zavazuji, že pokud budu zvolen, zasadím se o snížení prezidentského platu o 20 procent. K projevu solidarity s občany vyzývám i další ústavní činitele. Jistě, rozpočet tato částka nevyrovná. Kdo chce ale po veřejnosti, aby přijala reformy - a já jejich nutnost nikterak nezastírám - musí být ochoten šetřit sám na sobě. Jinak lidem opravdu těžko vysvětlí, že reformy jsou tu pro ně a ne oni pro reformy.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Jan Fischer
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Fischer
