V němž jsem mimo jiné napsal: „Prohlubuje se sociální propast mezi občany naší země. Zatímco několik desítek tisíc bohatne, většina rodin se postupně dostává do stále nižší sociální úrovně. Mezi lidmi zakotvuje poznání, že zbohatlíci se objevili především na základě nelegálních obchodů a zisků díky mezerám v zákoně i nedostatečné kontrolní funkci státních orgánů“.
Na jiném místě uvedeného dopisu je pak uvedeno: „Neuváženou amnestií jste vypustil 22 000 kriminálních živlů odsouzených za minulého režimu. Možná jste získal 22 000 voličů, ale tento Váš krok, který byl rozsahem i formou v civilizovaných zemích nevídaný, stál životy více než 300 nevinných občanů“.
Ne, nikdy jsem nebyl slepým obdivovatelem všeho toho, co tady bylo před listopadem 1989, ale tvrdím, že hodnoty vytvořené v tomto období byly mimořádné a dlouho se v tomto státě žilo po listopadu 1989 z podstaty.
Ano, v 90. letech minulého století byla česká společnost ochotna utahovat si opasky. Ne však ve prospěch katolické církve, šlechty, případně těch, kteří ochotně sehráli úlohu páté kolony a zůstali Hitlerovi věrni až do konce 2. světové války. A rovněž ne ve prospěch obdobně zabarvených tunelářů, korupčníků a zlodějů.
Ani nevím, proč se mně právě v tuto chvíli vybavil stávající ministr zahraničních věcí, jehož předek Karel Schwarzenberg v roce 1889 na zemském sněmu českém pronesl následující slova: „My nejsme potomci oné husitské šlechty, která protestovala roku 1415 na sněmu českém proti koncilu kostnickému. My jsme potomci oné katolické šlechty, která u Lipan porazila tábory a na Bílé Hoře husitské sbory české. My vidíme v husitech ne slavné bohatýry, ale bandu lupičů a žhářů, komunisty 15. století. A my, Schwarzenbergové, budeme bojovat proti vám, husitům, s touž vážností jako pánové z Růže bojovali proti starým husitům.“
Jako bych slyšel toho dnešního Karla! Navíc přitakávajícího zahraničním filiálkám sudetoněmeckého landsmanšaftu, který nejspíš nehodlá respektovat to, že poválečné rozhodnutí vítězných mocností o odsunu Němců, kteří se na národech Evropy provinili, nepadlo na základě akademických debat, ale nad hroby milionů obětí 2. světové války. A tu nerozpoutal nikdo jiný než nacistické Německo a jeho přisluhovači.
Ano, Česká republika prodělává nelehké období. Přesto si novodobí papaláši pochvalují, že prý česká společnost zažívá období historicky největšího blahobytu.
Ten údajný největší blahobyt, vezmeme-li v úvahu jen úřední statistiky, má pozoruhodné rozměry. V současné ČR je oficiálně na 550 tisíc nezaměstnaných. Navíc ještě půl milionu občanů bylo nuceno odejít do předčasného důchodu. Počet lidí ohrožených chudobou a sociálním vyloučením vyšplhal k půl druhému milionu.
Současné odtržení Nečase, Kalouska, Schwarzenberga a jejich vládní sestavy od reálného života v něčem velmi připomíná někdejší absolutní izolaci Václava Havla na Pražském hradě. Ten v době tunelování bank a drobných úspor a v čase nastupující ekonomické krize 90. let českým občanům zcela vážně radil, aby si přestali na noční stolky kupovat lampičky za 20 tisíc, ale spokojili se s něčím levnějším.
Ano, doba největšího blahobytu pro vyvolené se stává dobou šířící se chudoby, sociálního vyloučení, existenční nejistoty a lidského ponížení pro ostatní.
Východ naděje z tunelu špíny zazdila pak nedávná Klausova a Nečasova arogantní amnestie. Oba tak navázali na neuvážené a nekvalifikované kroky Václava Havla a jeho kumpánů typu Karla Schwarzenberga. Toho Schwarzenberga, který se nám rafinovaně pokouší vnutit Havlovo tlachání o tajemném poselství záhadného řádu věcí.
Miroslav Grebeníček
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kscm.cz
