Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi několik takových asi drobných poznámek k předkládané novele zákoníku práce.
Chtěl bych říci na úvod, že i drobná novela může mít ve svých dopadech katastrofální důsledky. To se ukázalo několikrát, že i dobře míněná cesta může vést takzvaně do pekla. Připomínám jenom, že kdysi tato Sněmovna v předminulém volebním období třeba obdobně měla snahu řešit zaměstnávání osob se sníženou pracovní schopností. Tehdy byl velký argument, který se kolem této problematiky vytvořil, odůvodňován tím, že sníží-li se povinnost ochrany těchto zaměstnanců ve vztahu k zaměstnavatelům, že budou snáze hledat práci, protože zaměstnavatelé se nebudou pak bát je eventuálně v případě třeba reorganizace svých podniků nebo neúspěšného podnikání přesouvat jinam nebo propouštět. Ten efekt se velice brzy ukázal jako kontraproduktivní, jenomže už nebyla od té doby žádná politická síla zvýraznit osob se sníženou pracovní schopností na trhu práce.
Dneska máme před sebou novelu, která říká - a bylo to tady citováno jak zástupcem předkladatele, tak i zpravodajem - která do § 39 zákoníku práce vkládá odstavec 4 za odstavec 3 a posouvá odstavec 4 na odstavec 5. A ta novela zní velice jednoduše: Jsou-li u zaměstnavatele dány vážné provozní důvody nebo důvody spočívající ve zvláštní povaze práce, na jejichž základě nelze na zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby zaměstnanci, který má tuto práci vykonávat, navrhl založení pracovního poměru na dobu neurčitou, nastupuje se podle odstavce 2 za podmínky, že jiný postup bude těmito důvody přiměřený a písemná dohoda zaměstnavatele s odborovou organizací upraví: bližší vymezení těchto důvodů, pravidla jiného postupu zaměstnavatele při sjednávání a opakování pracovního poměru na dobu určitou, okruh zaměstnanců zaměstnavatele, kterých se bude jiný postup týkat, a dobu, na kterou se tato dohoda uzavírá.
Situace u zaměstnavatelů dnes je taková, že se uvádí číslo 4 miliony 900 tisíc lidí pracuje v České republice asi v zaměstnaneckém vztahu. Je potřeba ale říci, že přestože se vedle uvádí číslo 421 tisíc osob, které využívají možnosti uzavírání pracovního poměru na dobu určitou, tak je potřeba z toho odečíst v podstatě téměř 600 tisíc lidí, kteří jsou dnes reálně evidováni jako nezaměstnaní. Tím se samozřejmě tato struktura poněkud mění a určitě nelze úplně opominout při těchto diskusích, že skladba osob, které využívají pracovní dobu určitou nebo uzavírají pracovní poměr na dobu určitou, je velice specifická. V České republice obecně dosahuje asi 8,6 % v porovnání se sledovanými zeměmi Evropské unie.
Ale je pravdou tedy, že téměř čtvrtina z nich nebo pětina z nich, 20,77 % tvoří pomocné nekvalifikované práce. A pak nastupuje celá škála zaměstnanců mezi tím, následují techničtí, zdravotničtí a pedagogičtí pracovníci, tedy v obojím případě profese, u nichž je to relativně pochopitelné, že využívají buď vedle svých pracovních poměrů na dobu neurčitou či jiných forem pracovních, případně třeba i podnikatelské činnosti možnosti využívání zákoníku práce, který jim umožňuje uzavírat pracovní smlouvy na dobu určitou. Ale ta důvodová zpráva, která se soustřeďuje na pracovníky výrazně sezonní nebo zemědělství a lesnictví, je z mého pohledu zavádějící, protože skladba osob, které využívají pracovní smlouvy na dobu určitou, v tomto případě činí necelé jedno procento z celého počtu osob, které pracují ve vázaném poměru, tedy v pracovně právním poměru upravovaném zákoníkem práce.
Z tohoto místa bych také chtěl říci, že je výrazně diskutabilní, zda pracovně právní ochrana, tak jak je navrhována, přispěje ke stabilizaci pracovně právních vztahů a ochrany zaměstnanců. V tento moment je potřeba říci, že odborové organizace zdaleka nepůsobí u drtivé většiny zaměstnavatelů. Působí převážně ve velkých firmách či v určitých segmentech určitých průmyslových odvětví. Jestliže navrhovaná právní úprava říká a počítá s tím v té podobě, že říká, že písemnou dohodu s odborovou organizací je možno nahradit vnitřním předpisem jen v případě, že u zaměstnavatele nepůsobí odborová organizace a že vnitřní předpis musí obsahovat náležité uvedené věci, které jsou podmínkou pro vznik takovýchto pracovních poměrů.
Pak bych chtěl připomenout, že v současné době ta praxe může být velice dramatická, na tom se shoduje řada odborníků i právní veřejnosti, i vysoce problematická. Možná že jevově tím řeší a Senát reaguje na určitý společenský problém, ale jeho důsledky mohou být v dnešní situaci z hlediska ochrany a práv postavení zaměstnanců velice dramatické.
Chtěl bych říci, že nebudu z tohoto pohledu navrhovat zamítnutí předložené novely. Nebudu navrhovat ani její vrácení přepracovateli, nicméně z hlediska určitého střetu zájmů, vztahu k jedné z odborových centrál i z pohledu dopadů do segmentu zaměstnanců nemá tato novela mou podporu. Považuji ji za vysoce kontraproduktivní, problematickou i z hlediska výkladu a následné kontroly.
Myslím si také, že se ukazuje zcela evidentně, že předchozí právní úprava, která říkala, že pracovní poměr je sice možné řetězit několikrát, ale nejvýše na dobu dvou let, byla mnohem lepší a adekvátnější než pracovně právní úprava, která se dostala do zákoníku práce poslední takzvanou velkou novelou, která říká, že pracovně právní vztah na dobu určitou je možné řetězit pouze dvakrát, ale v podstatě trojnásobnou delší dobou, to znamená třikrát tři léta až na dobu devíti let. Myslím si, že cesta, kterou se rozhodl jít Senát, není cestou, která posílí ochranu zaměstnanců.
Děkuji za pozornost.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
