Víc jak rok jsem se dohadoval, přemlouval, prosil. Stát nemá prostředky, vraťme se k modelu, kdy jediná pojišťovna byla schopna plnit Fond zábrany škod.

Nadace BESIP je jediná ryze stání nadace a byly v ní zaparkovány hezké projekty. Dopravní výchova pro děti, zvýšení bezpečnosti na železničních přejezdech, rozhlasové spoty, kampaně. Stát šetří. Logicky na tyto aktivity nezbývá, když se škrtá i maminkám s dětmi. Přispějte tedy Vy, nemůžete prodělat.

Marně.

Ve Sněmovně teď máme dva návrhy. Poslanecký a senátní na povinný odvod 3% z peněz vybraných za povinné ručení do Fondu zábrany škod. Jsem členem skupiny, která jej připravovala. Tvrdit, že jeho přijetí bude důvodem ke zdražení povinného ručení je nehoráznost.

Samotné pojišťovny na Radě vlády pro BESIP doložily, že investice 1 milionu do prevence nehodovosti je schopna snížit následky nehod a ušetřit až 10 milionů. Souhlasím. Je to stará pravda. Otázka zní:  Komu ušetří? Stát i pojišťovny mají stejný zájem.

Model, který je před schválením prostředy získané z 3% povinného ručení dělí mezi profersionální a dobrovolné hasiče a myslí i na ryzí prevenci nehodovosti.

Rozhodovat o tom kam peníze půjdou mají mimo státních úředníků i zástupci pojišťoven.

Jako provozovatelé motorových vozidel jsme ve zvláštním postavení. Pojišťujeme se povinně, cena je do určité míry, nebo spíš měla by být regulovaná, ale není. Pokud se nepojistíte, vystavujete se postihu ve prospěch kanceláře pojistitelů. Pak platíte za každý den provozu nepojištěného vozidla zákonem stanovenou částku, která v důsledku mnohonásobně překročí běžné pojistné. Tyto luxusní podmínky vytvořila pojišťovnám Sněmovna. Jak by jásali provozovatelé restaurací, kdybychom přikázali povinně v restauracích jíst, anebo hoteliéři, kdybychom zákonem nařídili, že dva dny v měsíci přespí všichni majitelé bytu v hotelech. A kdyby policisté kontrolovali, zda tyto podmínky plní.

Stát pojišťovnám usnadňuje jejich podnikatelský projekt ještě šířeji. Policie vyšetřuje dopravní nehody a celé spisy předává elektronicky včetně fotodokumentace pojišťovnám. Na náklady daňových poplatníků, přátelé. Ve světě to není zdaleka obvyklé v takové míře jako u nás. Nehody bez zranění se v mnoha státech vůbec policejně nevyšetřují. Tuto činnost ve světě zajišťuje samostatný likvidátor pojistných událostí, což je živnost, která u nás bohužel umírá. Pamatujete, jak velký boj byl veden při snaze uvolnit policii ruce a zvýšit hranici výše škody, kdy se policejně vyšetřovat dopravní nehody nemusí? Tam byla také silná lobby pojišťoven.

Stát donedávna hradil zásahy hasičů při vyprošťování a úklidu silnice po dopravní nehodě, a to stoprocentně, nejsou to malé prostředky, ač to měly plně hradit pojišťovny. Pojišťovny dostaly od ministerstev vnitra a dopravy přístup do centrálního registru vozidel. Také zdarma.

Koho zajímá činnost Kanceláře pojistitelů, doporučuji přečíst celý stenozáznam z mého projevu ve Sněmovně na 47 schůzi ZDE. Zabýval jsem se tím problémem velmi podrobně a závěry byly i pro mne překvapující.

Je víc než jasné, že povinné pojištění je luxusní byznys. Přesto je Fond zábrany škod schopen ještě snížit následky nehod ( a tím i výdaje pojišťoven) třeba jen tím, že hasiči budou mít kvalitní techniíku a přijedou včas, nebo dopravní výchova ve školách bude s kvalitními pomůckami a děti budou znát a vědět vše, co potřebují. Hloupé jsou řeči zástupců pojišťoven o zdražování v důsledku povinného plnění fondu. Prevence jim sníží plnění a tím naopak zvýší zisky. Když to nešlo se zdravým rozumem a dobrovolně, musí to jít zákonem. Jako bonus navíc dostávají možnost uplatnit odvedenou částku vložením do nákladů a o to budou platit menší daně. Stát se zachoval maximálně vstřícně. Odpovědět zdražením by nebylo nic jiného, než podraz.