Dobrý den, vážený pane místopředsedo, vážená paní poslankyně, kolegyně, kolegové. Mně se špatně mluví, protože jsem ještě dojat z projevu paní senátorky Gajdůškové, to je jeden důvod a potom se mi také ještě špatně mluví, protože o imunitě se vůbec špatně mluví, protože kdokoliv řekne něco, co se nelíbí, tak bude označen nevím za koho. Já jenom připomenu, aby bylo jasno, že jsme s panem senátorem Pospíšilem svého času navrhli ústavní zákon, který imunitu rušil. Tento zákon neprošel a místo toho tady máme ten zákon, který vypadá na první pohled zcela bezproblémově, ale když se nad ním trošku zamyslíte, a to je možná výsledek mého dlouhodobého působení v ústavně-právním výboru, takže jsem nakažen tou právní hantýrkou a tím právním vědomím, tak, abych vám to jednoduše připodobnil. Tento zákon je o tom, jistě si pamatujete, když esenbáci za totáče vybírali pokuty tak, že když někde byla stopka, tehdy ještě takový ten trojúhelník s tím nápisem stop, tak oni se zásadně postavili ne k té stopce, kde by nikdo samozřejmě neprojel, všichni by zastavili, protože by tam stál, oni se vždycky se postavili za roh té ulice, za barák, tam byli schováni a tam zastavovali ty řidiče, co projeli a dávali jim pokutu. A tento návrh je tomu velmi podobný. On totiž neříká nic jiného, že všechno je v podstatě jak bylo, jen si na vás počkají, a to se mi na něm hrubě nelíbí. Protože to počkání může být v případě některých poslanců, kteří jsou poslanci už od doby, kdy se narodili, někteří i doživotně. Ti, kteří jsou doživotně, ti mají vyhráno.
Ti, kteří tam vydrží pořád, tak těm už se nikomu nepovede po skončení mandátu stíhat, protože jejich mandát skončí – a teď nevím, jestli státním pohřbem, nevím, jak je to u poslanců, asi ne, ale prostě pohřbem. Ti, kteří se dožijí konce mandátu, tak budou trnout celou dobu, cože to bude. Takže to je to, co mi na tom vadí, daleko čistější by bylo tu imunitu zrušit, už by Sněmovna nerozhodovala, samozřejmě zůstala by imunita klasická, to znamená, aby někdo nemohl znemožnit poslanci či senátorovi dostavit se do komory k hlasování, což se, jak si dobře vzpomínáte, už v minulosti stalo. A jen tak, tak a neměli jsme prezidenta, kdyby to vyšlo. Takže to riziko tady vždycky je.
Upozorním ještě na jedno – někdy stačí dát velmi krátký nepodmíněný trest místo delšího podmíněného a je vymalováno, to už je ta druhá otázka, která také padla a padá – proč, když už na tom pracujeme, proč jsme tam rovnou nedali nebo nevyřešili otázku toho, když je nepodmíněně odsouzen zákonodárce, proč by neměl ztratit mandát. Čili to bude další kolečko salámu, které nepochybně pod velkým tlakem přijde. A musím říci věc, která s tím zdánlivě nesouvisí. Vláda – jistě víte, neschválila ten nápad, aby byly povinné přilby, zaplať pánbůh. Protože pořád žijeme v době, kdy jednotlivosti, jednotlivé věci, jednotlivé příběhy vyvolávají legislativní šílení. Ve skutečnosti veřejnosti je naše imunita úplně ukradená, protože trestné činy 281 zákonodárců nijak nevybočují z normálního průměru. Není jich tedy tolik, že každý druhý den dojde k nějakému trestnému činu zákonodárce. Takže já bych se skutečně přimlouval za to, aby imunita byla opravdu omezena, ale aby nebyla postavena tak, jak je, kdy se dokonce to trestní stíhání přerušuje na dobu, která může být velmi dlouhá.
A víte, že když se něco řeší po velmi dlouhé době, tak je to řešení velmi složité. Nikdo už si nic nepamatuje, nikdo už neví a jenom to vyvolává samozřejmě pochybnosti. Ono to bude vyvolávat pochybnosti stejně, protože když sněmovna nevydá, tak všichni budou čekat na to, co se stane, až skončí mandát. Vím, že je to nepopulární, ale já jsem zvyklý hlasovat podle svého vědomí a svědomí a já tuto novelu nepovažuji za hodnou mého hlasu. Děkuji za pozornost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: senat.cz
