Údajně kvůli sporu s novopečenou vedoucí pražského vrchního státního zastupitelství Lenkou Bradáčovou, která se poprvé zviditelnila v podivně zašmodrchané kauze poslance ČSSD Davida Ratha, díky které dostala právě tuto lukrativní funkci a přestože se v ní ještě ani neohřála, již veřejně konstatovala, že protikorupční policie údajně nejasně pracuje s informacemi, které získává při vyšetřování závažných případů a v tomto směru napsala na Martince stížnost policejnímu prezidentovi.

 

Jak se však posléze ukázalo, šlo o typicky ženskou ješitnou reakci na uniklý neformální rozhovor, ve kterém se zjevně značně ambiciózní Bradáčová naprosto neprofesionálně komusi ještě nekompetentnějšímu svěřila s obavami, že na ni Martinec údajně vytváří kompromitující materiály a zřejmě se začala o svou novou a dost dobře placenou funkci na mediálním výsluní obávat, čehož se však okamžitě chytili senzacechtiví novináři.

 

Podíváme-li se na to však nezaujatě a zcela objektivně, je třeba konstatovat, že takto a podobně se chovají výhradně lidé kariéristického typu, kteří neustále všude vidí nějaké nepřátele či soky, kteří je chtějí sesadit z vytoužené funkce a aby o ni nepřišli, neberou si ani dovolenou. Ze své čtyřicetileté policejní praxe znám takových funkcionářů docela dost a nejen v policii.

 

Položme si však otázku, proč by ředitel prestižního policejního útvaru ÚOKFK Martinec vytvářel na vrchní státní zástupkyni nějaké „kompro“ materiály, když právě takovou osobu, jakou Bradáčová je, ke své další úspěšné práci potřebuje. Na této významné funkci nemůže sedět nějaký ňouma, který se bojí rozhodnout, ale právě člověk vzdělaný, nebojácný a energický, který se jen tak někoho nezalekne. Uvědomme si, že tito funkcionáři takřka denně mají co dělat nejen s vychytralostí některých politiků (bohužel), ale i s mafií nejhoršího ražení.

 

Martinec podle mne udělal profesionální chybu v tom, že vůbec řekl Bradáčové o tom, že mají nějaké materiály na jejího bývalého manžela. Věřím však tomu, že jí to neřekl v úmyslu jí jakkoliv vyhrožovat, ale pouze ji kolegiálně upozornit, aby pak nebyla překvapená a Martincovi to nemohla nikterak vytknout. Bradáčová mu měla za tuto informaci upřímně poděkovat, protože on sám právě tím, že jí to sdělil, dost riskoval, a měla mu s úsměvem na tváři říci, že je s tímto pánem (bývalým manželem) již tři roky rozvedená a tudíž je to pro ni cizí člověk, který také její kariéru nemůže nikterak ohrozit. Bohužel se paní Bradáčová zachovala opět neprofesionálně, přesně ve stylu „potrefená husa“ a udělala z toho mediální velepřípad, který v konečné fázi stál místo jednoho z nejlepších ředitelů, které současná Policie České republiky ještě vůbec má. Bohužel.

 

Je třeba si uvědomit, že ÚOKFK začal pod vedením plk. Martince konečně řádně pracovat a prošetřoval veškeré kauzy napříč politickým spektrem podle již známého hesla „padni komu padni“. Ještě si dobře vzpomínám na neskutečné mediální divadlo v souvislosti se zatčením hejtmana a poslance ČSSD Davida Ratha, kde do médií unikaly informace o tom, že u něho v bytě bylo pod podlahou nalezeno dalších 17 milionů korun v hotovosti, že tam byl nalezen samopal, atd., což se však později ukázalo jako zcela nepravdivé, neboť nějaké peníze byly sice někde pod podlahou nalezeny, ale nikoliv u Ratha, ale u ředitelky nemocnice Pancové, a ten samopal byl pouze dětskou hračkou jeho dětí. Když jsem viděl, kdo všechno si tehdy do Ratha kopl, aby sám ukázal, že on je na té správné straně a také, jak bleskově se ho zřekla ČSSD, aniž vůbec pořádně věděla, o co jde, bylo mi z toho všeho velmi smutno. Celá tato věc totiž mohla být na excelentního levicového řečníka, který na pravici nikdy nenechal suchou nit, i nastražena s cílem ho umlčet. Já jsem tomu ovšem již od počátku nevěřil, protože policejní práci znám do všech detailů a jen těžko by si i v dnešní podivné době někdo z policistů dovolil zatknout tak vysoce postaveného člověka, kterým David Rath byl a sám jsem velmi zvědav, co se z toho nakonec vyklube a kdo bude a kdo nebude nakonec v této kauze odsouzen.

 

Zatímco při zatčení Ratha celá pravicová koalice jásala, neboť právě na tomto případu mohla méně bystrému voliči a dělnému lidu mediálně prokázat, že nekradou pouze pravicoví poslanci a ministři, urputně se bránila obvinění ministryně obrany Parkanové, ministra Bartáka, ministra Vondry a řady dalších přesto, že škoda vyčíslená v těchto kauzách byla mnohonásobně vyšší a stát v nich přišel o stovky milionů. Proto se i nezasvěcený čtenář může právem domnívat, že likvidace ředitele ÚOKFK byla již delší dobu pravicovou koalicí vedenou ODS připravena ve stylu, že “žádná parta plukovníků nebude rozhodovat“ …atd., a hysterická epizoda Lenky Bradáčové zde byla pouhou záminkou.

 

Já osobně jsem ovšem doslova šokován tím, že se Bradáčové zastal nejen vrchní státní zástupce Pavel Zeman, kde bych to samozřejmě předpokládal, ale jakoby najednou i ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS), který ji ještě nedávno odmítal do funkce jmenovat, ale úspěšného ředitele ÚOKFK plukovníka Tomáše Martince, za kterým je zcela prokazatelně vynikající policejní práce, se nikde nezastal ani policejní prezident Červíček, kterého dosadila do funkce rovněž ODS a který je Martincovi bezprostředně nadřízený a mělo by mu tedy jít o to, aby policie fungovala naprosto standardně a apoliticky. A nezastal se ho ani ministr vnitra Kubice, který se však, jak je o něm bohužel známo, ještě nezastal vůbec nikoho, tedy žádného policisty. Proč asi? Přemýšlejte o tom, vážení přátelé. Já bych se skutečně nerad dožil doby, kdy by se policie dostala opět plně do područí politiků a začala tady nová „padesátá léta“ a vyřizování účtů.