Petr (ČSSD): Kdo blokoval záležitosti vyšetřování kauzy Mostecká v České republice?

Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové. Já jsem v měsíci listopadu interpeloval pana premiéra, aby mi poskytl některé údaje, týkající se kauzy mostecká.

A ty údaje se netýkají záležitosti privatizace, ale týkají se výhradně toho, jak postupovala česká vláda od června roku 2010, kdy nastoupila vláda Petra Nečase.

Já se domnívám, že tady není třeba nějakým způsobem s ohledem na publicitu, které se dostává díky projednávání kauzy mostecká u švýcarského federálního soudu v Bellinzoně, nějakých detailů, ale víceméně zopakoval bych, že Mostecká uhelná využila v první etapě privatizace tří a půl miliard korun k tomu, aby vyhrála první etapu, a posléze z Mostecké uhelné do švýcarských bank přes celou řadu takzvaných bank, pro které nic neplatí, zůstalo na kontech švýcarských bank 15 miliard korun.

Je třeba říci, že švýcarský ústavní soud rozhodnutím z 20. 11. loňského roku rozhodl o zablokování této sumy, a jak všichni víte, nastává v současné době proces, kdy pět obviněných z kauzy Mostecká uhelná se nějakým způsobem prezentuje u federálního trestního soudu v Bellinzoně, pochopitelně ne všichni přišli a pochopitelně ten rozhodující, to je pan Antonín Koláček, ten k soudnímu rozhodnutí nepřišel.

Oč se jednalo v mé interpelaci, na kterou odpověděl pan premiér? Situace byla taková, že od roku 2010, a to v červnu, kdy nastoupila nová vláda, tady na Českou republiku došlo. Celá řada diplomatických nót, a když diplomatické nóty nefungovaly, tak dokonce švýcarský velvyslanec pan Regli navštěvoval ministry vlády pana Nečase, abych byl konkrétní, navštívil pana Pospíšila a navštívil pana Kalouska, s poníženou žádostí, aby se Česká republika připojila k trestnímu řízení v kauze mostecká. Situace ale byla taková, že uvedení páni ministři a všichni ti, kteří obdrželi nótu Švýcarské federální republiky, na to nějakým způsobem nereagovali. Takže federální soud Švýcarska 20. listopadu rozhodl o soudním projednávání této kauzy a České republice bylo oznámeno, že tato instituce dospěla k závěru. A to, co teď přečtu, nebývá obvyklé v diplomatických zprávách, že české úřady po vyzvání švýcarskou stranou, aby se připojily k trestnímu řízení, budily dojem naprosté neochoty, a v některých případech i snahy zamlčovat a blokovat některé skutečnosti. Bylo oznámeno, že česká strana se nemůže připojit k trestnímu řízení, a má možnost podat pouze civilní obžalobu, takže její možnost získat zpět část prostředků je prakticky nulová. V nótách švýcarské strany se hovořilo o tom, že pokud česká strana se připojí k trestnímu stíhání, tak v každém případě by mohla dostat tři a půl miliardy, které vrcholoví manažeři mostecké společnosti využili z takzvaného fondu škod a náhrad, který měl být v mostecké společnosti použit pro odstraňování následků důlní činnosti, a že za ty tři a půl miliony (správně miliardy?) obratnými způsoby si zajistila privatizaci v takzvané první vlně, kde se jí podařilo privatizovat 49,5 % mostecké společnosti.

Pochopitelně před závěrem roku probíhala i v našich médiích široká diskuse, kde zejména pan ministr Kalousek vystupoval s tezí, že je úplně jedno, zda se připojíme k trestnímu stíhání, anebo zdali se připojíme v občanském řízení, když tato kauza bude nějakým způsobem ukončena. Je jistě zajímavé, jedna závažná okolnost, že když švýcarský tribunál v Bellinzoně v listopadu rozhodl, že Česká republika se nemůže připojit k trestnímu řízení, že si pan Kalousek najal jednoho z nejlepších švýcarských právníků, aby se pokusil zvrátit toto rozhodnutí federální trestního soudu Švýcarska, a je třeba říci, že za tuto žádost, která byla adresována panu doktoru Juli Hartovi, česká republika zaplatila milion korun, přičemž rozsah té žádosti nepřevýšil tři strany textu.

Druhou záležitostí je, že byl takový nepořádek v záležitostech, které Švýcarská republika zaslala již v roce 2010 České republice, že Česká republika prostřednictvím švýcarských právníků musela získávat potřebné údaje. A jenom pro ilustraci: Ti švýcarští právníci prozatím v tomto sporu, kde máme nulové naděje, že bychom mohli z toho sporu něco získat, stáli kolem 30 milionů korun. Čili otázka dneska zní, že se v podstatě od roku 2010 do roku 2012 jednalo o žabomyší válku mezi Nejvyšším státním zastupitelstvím a ministrem financí, a jako výsledek bylo, že pan ministr Pospíšil podal kárnou žalobu proti čtyřem státním zástupcům, a to panu doktoru Rampulovi, Grygárkovi, Letkovi a Kratochvílové, kteří byli vinni tím, že Ministerstvu financí nepodali požadované informace.

Pochopitelně tato kauza zazněla široce v našich médiích, ale na konci se ukázalo, že pan ministr Pospíšil u tří z těchto čtyř tuto kárnou žalobu zrušil a pan stávající ministr zrušil kárnou žalobu u jednoho. A div se světe, se zdůvodněním, že to ruší proto, protože na tyto čtyři zástupce Vrchního státního zastupitelství bylo podáno trestní oznámení.

Takže závěr z toho. Výsledkem, kdy nás švýcarská strana, já bych to řekl, výrazně slušným způsobem požádala, abychom se připojili k trestnímu řízení, je to, že se nám to nepodařilo. V odpovědi, pane nepřítomný premiére, jste mi řekl, že to bylo vedení žabomyší války, jejímž výsledkem je prohra českého státu.

Jediným pozitivním zjištěním v této kauze je skutečnost, že útvar policie pro odhalování korupce a finanční kriminality požádal Ministerstvo spravedlnosti o poskytnutí součinnosti pro účely trestního řízení ve věci podezření ze spáchání trestného činu, maření výkonu úřední osoby z nedbalosti, proti doposud blíže nespecifikovaným osobám z řad Vrchního státního zastupitelství a Ministerstva financí tím, že svojí nečinností a laxním přístupem mohly zapříčinit znevýhodnění České republiky na možnou náhradu majetkové škody. Ministerstvo spravedlnosti okamžitě poskytlo potřebné informace v této záležitosti švýcarským úřadům a nezbývá než věřit, že tato kauza nezapadne v zapomnění, jako to bylo u celé řady obdobných kauz.

Snad jenom na dokreslení - jedná se o 15 mld., které bossové Mostecké uhelné v průběhu snad deseti let převedli do Švýcarska v domnění, že tyto peníze budou moci čerpat. Skutečnost je taková, že federální švýcarská prokuratura bez spolupráce českých orgánů šest let řešila tuto kauzu a dospěla k názoru, že Česká republika mohla být účastníkem řízení, kdy mohla v rámci tohoto řízení získat nejméně kolem 4,5 mil. (?) korun.

Takže otázka, kterou jsem položil panu premiérovi: pane premiére, jak chcete hodnotit činnost některých vrcholových manažerů, které představují ministři, a také činnost nejvyšších státních zástupců, mi odpověděl, že není v jeho kompetenci, aby to řešil a že to bude řešeno soudně. Otázkou je, proč švýcarská prokuratura byla schopna tak daleko zajít a dokonce stanovit výši škody, která byla způsobena českému státu a proč naše vyšetřovací orgány nebyly lepší.

Domnívám se, že vyšetřování cizího státu na teritoriu jiného státu je výrazně složitější, než když česká prokuratura a orgány činné v trestním řízení jsou doma.

Já se domnívám, že to není rozdílem kvalifikace a schopnosti vyšetřujících orgánů, ale že v České republice byly uměle vytvářeny zábrany, aby se to řešilo.

Snad jenom pro ilustraci. Tuto kauzu začala česká policie a prokuratura řešit v roce 2002 a světe div se, v roce 2008, kdy švýcarská prokuratura dospěla ke svým základním zjištěním, bylo toto šetření prakticky odvoláno. Znovu byl tento případ otevřen až v roce 2009 a teprve tehdy, až tady došlo k mediální kampani, kdy se prezentovali výsledky švýcarských vyšetřovacích orgánů, zareagovala i naše prokuratura a policie a jejím výsledkem je, že u těch šesti obviněných - neberu pana Měkotu, který zemřel, takže pěti obviněných - je v České republice zablokován majetek ve výši 1,2 mld. Je to zhruba desetina nebo snad 8 % toho, co zablokovala švýcarská federální prokuratura a její policejní orgány.

Takže otázka zní: kdo blokoval záležitosti vyšetřování kauzy Mostecká v České republice? Odpověď schází. Já se domnívám, že snad se nám otevřou oči, poněvadž švýcarský trestní soud v Belinzoně předpokládá, že tento případ uzavře někdy v měsíci červnu nebo červenci. To je za dva měsíce od toho, kdy začalo jeho veřejné projednávání. V našich případech se obdobné kauzy táhnou tři, pět, sedm let, aby nakonec čl. 2, abolice prezidenta republiky, ty, kteří byli podezřelí, osvobodil.

Pane premiére, já vám děkuji za některé odpovědi, jejichž přímost mě naplnila důvěrou, ale na druhé straně si myslím, že pod vaším vedením vaše vláda nereagovala na čtyři nóty a několik návštěv švýcarského velvyslance, aby Česká republika byla schopná se připojit k trestnímu řízení. Nechci předjímat, ale mám dojem, že z případného neúspěchu, kdy Česká republika nebude odčiněna, by měly být vyvozeny příslušné závěry.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost. Tato kauza, která skoro padala v zapomnění v měsíci listopadu loňského roku, nabyla, řekl bych, na tom, že je zajímavá, díky švýcarským trestním orgánům. Byl bych rád, kdybychom se z tohoto podvodu poučili a vyvodili některé závěry. Děkuji vám za pozornost.