Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, dovolte mi, abych v obecné rozpravě také reagoval na návrh skupiny poslanců, kteří se snaží změnit ústavu v tom bodě, který se dotýká milostí a kteří chtějí navrhnout, aby milosti byly kontrasignovanou pravomocí prezidenta republika. 

 

Já jsem zde chtěl argumentovat a reagovat v té první části obecné rozpravy právě na slova navrhovatele pana místopředsedy Zaorálka, protože mi to připadalo jako zajímavá debata, jen se mi trošku obtížněji reaguje poté, co ta debata probíhala před dvěma dny, ale dovolte mi přesto několik poznámek. Já jsem se chtěl ve svém vystoupení zastat argumentace pana kolegy Marka Bendy, který zde řekl, když to zjednoduším, že bychom neměli novelizovat ústavu kvůli takovým to dílčím drobným věcem na základě pocitu a jednotlivých kauz. A za druhé, že bychom se neměli snažit vyřešit otázku milostí tím, že převedeme tuto pravomoc z nekontrasignované pravomoci do kontrasignované. A já musím říci, že tento názor sdílím. Pan předkladatel tady, jak jsem si udělal pár poznámek, pokud si je tedy po dvou dnech pamatuji dobře, tak zde konstatoval a hovořil o tom, že milosti v té podobě, jak jsou dnes, tak staví prezidenta nad zákony, prezident stojí mimo právo atd. Tato slova zde v debatě před dvěma dny padala a návrh, který zde leží na stole, by měl tuto otázku vyřešit. To znamená, měl by udělat z milostí institut demokratického právního státu, který zapadá do trestní justice v demokratickém právním státě. 

 

Já chci ovšem upozornit na to, a to si uvědomme, a nevím, jestli tedy na tu hlučnou debatu na plénu, že samotná kontrasignace nevyřeší filozofii milostí jako něčeho mimořádného, co opravdu bylo resentimentem středověké trestní justice a co zkrátka vždycky bude projevem suveréna hlavy státu, vstoupit do demokratického právního státu, vstoupit do rozhodování soudů a v zásadě rozhodnutí soudu ovlivnit, anebo otočit tím, že udělí milost. Milosti nikdy nemohou být, to si fakt uvědomme, součástí struktury trestní justice v demokratickém právním státu postavené na řádných opravných prostředcích, na mimořádných opravných prostředcích, postavených na tom, že orgán, který rozhoduje, rozhodne na základě zákonných mantinelů. To bychom jedině museli uvažovat podle mě o absurdní variantě, že milosti budou podrobeny přezkumu soudní moci a že ten, kdo o nich rozhoduje, bude soudně následně přezkoumáván ústavním nebo jiným soudem, což je podle mě vyloučeno z podstaty milostí, anebo že by ústava obsahovala zákonné nebo ústavní mantinely, za kterých milosti mohou být udávány. Pak bychom z toho vytvořili jakýsi kvazi institut soudní moci a pak by taková to - řekněme - pravomoc splňovala nároky, které na milosti nebo obecně na jednotlivé instituty trestního práva klade demokratický právní stát. 

 

Já jenom chci říci, nežijme v iluzi, že pokud milosti přesuneme z nekontrasignované pravomoci do kontrasignované pravomoci, že vyřešíme jejich podstatu. Že z nich uděláme nástroj demokratického právního státu, to budou pod kontrolou soudní moci a nebo že tím pádem se vyřeší některé "veřejně" debatované a diskutované milosti. Není to prosím pravda, pouze jeden politický orgán bude nahrazen dvěma politickými orgány a je třeba dále trvat na tom, že milosti budou zásahem moci výkonné do moci soudní. To znamená, pro čisté teoretiky demokratického právního státu něčím tuto čistou teorii dělby moci mezi moc soudní, výkonnou a zákonodárnou narušuje. 

 

Proto já osobně bych spíš podpořil návrh, který by rušil milosti. Přiznám se. Spíš si dovedu představit, že milosti v právním státě nemají být, než je takovým to způsobem přetvářet. Ostatně mnoho zemí, které řadíme mezi demokratické právní státy, milosti nemají, protože je považují právě za něco, co do demokratického právního státu ne tak zcela patří. 

 

To byla pouze moje poznámka. Já bych opravdu nechtěl, abychom zde žili v jakémsi domnění nebo mýtu, že když v tuto chvíli přesuneme tuto pravomoc bez nějaké hlubší analýzy a debaty do kontrasignovaných pravomocí, tak tím milosti vyřešíme a milosti se stanou standardním instrumentem trestní justice. Ostatně dnešní trestní právo zná celou řadu mimořádných opravných prostředků, které chrání dostatečně pachatele před tvrdostí zákona včetně stížnosti pro porušení zákona, včetně mimořádných opravných prostředků, kterými je možné obrátit se na Nejvyšší soud. 

 

Pokud milosti zachováme, pak vždycky půjde o něco mimořádného, o něco, co nemá žádné zákonné mantinely a co vždycky bude projevem jakési mimořádné pozice suveréna hlavy státu, kterou suverén získal ve středověku a kterou v nějaké osekané malé podobě jsme mu nechali a kde hlavní kontrola nemůže být ústavní nebo zákonná, ale musí být veřejná. To znamená, že veřejnost debatuje o tom, zda milost byla uložena správně či nikoliv a veřejnost má právo prezidenta za špatně udělené milosti kritizovat a prezident by za to také měl nést politickou odpovědnost. Nedovedu si moc dobře představit, jak vykonstruovat jinou než politickou odpovědnost o institutu, který vypadá jako milosti. 

 

To byla moje poznámka, proč bychom neměli naskakovat na - řekněme - lacinou větu nebo laciný populistický pohled, že kontrasignací vyřešíme problém milostí. Nevyřešíme. Dál to bude mimořádný prostředek trestního práva, který pochází z doby monarchie, z doby středověku. Děkuji.