Premiér Nečas: Skutečné omezení prostoru pro korupci

Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, zhruba po třech měsících vláda přikročila k tomu, že je opět vystavena oblíbenému žánru v této Sněmovně, to znamená buďto hlasování o důvěře nebo o nedůvěře. Já nechci upírat opozici právo vyvolat hlasování o nedůvěře kdykoliv, je to Ústavou zaručené právo, je to politický krok, který bývá používán. Na druhé straně za stejně legitimní považuji i prohlášení, že tento krok je populistický politický krok a že ho ani samotná sociální demokracie nemyslí vážně, že se jedná o politické divadlo, protože to, že sociální demokracie moc dobře ví, že nemá 101 hlasů, to je pravda, k tomu by potřebovala získat několik poslanců z vládního tábora, ale to, že sociální demokracie zde nemá ani všechny vlastní poslance, to je také pravda. A to právě je to dělítko mezi reálným a věrohodným politickým krokem a mezi politickým do značné míry populistickým krokem na hranici divadla.

Já bych chtěl úvodem říci dvě čerstvé zprávy ze světa ekonomiky a ze světa finančních trhů. Zpráva č. 1. Výnosy českých desetiletých vládních dluhopisů klesly na rekordně nízkou úroveň 2,5 procentního bodu. Zpráva č. 2. Právě dnes oznámila jedna ze tří klíčových ratingových agentur Moodys, že potvrzuje České republice její rating A1, to se stabilním výhledem. A také úroky státních dluhopisů dle této agentury dále poklesnou. Česko je podle Moodys bezpečný přístav. Znovu opakuji. Česko je bezpečný přístav. (Potlesk zprava.)

Kdybych byl arogantním politikem a politikem, který nerad mluví, ani jedno u mě neplatí, tak bych téměř řekl, že tyto dvě zprávy na odůvodnění existence vlády pod mým vedením naprosto stačí a že nemusím dále argumentovat. Nicméně, jak jsem již řekl, neplatí ani jedno. Nejsem ani arogantní, ani nemám problémy s mluvením, a proto budu ve svém projevu předsedy vlády pokračovat. Vývoj českých veřejných financí je natolik pozitivní, že v mnoha ohledech jdeme v protiproudu proti mnohým evropským zemím včetně zemí, které jsou v eurozóně.

Chci jenom zdůraznit, že například sousední Polsko v současné době platí za své dluhopisy 4,9 procentního bodu. Jinými slovy, kdybychom platili stejné úroky za naše dluhopisy, stálo by nás to v dluhové službě 13 mld. korun ročně navíc. Itálie platí 6,1 %. Zase převedeno na naše poměry, kdybychom platili stejné úroky, stálo by nás to ročně v dluhové službě ve výdajích 24 mld. korun navíc. Španělsko platí 6,7 %. Kdybychom měli stejné úroky, stálo by nás to ve výdajích dluhové služby 28 mld. korun navíc. Maďarsko platí 7,9 %. Kdybychom platili stejné úroky jako Maďarsko, stálo by nás to ročně ve výdajích dluhové služby 38 mld. korun navíc. A to již vůbec neuvádím úrokovou míru například Portugalska 10,5 procentního bodu. Jinými slovy, české vládní dluhopisy patří mezi velmi bezpečné a svou úrovní se blíží spíše než k těm problematickým zemím naprosto rozhodně těm nejkvalitnějším, jako jsou dluhopisy Německa, Švédska, Finska nebo Rakouska.

Chci připomenout, že to má své praktické rozpočtové důsledky. Díky této důvěryhodné rozpočtové politice a konsolidační strategii vlády České republiky jsme v loňském roce zaplatili o 17 mld. korun méně na dluhové službě, než jsme předpokládali a v letošním roce můžeme počítat s víceméně podobným výsledkem. Finanční trhy a zahraniční instituce zkrátka hospodářskou politiku na rozdíl od předsedy České strany sociálně demokratické hodnotí naprosto jinak, hodnotí ji jako pozitivní a jako věrohodnou. Zvláště v kontextu toho, že vláda v žádném případě neustupuje od svého závazku v příštím rozpočtovém roce nechat klesnout deficit veřejných financí pod 3 % hrubého domácího produktu. I díky této věrohodné fiskální disciplíně a konsolidační strategii má Česká republika sedmý nejnižší veřejný dluh v celé Evropské unii.

Jinými slovy, dámy a pánové, rozpočtová odpovědnost je nutnost, kterou dneska uznávají všechny vlády Evropské unie odprava doleva. Celá Evropa čelí tomuto problému, stejně jako celá Evropa souběžně s tím čelí problému poklesu své konkurenceschopnosti a toho, že naráží na limity existence a schopnosti takzvaného sociálního státu. Každý odklon od této konsolidační strategie, každý odklon od této věrohodné fiskální politiky je penalizován ztrátou důvěryhodnosti dané země, nárůstem cen úroků, nárůstem cen dluhové služby a také například poklesem ratingu a podobně.

To vše vede ke zvýšení výdajů státního rozpočtu, jejichž důsledkem je v mnoha zemích nejen pokles platů, důchodů a sociálních dávek, ale v některých zemích dokonce jsou tyto poklesy v řádech dvojciferných procentních bodů, nikoliv pouze několika procent.

Já chci připomenout, že toto česká levice stále nechápe. Dneska to chápou dokonce i řečtí socialisté, že se musí šetřit, že se musí škrtat, že to bolí a je to nepopulární. Já chci připomenout, že to byla právě řecká socialistická strana PASOK, která, když přišla k moci na začátku 80. let, převzala Řecko s dluhem 25 % hrubého domácího produktu a po necelých deseti letech ho odevzdala s veřejným dluhem 80 % hrubého domácího produktu. Ano, dnes i řečtí socialisté chápou, že takhle to dál nejde.

Jenomže česká levice nechápe ani to, co chápou řečtí sociální demokraté. V mnoha ohledech česká levice má blíže spíše k populistickému postrachu všech evropských vlád, což je řecké hnutí SIRIZA (šum - smích zleva). Řekl bych, že odmítání reforem a jakékoli šetření, tam spíše směřuje česká levice v čele s Českou stranou sociálně demokratickou.

Já chci také připomenout, že v tuto chvíli již 14 evropských zemí tím nebo oním způsobem požádalo v posledních letech a v současné době o nějakou finanční asistenci. A chci také připomenout, že vzhledem k tomu, že právě minulý pátek bylo shodou okolností dvouleté výročí vzniku této vlády, že vláda dodržuje to, co slíbila, tzn. zodpovědnou rozpočtovou politiku, zodpovědnou politiku, která dodržuje fiskální disciplínu, ale také plnění svého programu. Tady chci uvést, že za dva roky působení vlády pod mým vedením vláda splnila 60 % svého programového prohlášení.

Čelíme dvěma velkým výzvám. Vedle rozpočtových problémů a stabilizace veřejných financí je to demografický vývoj nejenom v naší zemi, ale vlastně v celé západní Evropě, a je to také ztráta globální konkurenceschopnosti celé Evropské unie a Evropy jako takové. Z těchto dvou velkých výzev, tzn. demografického vývoje a poklesu konkurenceschopnosti, absolutně plyne nezbytnost hlubokých strukturálních reforem. Tyto strukturální reformy nesmí být odkládány do budoucnosti. Je třeba s nimi začít a pokračovat s nimi dnes, zítra a pozítří. A vláda České republiky pod mým vedením v tom bude také pokračovat.

Co nám místo toho nabízí Česká strana sociálně demokratická, která dnes tady mluví, jako kdyby byla nepolíbená panna prvněnka v politice. Ale ona není. Ona už je to docela - teď řeknu - úctyhodná dáma vzhledem k věku této strany (úsměv mezi některými poslanci). A musím říct, docela zkušená dáma, nikoliv nepolíbená panna prvněnka. Protože dělat stomiliardové schodky, dámy a pánové, za šestiprocentního ekonomického růstu, to se v této zemi ještě opravdu nikomu nepodařilo a asi ani nepodaří.

Já chci připomenout, že jenom od konce roku 2005 do poloviny roku 2006 Česká strana sociálně demokratická prosadila zvýšení sociálních mandatorních výdajů ročně o téměř 70 mld. korun, tzn. v podstatě naprostý rozpočtový armagedon. A tuto politiku chtějí klidně realizovat i dnes, zítra, kdykoli by se dostali k moci. Vůbec nemají ponětí, co se vlastně ve skutečnosti děje v Evropě, co se děje na finančních trzích, co se děje s evropskou ekonomikou.

Zkrátka balamutí své voliče a hlavně jim zatajují, že na odkládání reforem nejvíce doplatí nízkopříjmové skupiny. Stalo se tak všude v Evropě, kde se tyto státy dostaly do rozpočtových problémů. Kdo nejvíce doplatil na nereformy v Řecku? Nízkopříjmové skupiny. Kdo nejvíce doplatil na destabilizaci veřejných financí v Irsku nebo v Portugalsku? Nízkopříjmové skupiny. Kdo dnes a denně doplácí na obrovské problémy s veřejnými financemi např. ve Španělsku? Především nízkopříjmové skupiny. Toto je naprosto zřetelný fakt a vláda je si toho vědoma a právě proto provádí reformy a konsolidaci veřejných financí, právě proto myslí i na lidi z těchto nízkopříjmových skupin.

Ano, vláda šetří. Já chci připomenout, že jenom za roky 2010 a 2011 zrušila vláda ve státní správě 15 tis. pracovních míst a uspořila na mzdových výdajích 8 mld. korun. Celková kumulovaná úspora jenom za léta 2010 a 2011 je 78 mld. korun. Čili vláda skutečně začala a začíná především u státu. Její celková konsolidační strategie a její celkové konsolidační úsilí mezi rozpočtovými roky 2010 a 2014 je a bude děláno podle tzv. zlatého reformního pravidla, tzn. dvě třetiny snižování schodku veřejných financí na straně výdajů, jedna třetina na daňové straně, čili na navýšení příjmů. A samozřejmě je povinností vlády pokračovat ve svém trendu v jasné tendenci, kterou již započala a chce v ní opravdu pokračovat, tzn. také redukce agend, rušení jednotlivých agend, slučování úřadů a institucí.

Chci také zdůraznit, že z hlediska daňové politiky složená daňová kvóta zůstane nadále pod 35 % hrubého domácího produktu a pohybuje se v podstatě v řádech pouze desetin procentního bodu, a to spíše v závislosti na nominální výši celkového hrubého domácího produktu než v závislosti na stanovení konkrétních daňových sazeb. To je potřeba si také naprosto otevřeně říci. A také je potřeba si tady otevřeně připomenout to, co slíbila Česká strana sociálně demokratická jako tzv. lék a recept na současné rozpočtové problémy - že zvýší složenou daňovou kvótu o 3 procentní body ročně. To znamená, že chce zvýšit zdanění o 120 mld. korun ročně. To je rána do vazu české ekonomice. To je rána do vazu vzniku nových pracovních míst. To je rána do vazu konkurenceschopnosti českých firem. Takovou daňovou zátěž prostě nebudou schopny utáhnout.

Chci také zmínit jeden velmi důležitý aspekt, který při debatě o ekonomické politice a rozpočtové politice nesmíme opomíjet, a to je nezaměstnanost. Protože nám musí jít v prvé řadě o lidi. Neděláme to pro anonymní stát. Rozpočtovou politiku děláme pro konkrétní obyvatele této země. A já chci jednoznačně prohlásit, že rozpočtová politika souvisí s politikou zaměstnanosti a že jsme v tomto velmi úspěšní. Chci připomenout, že Česká republika má šestou nejnižší nezaměstnanost v celé Evropské unii. Chci připomenout, že na rozdíl od Eurozóny, kde v posledních čtyřech měsících nezaměstnanost roste podle Eurostatu a přesáhla 11,3 procentního bodu, v České republice je na úrovni 6,5 procentního bodu podle Eurostatu a klesá.

Chci také připomenout, že v období prosince roku 2002 a června roku 2006 po 35 měsíců vlád sociální demokracie přes ekonomický růst nepřetržitě nezaměstnanost přesahovala půl milionu osob. A že dokonce i dnes, ano, v období mírného ekonomického poklesu, je nezaměstnanost v současné době např. o 100 tis. osob nižší, než byla v únoru roku 2004, kdy byl tříprocentní ekonomický růst. Tady se opět ukazuje neúčelnost a nepravdivost a neschopnost receptů české levice a především České strany sociálně demokratické. Tak jako neumí řešit rozpočtové problémy, neumí řešit ani problémy nezaměstnanosti. Umí jenom zvyšovat výdaje, umí slibovat sociální dávky a nalívání peněz do ekonomiky. Ale to jsou staré recepty odpovídající 70. letům 20. století. A my jsme, dámy a pánové, ve druhém desetiletí století 21. A právě proto vláda pod mým vedením mj., má-li nějaký úkol, tak je to i zabránit české levici, aby se dostala k moci a realizovala tyto své neschopné ekonomické recepty.

V debatách, které tady zazněly, ale i ve vystoupení mého předřečníka pana předsedy Sobotky, tady znělo mnoho patetických slov o boji proti korupci. Já chci říci, že boji proti korupci nikdy nepomohla silácká prohlášení a kampaně. Boji proti korupci vždy pomohla trpělivá a systematická práce vedoucí k větší transparentnosti celého prostředí nakládání s veřejnými prostředky.

Chci také jednoznačně říci i na konto těch debat, které tady běžely doposud od 14.30, a říci to naprosto jednoznačně a hlasitě, že nikdo v České republice nebrzdí a nebrání policii a státnímu zastupitelství ve vyšetřování trestných činů včetně korupce. Chci jednoznačně říci, že pokud někdo tvrdí opak, nechť tak nedělá prostřednictvím siláckých mediálních prohlášení, ale ať položí na stůl důkazy. Protože tady si zahráváme s pověstí této země a s její důvěryhodností. Pokud se takové věci dějí, nechť jsou položeny na stůl, nechť jsou dokázány a nechť jsou také řešeny. Ale pokud vycházíme jenom ze svých dojmů a pocitů a vznášíme tyto silácké výroky, tak své zemi jednoznačně škodíme.

Já chci také říci naprosto jednoznačně, že kauzu telefonátů vyšetřovateli považuji nejenom za nešťastnou, ale nepřijatelnou. Za tímto názorem si stojím. A chci také říci, že policie a státní zastupitelství bude mít plný prostor pro to, aby mohly konat tak, jak mají konat orgány činné v trestním řízení, a že také nezávislé soudy to budou, kdo budou rozhodovat o vině nebo nevině toho nebo onoho člověka včetně politiků. Nemůže to být nikdo jiný, nemůže to být ani Poslanecká sněmovna, nemůže to být ani mediální svět, dokonce to nemůže být ani veřejné mínění. Může a musí to být pouze nezávislý soud. A z tohoto pohledu chci jednoznačně říci, že v české soudnictví a v nezávislost českých soudů mám důvěru. A chci také jednoznačně říci, že si plně vážím a respektuji všechny poctivé policisty, státní zástupce a soudce.

Chci také říci, že spor, který je v současné době veden mezi panem ministrem financí a panem policejním prezidentem, není spor mezi policií a Vládou České republiky. Je to spor o pravdomluvnost a je to spor o důvěryhodnost těchto dvou konkrétních lidí. A musím říci, že to nesmí být záminka k výrokům o zastrašování policie. Protože nic takového se neděje. Navíc, dámy a pánové, já jsem hluboce přesvědčený, že vyšetřovatelé by se žádnému potenciálnímu verbálnímu nátlaku nepodvolili a že by mu odolali. Já jsem si tím naprosto jistý. Já jim totiž na rozdíl od mnoha mých předřečníků věřím, že jsou poctiví, slušní a profesionální.

Musím také říci - a teď má teze míří spíše do koaličních lavic než do opozičních lavic, že ve vládě pod mým vedením neexistuje nic takového, jako je neodvolatelný ministr nebo neodvolatelný člen vlády. (Z řad sociální demokracie se ozývá, že je.) To chci říci naprosto jednoznačně. Jestliže jako předseda vlády dojdu k názoru, že některý člen vlády neplní své úkoly, není schopen je naplnit a nebo se stal nepřekonatelnou přítěží pro celou vládu, tak z vlády odejde. Nic takového jako neodvolatelní ministři neexistují. A konec konců, kdo sleduje mé dvouleté působení, tak ví, že jsem neváhal navrhnout odvolání ani předsedy koaliční strany nebo dokonce místopředsedy své vlastní politické strany, což přede mnou žádný předseda vlády České republiky v této kombinaci nejen že neudělal, ale ani neustál. Takže si buďte jisti, že teze o tom, že by byl nějaký neodvolatelný ministr, prostě není pravdivá a neodpovídá skutečnosti.

Já teď skutečně nechci rozvíjet politickoanatomickou diskusi tom, kdo reprezentuje jaký tělesný orgán v těle této vlády, to by asi nebylo na místě. Nicméně se neubráním poznámce, pane ministře financí, že vaše počínání v posledních dnech a týdnech... mi přichází jaksi na mysli spíše jiné tělesné orgány, než zrovna mozek nebo srdce. (Smích a potlesk několika poslanců v sále.) Ale jsem si vědom, že zažíváme mnoho emotivních okamžiků. A chci doporučit všem, ať již z řad koalice nebo opozice, abychom sestoupili minimálně o dvě úrovně níže ve své excitaci, ve svých emocích a ve svých výkřicích. Platí to pro nás pro všechny, včetně mne samotného. I já si to musím říkat.

Musím také ale tady jednoznačně zdůraznit pokrytectví České strany sociálně demokratické, která tady najednou plamenně mluví o tom, že má být ovlivňováno vyšetřování. Ano, telefonáty vyšetřovateli, byť jsou absolutně nevhodné a nepřijatelné, jsou pouhým odvarem toho, co prováděla Česká strana sociálně demokratická ve vztahu k bezpečnostním složkám, když sama byla ve vládě. Je to pouze dětská povídačka.

Chci připomenout tým Mlýn zřízený sociálně demokratickým ministrem vnitra. Tým policistů řízený přímo ministrem vnitra. Tým pracující v utajení a shromažďující politické kauzy pro sociálně demokratického ministra vnitra.

Chci zmínit působení inspekce ministra vnitra pod vedením sociálně demokratického ministra Františka Bublana, která šikanovala nepohodlné policisty, kteří se ve svých vyšetřováních kriminálních aktivit, např. když vyšetřovali vraždu mafiánského bosse Mrázka, dostali do blízkosti některých lidí blízkých sociální demokracii, tak začali být evidentně šikanováni vylhanými obviněními ze zneužívání cestovních dokladů, o vyplácení prostředků za práci přesčas apod. Kam směřuje Česká strana sociálně demokratická svou neuvěřitelnou dnešní rétorikou, když zapomíná na tyto své konkrétní kroky z doby, kdy byla ve vládě a kdy její čelní činitelé, kteří ji dnes reprezentují, v této vládě seděli. Ta míra nestydatosti je prostě neuvěřitelná! (Větší potlesk z pravé části Sněmovny.)

Chci připomenout kauzu důstojníka Bezpečnostní informační služby pana Hrubanta, který byl pověřen tehdejším ředitelem BIS, aby vyšetřil úniky z této bezpečnostní služby, které směřovaly k představitelům České strany sociálně demokratické. Tento člověk byl za svoji činnost kriminalizován. Strávil 17 měsíců vylhaným obviněním ve vyšetřovací vazbě, aby nakonec byl v plném rozsahu nezávislým soudem osvobozen. Ale byl kriminalizován vědomě za to, že se nelíbil a znelíbil České straně sociálně demokratické resp. některým jejím představitelům.

Chci připomenout případ policejního kapitána Macháčka, který byl lživě a nepravdivě zatčen a obviněn z únosu, který měl zásadní podíl na boji s ruskojazyčnými mafiemi v této zemi a za některé velmi razantní kroky tímto směrem. Opět byl v plném rozsahu osvobozen, přestože byl kriminalizován za svou policejní činnost za vlád České strany sociálně demokratické.

A konec konců chci připomenout působení pana Pavla Přibyla, bývalého vedoucího Úřadu vlády za dob sociálních demokratů, který prokazatelně, a je to zaprotokolováno, se snažil v dubnu roku 2006 před volbami přesvědčit šéfa protikorupční policie podplukovníka Brycha, aby se pokusil kriminalizovat některé představitele konkurenčních politických stran, jmenovitě Mirka Topolánka, Miroslava Kalouska. Toto se dělo za vlád sociální demokracie. A teď nám tady přichází a káží vodu a přitom, jak jsem již několikrát řekl, nepili víno - to byla kořalka minimálně 50procentní. (Potlesk zprava.)

A nyní do současnosti. Ještě před několika týdny z tohoto místa z úst sociálních demokratů zněly neuvěřitelné výroky o tom, že tady máme dvě policie. Nebyl toto útok na nezávislost policie? Nebylo toto vyvinutí politického tlaku, aby byl tedy tzv., jako kdyby to byl přátelák, který se hraje střídavě doma a venku, obviněn i někdo z vládní koalice? To byl přece klasický způsob mediálního tlaku na orgány činné v trestním řízení. A na tato svá slova jenom několik týdnů stará si najednou sociální demokraté nevzpomínají.

Celá záležitost, kterou dnes projednáváme, souvisí s armádní zakázkou na letouny CASA. A opět jaká jsou fakta ve světle působení sociální demokracie? V letech 2001 až 2004, kdy - nevím proč pan poslanec Tejc vzývá Ježíše, protože vykřikl Ježíši - já doufám, že je to důsledek zpytování svědomí (smích zprava), protože ano, v té době byl klíčovým představitelem a prvním místopředsedou vlády současný předseda České strany sociálně demokratické pan Bohuslav Sobotka - tak sociálně demokratičtí ministři obrany a tato vláda sociálně demokratická rozdala jenom v těchto třech letech veřejné zakázky bez výběrového řízení jednomu dopředu oslovenému uchazeči ve výši 40 mld korun, tzn. desetkrát více, než jsou CASA.

A 75 % veškerého objemu veřejných zakázek bylo rozdáno v resortu Ministerstva obrany bez jakéhokoliv výběrového řízení. Mimochodem, dámy a pánové, tolik kritizovaná exministryně Vlasta Parkanová stlačila toto číslo za své dvouleté působení ze 75 % na 20 %, čili ze tří čtvrtin objemu zakázek na jednu pětinu objemu zakázek, které byly vydávány tedy bez výběrového řízení.

Česká strana sociálně demokratická nemá prostě žádné morální právo kritizovat cokoliv, co se kdy dělo v resortu Ministerstva obrany, s takovým máslem na hlavě! A to chci připomenout, že shodou okolností zrovna na podzim začne v Rakousku soud s Alfonsem Mensdorff-Pouilly, který byl prokazatelně lobbistou, který směřoval obrovské finanční prostředky do ČR v kauze gripen. Kdo je podepsán pod kauzou gripen? Která vláda to byla, která uzavřela nájemní smlouvu a pokusila se ještě předtím dva roky uzavřít dokonce prodej. Samozřejmě, že to byla vláda České strany sociálně demokratické, kde dokonce její vlastní bývalý místopředseda pan Kavan na skrytou kameru švédské televize jednoznačně konstatoval, že v kauze gripen docházelo k uplácení, že to tedy byla korupční kauza - nekonstatuje Petr Nečas, ale bývalý místopředseda sociálně demokratické vlády pan Kavan.

Jinými slovy to, co sledujeme v těchto dnech, je jenom snaha odvést pozornost od vlastních kauz. To, že shodou okolností zrovna dnes doputovala do Poslanecké sněmovny žádost o rozšíření obvinění na čelného sociálně demokratického poslance pana Davida Ratha, nasvědčuje mnohému. Nasvědčuje například tomu, že kauza, při které byl chycen tento čelný sociálně demokratický politik, nebyla ojedinělou, že se s vysokou pravděpodobností jednalo o systematické a organizované chování čelných představitelů středočeské České strany sociálně demokratické. A v této chvíli se naprosto logicky objevuje otazník, zda se při takové četnosti těchto případů a při takovém objemu finančních částek jednalo pouze o pokus o osobní nezákonné obohacení, nebo o systém financování politické strany. A právě toto, tímto řevem, který vyvádí naprosto nepřiměřeně Česká strana sociálně demokratická kolem kauzy CASA, je snaha toto překrýt, překrýt tyto otázky, překrýt především odpovědi, které budou muset dát orgány činné v trestném řízení v těchto konkrétních kauzách. (Potlesk v pravé části sálu.) Mimochodem Česká strana sociálně demokratická si tuto kauzu vůbec nevyřešila. V čele středočeské České strany sociálně demokratické nadále působí lidé spojení jak s Davidem Rathem, tak s Richardem Dolejšem a je to výsměch veřejnosti! To si řekněme naprosto otevřeně!

Dámy a pánové, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, chci vás požádat, abyste nevyslovili nedůvěru vládě ČR. Žádám, aby vládu podpořili ti poslanci a poslankyně, kteří jsou ochotni říci ne populistickým řešením. Žádám, aby tuto vládu podpořili ti poslanci a poslankyně, kteří jsou připraveni podporovat zodpovědnou rozpočtovou politiku. Chci požádat o podporu ty poslance a ty poslankyně, kteří nechtějí politickou nestabilitu. Chci požádat o podporu ty poslankyně a ty poslance, kteří chtějí pokračování reforem, byť jsou to reformy někdy bolestivé a někdy nepopulární. A chci požádat o podporu ty poslance a ty poslankyně, kteří mají zájem na skutečném omezení prostoru korupce, ne pouze zájem o prázdné mlácení slámy. Samozřejmě budou tady i takoví poslanci a takové poslankyně, kteří zvednou ruku pro nedůvěru této vládě, ale já chci říci, že zvednou ruku pro zvyšování tempa zadlužování, pro zastavení reforem a pro politickou nestabilitu. A já se chci opřít o tu první skupinu poslanců a poslankyň! Dámy a pánové, děkuji. (Potlesk v pravé části sálu.)