Prvním argumentem je, že se Bohuslav Sobotka, tedy sociální demokracie, stejně nakonec neodváží radikálnímzpůsobem do vznikajícího systému zasáhnout. Problémem ovšem není otázka odvahy, ale otázka volby. Nějaký finanční baron možná nakládá s penězi svých klientů podle své odvahy, ale politická strana koná na základě mandátu získaného v demokratických a svobodných volbách. Pokud získá potřebnou důvěru občanů, učiní vše, aby mohla naplňovat právě svůj volební program.

Spolehlivý důchodový systém Sociální demokraté odmítli vládní důchodovou reformu ve všech hlasováních v Poslanecké sněmovně a Senátu, snažili se zabránit vytahování peněz na reformu z kapes seniorů a rodin s dětmi zvyšováním daní, předložili návrh na zrušení vládní penzijní reformy a poté kompromisní návrh na odložení její platnosti.

Dlouhodobě a hlasitě upozorňujeme, dostatečně dlouho před novými parlamentními volbami, na rizika s reformou spojená a veřejně varujeme občany i soukromé penzijní společnosti před vstupem do druhého pilíře s tím, že jsme připraveni ho zrušit. Pokud tedy občané dají v nadcházejících parlamentních volbách hlas ČSSD, dají jí tím i mandát k tomu, aby druhý penzijní pilíř zrušila.

Klíčová otázka však zní: Proč chceme druhý penzijní pilíř zrušit? Důvod je jednoduchý. Nový systém privatizuje částečně základní důchodový systém, který dosud v České republice spolehlivě funguje. Přímým důsledkem této privatizace je snížení prostředků důchodového pojištění a tím v delším časovém horizontu i snižování důchodů. To bohužel není pustá teorie, nýbrž velmi tvrdá zkušenost. Přechod současného systému do systému s druhým pilířem je totiž „placen“ sníženímreálných důchodů současných a budoucích.

Politická volba je tedy následující: druhý pilíř, který by možná přineslmírný prospěch několika desítkám tisíc těch nejbohatších občanů, současně přinese snížení životní úrovně milionům ostatních. Stručně řečeno, všem lidem, kteří jsou momentálně v důchodu, a naprosté většině lidí starších 35 let. To je morálně neudržitelné. Sociální demokracie má povinnost proti tomu tvrdě zasáhnout a nedostála by své povinnosti, kdyby tak neučinila. Šedá je teorie, zelený je strom života A jak je to s argumentem, že krize se po určité době zase vrátí do normálu a člověk neprodělá? Teoreticky to jistě možné je, ale jak říkal již Goethe, „šedá je každá teorie, zelený je strom života“. Představme si jednoduchý příklad: třeba člověka, který vstoupí do druhého pilíře ve 30 letech. Je narozen v roce 1983 a do důchodu půjde podle současného zákona v 68 letech. Jak známo, finanční trhy procházejí silnými fluktuacemi a nejméně jednou za deset let se objevuje významná krize. Vnašem případě to znamená, že náš člověk zažije krizi ve svých 40, 50 a 60 letech. V první krizi má ještě 28 let, aby se věci zvládly. Po druhé krizi to bude jen 18 let a po třetí krizi pouhých osm let. Jak říkají Američané, čas jsou peníze. A tak, jak bude ubývat času, riziko, že se ztráta nevyrovná, bude stále růst - a my přece víme, že ztrátu ve druhém důchodovém pilíři ponese nikoli stát či soukromá penzijní společnost, ale - účastník.

Shrnuto a podtrženo: Systém druhého pilíře oslabuje průběžný systém. V konečném důsledku snižuje reálnou hodnotu důchodů, je výhodný s jistotou pouze pro finanční správce, většině účastníků přináší nepřiměřené riziko, a dokonce neřeší ani tlak demografického vývoje. Dost zásadních argumentů, aby byl zcela zrušen.