„V našem prostředí by to měla být hrůza neboli horor. Novinky.cz pro jistotu měly tuto zprávu ještě včera na třetím místě svého zpravodajství. Až za podle jejich názoru zřejmě burcujícím titulkem o ‚Babišově protokolárním trapasu‘ v EU. Nám, kteří věříme, že Spojené státy nejsou afghánské bojiště, to tak nezajímavé nepřipadá,“ říká k tragickému víkendu v Americe politolog Zdeněk Zbořil. Hned na dvou místech došlo k velkým krveprolitím. 21letý muž útočil v nákupním centru ve městě El Paso. Zastřelil 20 lidí a dalších 26 zranil. O několik hodin později se střílelo v Daytonu, kde o život přišlo devět osob i střelec.
„Stupidní a nekritická propaganda ‚americké demokracie, lidských práv a svobod‘ se obrací proti jejich obdivovatelům. I když nás už i dnes budou přesvědčovat, že je to tam někdy někde trochu jinak. Snad nebudeme stíhání za ‚předsudečnou nenávist‘, anebo pomlouvání z proputinovských sympatií, když řekneme, že po všech těch střelbách na americké prezidenty, vyhazování mrakodrapů v New Yorku a Oklahoma City, střílení na amerických školách aj. by se američtí politici mohli zamyslet, zda veškeré zlo k nim přichází, jak někdy tvrdí, jen ze zahraničí, a zda by také neměli dělat něco navíc pro ochranu svých občanů,“ dodává Zbořil.
Nezajímá, že by se mohlo dodržovat desatero v nejjednodušší podobě
Zadržený Patrick Crusius podle všeho v minulosti sepsal manifest, v němž hovořil o reakci na hispánskou invazi do Texasu. Měl také vyjadřovat podporu masakru v novozélandském městě Christchurch, kdy na začátku roku zemřelo 51 lidí. Takto informoval idnes.cz. První případ prošetřuje policie jako možný čin z nenávisti, u střelce z Daytonu je motiv zatím nejasný. „Skoro denně nebo alespoň týdně se ze Spojených států a dnes už i z tzv. západní Evropy dovídáme o tom, jak je to a jak to má být s politickou korektností, genderovou orientací a sexismem amerických politiků, které podle ústavy má ochraňovat nejvyšší boží autorita,“ reaguje Zbořil. „Vypadá to ale, že nikoho nezajímá, že by se mohlo dodržovat desatero v té nejjednodušší podobě. Alespoň to nezabiješ a milovati budeš bližního svého jako sebe samého. A hlavně, nepoučovat dnes už skoro celý svět, že tomu tak má být, a nebude-li, my nejbohatší, nejsilnější, nejmocnější a nejchytřejší (jak říká Donald Trump) jej o tom ‚jako první‘ přesvědčíme,“ dodává.
Crusius pochází z města Allen v Texasu, byl velkým samotářem a na twitterovém profilu chválil republikánského prezidenta Donalda Trumpa. Pochvalně se měl vyjadřovat také o vybudování zdi na hranici s Mexikem. „Nepřátelé a kritici amerického prezidenta jej jistě budou obviňovat. Ale i když je prezident symbolem Spojených států, nepředstavuje celou Ameriku. Kdo se vydrží dívat na americkou filmovou produkci (včetně jejích nejlepších děl, která za podívanou stojí), ví, že zejména v posledních letech je uctívání neohrožených a vždy vítězících bojovníků s nepřáteli ‚našeho způsobu života‘ nepostradatelné téma. Lidé z Afriky, Asie, Ruska a Číny jsou ‚naši nepřátelé‘, a proto se učíme nad nimi vítězit. U nás to propaguje snad už dnes penzionovaný generál, aniž by přemýšlel o tom, že by mohl své nepřátele milovat. Vždyť je to také jedna z našich ‚tradičních‘ křesťanských hodnot,“ komentuje Zbořil.
Dvě střelby s odstupem několika hodin způsobily, že několik stovek dobrovolníků angažovaných v organizacích usilujících o přísnější kontrolu vlastnictví zbraní přišlo demonstrovat před Bílý dům a před budovu Kapitolu ve Washingtonu, napsala agentura AP. A tak se nabízí otázka, zda černý víkend bude znamenat i přehodnocení přístupu k držení zbraní, a to jak v USA, tak v EU.
„Kolik jsme již takových demonstrací po celých Spojených státech viděli? Vždy to skončilo hlasováním na vysoké úrovni a jedním z argumentů bylo, že vlastnit osobní zbraň patří k místní občanské kultuře. Asi ano, ale není to problém snadné dostupnosti k zbraním, ale problém jejich uctívání v soukromém životě? I když na druhé straně, jsou místa, třeba na předměstí Los Angeles, kde když jsem zastavil večer před motelem, nebyl jsem si dvakrát jistý, že dožiju rána ve zdraví,“ reaguje Zbořil. „A pokud jde o EU? To dokážu předpovědět docela přesně. Bude se o tom jednat, jako se už jednalo, popíší se hory papíru, jako se popsalo, a hlavně, bude následovat jeden summit za druhým. Snad jedině kdyby se ti svobodomyslní američtí mladící rozhodli navštívit kultovní místa EU, pak by nová předsedkyně EK, bývalá ministryně obrany SRN, vydala nějaké rozkazy. Ale jistě až po zralém uvážení,“ dodal.
O „křehké svobodě slova“
O cenzuře na Facebooku se mluví už dlouho. Nicméně teď se objevil první případ, kdy Facebook blokuje používání jména, a to v jakémkoli kontextu. Jde o britského ultrapravicového aktivistu Tommyho Robinsona. Snímky se zablokováním za statusy s jeho jménem už kolují internetem. „U nás se něco podobného v miniaturním provedení mělo stát, když měly vyjít Turnerovy deníky amerického rasisty a neonacisty Williama Pierce. Pokud si vzpomínám, sešlo z toho, ale přece jenom se o ‚omezení svobody slova zákonem‘ vedla diskuse. To ještě nebyl rozšířen Facebook a místní autority měly možnost tak učinit,“ uvedl Zbořil.
„Nevím, zda je ještě použitelný výrok Ústavního soudu v Karlsruhe v případu Kosiek versus SRN, ve kterém se psalo o ‚křehké svobodě slova‘, která má být vyšší hodnotou než obecné ohrožení veřejnosti politickými výroky, pokud nejde o výroky apelativní. Bylo to někdy okolo roku 1998 a od té doby se toho, pokud jde o občanské svobody, hodně změnilo,“ říká politolog. „Sice pečlivě sledujeme, co se děje v Číně nebo na Rudém náměstí v Moskvě, ale zdá se mi, že je to po dlouhé době zase jeden případ, který vzrušuje veřejnost. Samozřejmě i proto, že se dnes týká velkého množství osob, a nikoliv jednotlivce. A také proto, že v současné zjitřené mezinárodní situaci je vítán každý prostředek, jak osobní svobody trochu omezit nejen v Tibetu, ale i v EU,“ dodal.
Společnost Facebook o Tommy Robinsonovi informovala v únoru tohoto roku. Pouze však o tom, že aktivistovi zrušila účet na Facebooku a na Instagramu. „Chceme, aby Facebook byl místem, kde se můžete svobodně vyjadřovat a otevřeně sdílet s přáteli a rodinou. Zároveň, když jsou lidé na Facebooku, chceme, aby se vždy cítili vítáni a v bezpečí. V našich pravidlech jasně stojí, že jedinci a spolky, které se podílejí na ‚organizované nenávisti‘, nejsou na naší platformě povolené a podpora nebo chvála takovýchto organizací je také zakázaná. Toto platí bez ohledu na ideologii, kterou vyznávají.“ Dále se ve vyjádření píše, že účet Tommyho Robinsona tato pravidla porušil, používal „dehumanizující jazyk“ a volal po násilí vůči muslimům, takže byl smazán. Že by ovšem samotné jméno Tommyho Robinsona bylo zakázáno napsat, ve vyjádření nestojí.
Jde obecně o šíření zášti a nenávisti
„Nás bude zajímat, kdy se bude zkoumat ‚organizovaná nenávist‘ a ‚dehumanizující jazyk‘ u nás doma a kdy někdo pochopí, že nejde jen o ‚proruské‘ texty nebo rasistické, nenávistné protižidovské nebo protičeské výroky a jejich šíření, ale obecně i o šíření záští a nenávisti, jak o nich máme pojednáno v TrZ ČR. Lze dehumanizující jazyk definovat, učit mu nebo jej odsoudit? A když ano, tak jak? Koneckonců, ona se špatně definuje i nenávist a to starorakouské ‚stavět se výhrůžně vůči státní nebo náboženské autoritě‘,“ komentuje Zbořil.
Advokátka Klára Samková varuje, že pokud vláda nechá Facebook beztrestně porušovat zákony, ztrácí legitimitu a nakonec jí to voliči spočítají. „Kdyby ti naši slavní zákonodárcové a vláda byli co k čemu, tak vyzvou Facebook, aby dodržoval zákony ČR, případně na něj pošle ČOI či něco podobného, aby cvakal... Ovšem kdo by tady vymáhal právní řád vůči nějaké americké korporaci, že jo! Na krk naše vláda stoupne jen našinci, svému občanovi, aby z něj vymlátila poslední kapičku daní...“ A varuje: „Lidé přestanou vládu/Parlament respektovat a výsledkem je co? Ano, výsledkem jsou buď a) nové volby s brutálním přeskupením politických sil, nebo b) povstání a anarchie...“ dodává mrazivé proroctví Samková a připomíná, že tomu velice nedávno bylo 600 let, kdy dav defenestroval novoměstské radní.
„Nemyslím, že to zrovna odnesou ‚páni konšelé‘, ale je pravda, že nejen vláda, ale i celá justice ‚ztrácejí svou legitimitu‘ (slovy dr. Samkové), když nedokážou ochránit občany ČR před zneužíváním svobody slova televizními společnostmi, ať již jsou soukromé nebo veřejnoprávní. Např. ČT se už dávno vymkla jakékoli kontrole veřejnosti i prostřednictvím delegovaných zástupců v Parlamentu ČR a zvláštní je, že si to naši volení zástupci vůbec neuvědomují,“ komentuje politolog.
Psali jsme:
Máme sdílenou suverenitu, které bychom měli rozumět jako sdílené porobě
Mediální expert Petr Štěpánek se obrací na představitele Trikolóry, aby s tím něco udělali, a i Josef Šlerka z Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky tvrdí, že toto je pro Facebook cesta do pekel. Jenže, chtěl by se Zuckerberg bavit v Václavem Klausem mladším? „Bylo by jistě zajímavé, kdyby pan Klaus ml. dostal od této všemocné firmy alespoň esemesku. Ale k tomu asi nedojde. Dokonce i kdybychom v ČR obnovili letákovou kulturu minulých století v Evropě, nikdo si toho ani nevšimne. Máme přece jen, jak říkají pánové od práva, sdílenou suverenitu, které bychom měli rozumět jako sdílené porobě. Abychom si nedělali zbytečné iluze. Doufám ale, že tento výrok už není ‚dehumanizující‘,“ podotýká Zbořil.
Bývalému řediteli Národní galerie v Praze Jiřímu Fajtovi se věnuje německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ). A jeho článku si všímá server Echo24.cz. O Fajtovi píše česko-německá kritička umění Noemi Smolik. V souvislosti s ním píše o chamtivosti. Hovoří tak o milionových prémiích, které si sám Fajt vyplácel. Zároveň zmiňuje, že se pod protestní dopis proti odvolání Jiřího Fajta podepsali ředitelé významných světových kulturních institucí. Kromě toho FAZ upozorňuje i na pochybné smlouvy na měsíční platby 10 tisíc eur jedné mediální společnosti v Berlíně. Rovněž píše o výdajích za externí právní služby. „Ztráta Národní galerie se odhaduje na 30 milionů korun,“ píše autorka textu.
„Ten vámi zmiňovaný článek ve FAZ jsem četl a vykládám si ho jen jako další projev českých ‚dopisovatelů‘, kteří v zájmu pravdy posílají své pomluvy prezidenta republiky, předsedy vlády a kdekoho, kdo se někomu nezdá. Ten článek je téměř doslova opsán z toho, co bylo o panu exřediteli dosud publikováno těmi, kteří s jeho odvoláním z funkce ředitele NG Praha souhlasí. Zřejmě to má být odpovědí na vyjádření podpory panu profesorovi in spe Fajtovi, které se mu dostalo z prostředí, se kterým byl a je bývalý ředitel NG Praha v dobrých vztazích,“ komentuje politolog.
„Neumím posoudit, jaké popularity se tomuto udání dostane, ale patří už několik let k našim národním zvyklostem, že si stěžujeme na ‚české nepravosti‘, přesvědčeni, že to někoho na kultovním Západě zajímá. Zatím to bylo jen z kruhů uzavřené společnosti ‚těch nejlepších‘, ale tentokrát se to obrátilo proti někomu, kdo má být jedním z nich. Také titulky zpráv, které nás o tomto článku informovaly, byly typické. ‚V zahraničí‘, ačkoli se tím zatím myslí jen SRN, se o NG Praha píše, ale zatím víme jen o jednom článku Noemi Smolikové (přechylujeme její příjmení podle doporučení češtinářů), což celou věc dává do zajímavých a dosud nekomentovaných souvislostí. Předpokládejme tedy, že spor o poctivost nebo nepoctivost exředitele NG se bude odehrávat v ČR, a že, jak je u takových afér obvyklé, budou nás šiřitelé dobra přesvědčovat, že to vyvolá vládní nebo dokonce ústavní krizi,“ dodal.
Snad by opravdu měli sedět v ministerských křeslech spíše účetní
V uplynulém týdnu se na tiskové konferenci rozloučil ministr kultury Antonín Staněk. Věří, že ministerstvo bude „dál odhalovat černé díry a penězovody a aby peníze v kultuře skutečně sloužily na podporu kultury“. Sám hodlá v tomto směru pracovat do poslední chvíle svého mandátu. V posledních dnech také ministr Staněk analyzoval situaci v Národním divadle. I zde je prý obrovský rozdíl mezi příjmy manažerů a samotných umělců. Manažeři často berou až desetkrát více než umělci vytvářející umělecké hodnoty. Jak připomněl, právě poté, co o situaci v Národním divadle začal mluvit, tak tlak na jeho odvolání výrazně zesílil. „Zviditelnil jsem se tím, že jsem zastavil penězovody, že jsem poukázal na nedotknutelné. A jsem na to hrdý,“ uzavřel téma Staněk.
„Poměry v institucích, které dostávají peníze prostřednictvím MK ČR, jsou neustále předmětem nejrůznějších nedorozumění. Bylo tomu tak nejen za Pavla Tigrida, ale i za Pavla Dostála a z osobních rozhovorů s oběma vím, jak je to zákulisní ‚citové vydírání‘ zmáhalo. Kdo alespoň jen trochu poznal, co jsou to divadelní intriky, jistě chápe, když se musí peníze, kterých není mnoho, rozdělovat ‚spravedlivě‘. Můj osobní názor je, že to není možné, a že dokonce ani ta nejradikálnější řešení nevylučují dohody jedněch za zády druhých, používání metod více než nečestných a permanentní nespokojenost těch velkých, malých i nejmenších,“ reagoval Zbořil. „Snad by opravdu měli sedět v ministerských křeslech spíše účetní, kteří by nemuseli být významnými umělci, ale měli by porozumění pro různé obory jako měl Pavel Dostál, anebo radikální nápady jak s administrativním aparátem MK zacházet, jak o tom, bohužel jen mluvil, Pavel Tigrid. Pokud pan exministr Staněk říká pravdu, pak se nedivím, že tuto sisyfovskou galéru alespoň dočasně potáhnou dosavadní úředníci, kteří si působení na MK už vyzkoušeli,“ dodal.
Umělce Staněk varoval, že pověřený náměstek Schreier jako ekonom rozhodně nebude takový, že by jen „plul na obláčku“ a chodil na vernisáže. A ani on nehodlá polevit v boji proti černým dírám v kultuře. „Pokud si někteří nedotknutelní myslí, že zvítězili tím, že odcházím, tak je mohu ujistit, že zůstávám v Poslanecké sněmovně,“ ujistil. I z pozice poslance se prý hodlá českou kulturou intenzivně zabývat. Jenže, může mít někdo dojem, že zvítězil?
„To jsou docela tvrdá a neúprosná prohlášení a možná, že někde budou překvapeni. Možná i to nadšení z podivného ‚odvolání‘ a ‚rezignace‘ dnes už bývalého ministra Staňka nemusí být namístě. Už jenom proto, že se agendou MK ČR začne více zajímat celá vláda,“ podotýká Zbořil.
„Hodnotit ‚působení‘ pana ministra Staňka si nemohu dovolit, protože jsem měl sice k některým osobnostem tohoto nešťastného úřadu blízko, ale to neznamená, že bych ho mohl popisovat, natož analyzovat. Nechci souhlasit s panem Hamáčkem, že pan Staněk ‚nevnesl do kulturní fronty potřebný klid‘, protože nemám dost informací o tom, kdo tam ten neklid vytvářel a vytváří. A také proto, že ‚psát o kultuře‘ v letních měsících spoustu lidí baví, mohou se pohybovat za kulisami a ještě k tomu přidat politiku. A to nemluvím o někdy až chorobných konfabulacích,“ popisuje politolog.
A co zaujalo Zdeňka Zbořila za poslední dny v celé kauze kolem změn ve vládě? „Snad jen to, že si někteří v ČSSD neuvědomují, že vláda může být bez nich, ale tak trochu s nimi, a že rekonstrukce vlády a opětovné získání její důvěry v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR nemusí být zas tak složitý problém. Také jsem zaznamenal rostoucí počet nových kandidátů na prezidenta, a i když chápu, že v létě o podobném diskutovat (včetně navrhované změny Ústavy) je vděčný mediální problém, přece jen, čeho je moc, toho je příliš.“
Halina o fake news? Citujme z Benátské maškarády
Na obrazovkách se objeví pořad o dezinformacích. Generální ředitel ČT Petr Dvořák o tomto pořadu prozradil pár detailů. Veřejnoprávní televize chystá zábavnou soutěž, ve které proti sobě budou stát dva týmy a budou soutěžit o to, kdo pozná víc lživých a zavádějících zpráv. Síly změří dva pevně daní kapitáni Aleš Háma a Halina Pawlowská. Do svých týmů si budou zvát zajímavé osobnosti a zábavnou formou budou rozpoznávat fake news. Show se bude jmenovat „To se ví“. Dvořák v ČT prozradil, že se při vymýšlení soutěže inspirovali ve Velké Británii. „Ten formát by měl dnešním divákům pomoci v dnešní době s množstvím informací ukázat principy, jak rozpoznat falešné zprávy – fake news – a jak odhalit pravdu. Jakým způsobem se nenechat oklamat různými způsoby poskytování informací. Snažíme se to dělat zábavnou formou. Bude to jakýsi souboj o to, kdo rozpozná, kde ta zpráva je pravdivá a kde není pravdivá,“ popsal princip pořadu Dvořák.
„Myslím, že jsem už jednou připomínal verše: ‚Nepravdu žvatlá každé dítě, lhát dovedou jen zkušení! Chytám si do stříbrné sítě, rybky poesie, fantasie... tu pravdu nikdo nezmění! Lhát, to je umění.“ Na konci těchto veršů, které jsem si snad zapamatoval dobře, je i návod, jak uvěřit pravdě. Scénář je hotový a může to být docela legrace. Jen aby to zas nebyl jeden z dobrých úmyslů, kterými, jak víme z historie, je obvykle dlážděna cesta do pekel,“ komentuje politolog. „Snad bych si mohl dovolit doporučit, aby se pan Dvořák střežil tzv. politologů, kteří rezignovali na svůj obor ve prospěch téměř církevního potvrzování sdělované pravdy. Jejich televizní žvatlavost, na úkor popisu, analýzy a hodnocení, by neměla suplovat katolické kleriky, kteří mají svůj způsob myšlení ověřený staletými zkušenostmi,“ uzavírá dnešní Rozjezd Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
