Ruský obrat na Východ 

Ruská ekonomika má jak známo poměrně velký podíl státu, který se nyní v kontextu částečné ekonomické (respektive finanční) blokády sankcemi a ztráty investorské důvěry snaží Putinova administrativa využít jako jeden z nástrojů růstu. Rusko se pokouší vyřešit hned několik problémů najednou. Změnit svoji jednostrannou závislost na Západu (EU) v oblasti investic, technologii a spotřebního zboží, a diverzifikovat přitom ekonomiku, tak aby v ní nedominoval surovinový komplex, který činí Rusko závislé na světových cenách těchto komodit. Kromě toho v souladu s plány staršími, než jsou ukrajinská krize a rozchod se Západem, se rozvojové těžiště Ruska obrací směrem na Východ, a to dvojrozměrně. První rozměr východního obratu se týká dálněvýchodní oblasti Ruska, kam chce z geopolitických, ale také sociálně-demografických a geoekonomických důvodů přilákat nové investice, zvýšit ekonomickou přitažlivost a význam této oblasti. Není pochyb o tom, že součástí těchto plánů jsou konkurenční ohledy směrem k Číně. Ruský Dálný východ je oblast bohatá na nerostné suroviny, ale chudá na populaci a moderní infrastrukturu.

Druhým rozměrem je potom sázka na rozvíjející se trhy Asijsko-tichomořského regionu (ATR), jenž zdaleka nezahrnuje jenom ekonomiku Číny, ale také dalších zemí a který pro svůj růst potřebuje ruské suroviny. Kritici samozřejmě mohou podotknout, že princip využití surovinového bohatství na domácí reinvestice do moderních infrastruktur a diverzní ekonomiky přichází po 15 letech mluvení poněkud opožděně a v podmínkách určitého stresu. Ostatně depopulace Dálného východu probíhala také v posledních 15 letech a není ničím novým. To nic nemění na tom, že plány Putinova Ruska jsou v tomto ohledu poměrně velkorysé a navazují na modernizační projekty Putinových „hrdinů“ Petra Stolypina a Sergeje de Witteho na konci 19. a na začátku 20. století.

Obrat k Číně jako zdroji investic a ekonomického rozvoje ovšem nevyvolává u některých pozorovatelů velké nadšení. Kromě geopolitických ohledů, které mimochodem shrnul velmi lapidárně v rozhovoru pro The National Interest Henry Kissinger „... myslím, že to protiřečí přirozenosti obou zemí“, jsou tu ohledy ekonomické, které zhmotnila současná finanční krize v Číně. S ohledem na geografické a ekonomické reálie je ovšem ruský postup nejenom logický, ale v zásadě se stal v důsledku ukrajinské krize také jedinou možností spolu s projekty BRICS a Šanghajské organizace spolupráce. Putinovo Rusko také přistoupilo k čínskému megaprojektu Nové hedvábné stezky, v rámci kterého počítá především s rozsáhlými investicemi (spolufinancovanými Čínou) do dopravní infrastruktury. Ruský plán pro Dálný východ funguje na podobném principu – chce využít regionální blízkost Číny jako zdroj pro meziregionální spolupráci k rozvoji vlastního regionu.

Rozvoj Dálného východu na křižovatce mezi ekonomikou a geopolitikou