Americký prezident Donald J. Trump chce odstoupit od smlouvy INF, která reguluje raketový arzenál Spojených států a Ruska. Je to vážný problém? Do jaké míry jsou tyto rakety nátlakovým prostředkem, jak moc jde o reálného „strašáka“?
Je to adekvátní odpověď na dlouhodobé porušování smlouvy ze strany Ruska. Může vézt i ke smlouvě nové nebo k jejímu restartu.
Ikonická smlouva INF, podepsaná Reaganem a Gorbačovem, vydržela světu 30 let. Po jejím podpisu se zničilo do začátku 90. let několik tisíc raket. Lze říci, že tato smlouva pomohla zastavit závody ve zbrojení, případně přinesla světu mír?
Přispěla ke krachu Sovětského svazu. Po vyšponování závodů ve zbrojení přispěla k sovětské implozi.
Ruský prezident Vladimir Putin se již v roce 2007 vyjádřil ve smyslu, že smlouva INF již nadále neslouží ruským zájmům. Je možné, že Rusko od tohoto okamžiku nebralo smlouvu vážně?
Ruský prezident prohlásil, že považuje za největší katastrofu minulého století zhroucení Sovětského svazu a tato smlouva byla součástí tohoto pro svět osvobozujícího procesu. Vymanění se z této smlouvy a její porušování bylo pro Rusko logickým krokem v rámci úsilí znovuobnovení slávy zaniklého impéria.
Jak by měl Západ na Trumpovo odstoupení od smlouvy reagovat? Jsme de facto ve studené válce s Ruskem i v kombinaci s hybridní válkou? Měl by Západ začít investovat do závodů ve zbrojení, uvalit na Rusko embarga?
Západ by měl v první řadě seriózně investovat do vlastní obrany, dlouhodobě ona 2 % HDP – to nejsou žádné závody ve zbrojení, ale pouhé základní udržování bojeschopnosti vlastních armád. Bude-li Západ silný, k válce s Ruskem nedojde.
Jaká by měla být pozice České republiky v tomto sporu? Máme se držet stranou?
Máme dbát na to, abychom měli bojeschopnou a respektovanou armádu.
Fotogalerie: - Šarvátky v ulicích Drážďan
Co přesně Rusové vyvíjejí?
Rusko systematicky investuje do modernizace celé armády včetně modernizace raket i jiných nosičů jaderných zbraní. Rusko bere na rozdíl od nás svoji obranu vážně.
Rusové tvrdí, že Američané vyvíjejí protiraketový systém v Rumunsku a v Polsku a že tyto protiraketové střely mohou být v rámci toho systému okamžitě zaměněny za střely středního doletu.
Protiraketový systém je systémem obranným a přesně proto je budován. Zároveň existuje celá řada jiných možností, jak a kam případně rozmístit střely středního doletu. Rusku jde v první řadě o to, aby v Polsku ani Rumunsku nebyli spojenečtí vojáci a aby se Polsko s Rumunskem pokud možno nemohli bránit.
Má taková argumentace Ruska smysl? Mají Američané tyto kapacity?
Pokud by chtěli Američané na Rusko zaútočit, žádné kapacity v Polsku ani Rumunsku k tomu nepotřebují.
Když porovnáme argumenty obou stran obvinění, jak to lze technicky vysvětlit? Která z těch hrozeb je více opodstatněná?
Podstatné je, kdo smlouvu začal dříve zpochybňovat a porušovat. Sám jste citoval ruského prezidenta, tam hledejte odpověď. Donald Trump nechce být v tomto případě znevýhodňován smlouvou, kterou druhá strana nerespektuje.
Není ve světle nových skutečností škoda, že u nás nebyla postavena americká radarová základna?
Je to škoda. A o to je důležitější, aby byl celý systém vybudován alespoň v Polsku a Rumunsku. Obě země na tom mohou jen získat a v rámci kolektivní bezpečnosti je to dobré i pro nás.
Motivací Američanů může být i to, že Čína, když se rozhodne, si může vybudovat obrovský raketový arzenál. Není možné, že USA tu dohodu chce zrušit nikoli kvůli Rusům, ale kvůli Číňanům?
Čínský úhel je v takovýchto otázkách vždy důležitý. Spojené státy již delší dobu vyhodnocují Čínu jako z dlouhodobého hlediska soupeře, chcete-li potenciálního nepřítele číslo jedna.
Fotogalerie: - Evropská sametová revoluce před Rudolfinem
Snaží se Čína narušit pozici USA coby světově dominantní vojenské síly?
Samozřejmě. Čína je zároveň trpělivá a ví, že se tak nestane zítra. Peking chce však být nepochybně supervelmocí, ideálně tou nejvýznamnější – s největší ekonomikou i vojenskou silou.
Německý ministr zahraničí Heiko Maas řekl, že Trumpův úmysl odstoupit od dohody je politováníhodný. Přistupuje Německo k Rusku jinak než USA?
Velmi často. A o německých sociálních demokratech to platí dvojnásob. Německo je dnes do značné míry zemí pacifistickou a v Německu zároveň vždy existovaly specifické představy o německo-ruských vztazích. Z ruské strany to platí stejně. Nechci srovnávat nesrovnatelné – dnešní Německo s tím nacistickým a Rusko se Stalinovým Sovětským svazem. Faktem však je, že v minulosti byly německo-ruské vztahy symbolizovány paktem Ribbentrop-Molotov a dnes je tím symbolem plynovod Nord Stream. Není náhodou, že se ani jedna z těchto dohod Spojeným státům nelíbila. A zdaleka nejen jim.
Se Spojenými státy se lišíme se v pohledu na Čínu. EU v ní stále vidí strategického partnera, kdežto USA strategického soupeře, jak řekl bývalý eurokomisař Štefan Füle. USA vypovídají veškeré obchodní dohody a snaží se uvalit cla na Evropu a Čínu. Může aktuální vybuzení ruského nebezpečí znamenat, že USA připomenou Evropě, že má být loajální hlavně k nim a omezit „bratříčkování“ s Čínou?
Nejsem si jistý, že vidí EU v Číně skutečného strategického partnera. Evropa začíná mít z Číny také obavy, akorát to evropské prozření je o něco pomalejší než to americké. Což není nic nového.
Do jaké míry se máme obávat hrozby vystupňování vojenského konfliktu mezi USA a Ruskem?
Není třeba propadat panice.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
