„Myslím si, že to dopadne dobře, zejména pro nevolené elity, které se systematicky už od začátku devadesátých let starají, aby v PS PČR byl poměr mezi vládou a opozicí co nejvyrovnanější. Nejlépe 101 : 99,“ říká ke středečnímu projednávání vyslovení důvěry kabinetu ANO a ČSSD podporovanému komunisty politolog Zdeněk Zbořil. „Ať již vládu sestavuje kdokoli. Jeden, dva, nebo tři hlasy se dají pro jednu nebo druhou stranu snadno získat a jakákoli vláda má nad sebou Damoklův meč vyslovení nedůvěry. Proto přece byly plné ulice, které bojovaly za svobodu slova a proti ohrožení ČT v roce 2001, protože tzv. opoziční smlouva vytvořila ústavní většinu a nejvýznamnější intelektuálové ‚ve službě‘ vydali všechnu svou energii na to, aby se jim podařilo tuto Dohodu o stabilním politickém prostředí dehonestovat. Arci v zájmu demokracie,“ dodává. A zda lze očekávat ještě nějaký zvrat, nebo vše půjde podle dohodnutého scénáře? „Tentokrát to je pojištěno vytvořením koalice ANO a ČSSD a všichni víme, co je to loajalita poslanců ČSSD vůči vlastní straně, natož pak straně koaliční. Takže, vše půjde podle scénáře, pokud, což se také stává, někdo v něm nebude číst na přeskáčku,“ říká Zbořil.
Fotogalerie: - Praha plná motocyklů
Premiér Andrej Babiš očekává, že pro vyslovení důvěry vládě budou hlasovat všichni poslanci ANO, ČSSD a KSČM. „Bude to, pro některé komunisty a sociální demokraty, úkol jistě nadlidský, ale jak známe už ze Švejka, ‚disciplína musí bejt… Jinak by vojáci lezli po stromech jako opice. A představme si Karlovo náměstí…‘ atd.,“ podotýká politolog.
Protest v druhém týdnu prázdnin? Nápad hodný revolucionářů…
Minulý týden se uskutečnila během polední zkoušky výstražných sirén stávka proti vládě s názvem Staň se sirénou! Organizátoři vyzvali, aby si lidé vzali také transparent s nápisem Nesouhlasím a tím dali jasně najevo svůj názor. Pravdou je, že například na Václavském náměstí účast jistě masová nebyla, fotograf Parlamentních listů napočítal asi třicet lidí. Protesty ale budou pokračovat. A protože Andreje Babiše vypískali na všesokolském sletu, v tomto týdnu bude výrazem nespokojenosti pískání. „Vezměte si s sebou píšťalky a cokoli, co píská,“ zní instrukce. Cílem je zřejmě, aby se zvuky z demonstrace donesly až k uším poslanců. „Vypadá to, že zase celou akci organizuje někdo, kdo se nepředvedl v největší parádě už v minulosti. Vyhlásit v druhém týdnu prázdnin, v době masového útěku na dovolenou, do lesa i k moři masovou akci, je nápad hodný revolucionářů, kteří již dělali akce Děkujeme odejděte!, Impuls, Akci Brady aj.,“ uvedl politolog. „Snad by bylo lepší zajít na Staroměstské náměstí, tam by se mohli pro nápad zapískat nadchnout i nějací turisté. A kdyby jim někdo vysvětlil, že kdysi v Parlamentu při volbě prezidenta Václava Havla pískala na prsty jeho paní Dáša, možná by si nemuseli obstarávat ani soudcovské píšťalky,“ dodal.
Premiér Andrej Babiš se zúčastnil jako čestný host večerního programu všesokolského sletu. V přímém přenosu České televize mohli diváci sledovat, jak na něj diváci na stadionu v Edenu pískají. „Asi si ho sokolíci pozvali jako čestného hosta, aby ho mohli vypískat. Takže se jim to podařilo, ale u koho si připsali body, nevím. Snad usoudili, že je to dobré v „Kalouskově“ Praze a že by to s takovými borci, jako je on, bylo lepší. Konečně, bratr jako bratr!“ reagoval Zbořil.
Incident okamžitě začal žít svým životem na sociálních sítích. „Rád bych se poklonil Sokolům a jejich tradici. Jsou to frajeři a vlastenci,“ napsal Kalousek. „Na Velehradě se rozdával Babišův letáček, všichni brblali, ale nikdo nevystoupil a neřekl jasné slovo,“ psal dále předseda poslanců TOP 09. Vše zakončil heslem: „Je Suis Sokol... I když jsem Orel.“ Tím připomněl tělovýchovnou organizaci KDU-ČSL, ke které i po politickém rozchodu s lidovci před deseti lety stále přináleží. „Je to hezká vizualizace velké myšlenky – Orel-Kalousek. Kdybych si mohl dovolit parafrázovat jeden výrok vynikajícího slovenského herce, dovolil bych si zvolat: Leť, orle, leť. Třeba s prostřeleným srdcem!“ A i bratr Kalousek je „frajer a vlastenec“. Čím ještě ve svém životě asi ještě bude?“ s nadsázkou komentuje politolog.
Některá slova se vracejí jako bumerang
Miroslav Kalousek reagoval na Twitteru i na už zmiňovanou brožurku, která se objevila na Dnech dobré vůle. V textu totiž oslovil věřící na Velehradě premiér. „Mí kamarádi z řad duchovních mi tenhle text ukazovali a říkali: ‚Proč tam nepíše, že církevní restituce jsou Kalouskův tunel? Proč neříká, že jsme ČR okradli o 54 miliard, což je jeho oblíbená věta? To fakt ten šmejd nemá žádné zábrany?‘ Nemá, řekl jsem.“ Zbořil k tomu dodává: „Pokud mluví pan Kalousek o premiérovi Babišovi a mimo jiné i o svém nástupci ve funkci ministra financí jako o ‚šmejdovi‘, doufejme, že ví, že některá slova se vracejí jako bumerang k tomu, kdo je vystřelil do kosmu. Pokud by to byl jen nějaký ‚prostý věřící‘, jistě se mu dostane pochvaly některých ‚ornátů a komží‘. Ale přece jen si myslím, že problém církevních restitucí a politicko-finanční hry okolo nich jsou mnohem vážnějšími věcmi, než aby se o tom žertovalo. Snad by bylo zajímavější než se hádat o zdanění zajímat se o to, kde ty miliardy skončí a zde to bude vždy jen ku prospěchu církví,“ říká politolog.
Na karlovarském filmovém festivalu se český premiér Andrej Babiš a polský předseda vlády Mateusz Morawiecki sešli u promítání filmu Rain Man. Ve Velkém sálu hotelu Thermal jej uvedl sám režisér Barry Levinson. Psal o tom server Novinky.cz. „Oba státníci se usadili v prostřední řadě Velkého sálu Thermalu. Andrej Babiš působil unaveně. Poté, co světla zhasla, kdosi z publika vykřikl: ‚Hanba, Babiš.‘ Následoval dlouhý potlesk,“ píše o situaci v Thermalu server. „Tento hrdinský čin přímo vybízí k žertování a la Jára Cimrman, v jehož pozůstalosti a tajné skrýši se objevil anarchistických leták z názvem ‚Svou pravdu nebudeme skrývat!‘ Na druhé straně musíme uznat, že to nebyl výkřik nějakého ‚Českého lva‘, který by v podání pana Hřebejka nebo někoho dalšího od filmu a okolo filmu byl jistě jásavější,“ uvedl Zbořil.
Filmoví fanoušci přišli do kontaktu s politikou ještě jednou cestou. Mohli zhlédnout také několik filmů o uprchlické krizi. Ty lidem doporučoval také šéfredaktor serveru Britské listy Jan Čulík. Prý opravdu stojí za vidění, i když v údajně pokleslém českém mediálním prostředí to není dostatečně zdůrazňováno. Zaznívají ale i hlasy proti podpoře těchto filmů. „Bohužel jsem takový film neviděl, jen mne zaujaly recenze a upoutávky na vítězný rumunský film. To je ale něco jiného a to není žádná prvoplánová politická propaganda. Zřejmě ti, kteří točili, kteří natočili něco o evropské přistěhovalecké krizi, měli dobré sponzory, ale poněkud se opozdili a zůstali jen u ‚pěny dní‘. A jak my starší víme: Kdo chvíli stál, již stojí opodál! Na druhé straně, film není televize a ani filmový dokument často nestačí, pokud slouží nějaké ideologii, být aktuální, jak si patroni mnohem dražší výroby hraných filmů přejí,“ komentuje politolog.
Psali jsme:
Topolánek? Asi se obává, že na něj také dojde
Když se ještě vrátíme k osobnosti premiéra, pustil se do něj v minulých dnech i Mirek Topolánek. Kauza Poche ho zřejmě přiměla znovu dát na odiv své názory a zkušenosti. Bývalý premiér a předseda ODS psal tento Tweet v době, kdy se rozhodovalo, zda Zeman Pocheho měl, nebo neměl jmenovat a zda Babiš oficiálně navrhl, či nenavrhl Jana Hamáčka místo něj. Napsal: „Kdysi jsem nesl na Hrad jméno Schwarzenberg. Mrzení bylo veliké, věříte? Ale: na Hradě byl nezpochybnitelný Demokrat, do Černínu mířil přesvědčený Evropan a ve Strakovce neuřádoval Sráč. A teď mě vzbuďte! Zlý sen! Zeman: ‚Babiš mi dal vybrat, koho mám jmenovat ministrem zahraničí‘.“ Zbořil k tomu uvedl: „Pan Topolánek, zdá se, je už delší dobu tak nějak mimo. Zřejmě se obává, že na něj také dojde a že už ho ani nějaká nová oběť věrného Dalíka nezachrání. A pokud jde o jeho slovník, ten pozorujeme, už delší dobu je hoden jeho velikosti a zřejmě i životního stylu.“
Mirek Topolánek
A o čem svědčí dění kolem Andreje Babiše? Jsou to dozvuky nespokojenosti, nebo projevy nesouhlasu budou pokračovat až do dalších voleb? „Karty se malým stranám zdají být rozdány jinak, než si představovaly, a nebudou mít nic jiného na práci než se pokoušet, když nebudou moci vládu svrhnout, ale alespoň ji znehybnit. Snad by stálo za to některému z věštících politologů soustředit se na ‚analýzu provozu‘ opozičních stran a mohlo by se jim třeba podařit dešifrovat nejen, jak si představují svou budoucnost, ale i budoucnost České republiky a jejích spojeneckých svazků. A hlavně by nám mohly vysvětlit, jak si představují nejen tu svou ‚liberální demokracii‘, ale i prosperitu a národohospodářskou budoucnost země. A hlavně, když jsou tak soustředění na jednoho politika, snad by nám mohli říct, kdo tedy po něm,“ uvedl Zbořil.
Odpůrci prezidenta Miloše Zemana nevynechali příležitost srovnávat ho s legendárním zpěvákem Mickem Jaggerem, který v minulých dnech koncertoval v Praze s Rolling Stones a zveřejňovat fota zpěváka z koncertu společně s foty prezidenta z Vysočiny, které už byly terčem posměchu dříve, a poukazovat na jeho vzhled či zdravotní stav. „Správně říkáte, že ‚odpůrci‘, nikoli kritici Miloše Zemana ‚nevynechali‘ další příležitost. Nevynechali by ji snad, ani kdyby Prahou táhli štamgasti z Havlovy oblíbené hospody U Kalendů. To nepříjemné je, že se někteří obáváme kritizovat veřejně Miloše Zemana jen proto, abychom se nemuseli řadit mezi hulváty a nezdvořáky, kteří nevynechávají příležitosti. Prezident sice nemůže zabránit tomu, aby jej lidé nepomlouvali nebo nekarikovali, ale mohl by alespoň někdy ubrat na síle svých slov a neusilovat o staré pythagorovské odplácení stejného stejným,“ reagoval politolog.
Pan Kocáb je na trička, jiní mají rádi Braniborské koncerty
Na koncertu Rolling Stones připomněl Michael Kocáb nejen svým tričkem bývalého prezidenta Václava Havla. S Mickem Jaggerem také o Havlovi hovořil a vzpomínali na první show kapely v Česku po pádu železné opony. „Já si vzpomněl také na první koncert Rolling Stones na Letenské pláni a na rozzuřený telefon Pavla Vošického, který po návratu z emigrace musel do noci naslouchat hluku koncertu. Chtěl, abych s ním šel někam protestovat, a nenechal si vymluvit, že je to zbytečné. Dal alespoň do okna směřujícího k pláni magnetofon a pouštěl na ulici Bachovy Braniborské koncerty, protože cítil potřebu něco dělat proti hlukařům. Já ho zklamal a dlouho mi to nemohl zapomenout. Pan Kocáb je na trička, jiní mají zase rádi Braniborské koncerty,“ uvedl Zbořil.
Kniha psychoterapeutky Jitky Vodňanské s názvem „Voda, která hoří“ vyvolává u veřejnosti velmi živé diskuse. Zejména pak proto, že Vodňanská věnuje zhruba 150 stran textu osobě někdejšího prezidenta Václava Havla, s nímž prožívala intimní vztah. Otevřená zpověď milenky Václava Havla prezentovala exprezidenta v roli nepříliš zodpovědného milence a sebestředného umělce pomáhajícího svému psychickému stavu nejrůznějšími druhy drog. Sama autorka čelí zasádní kritice, objevují se hlavně názory, že je to prostě „nevkusné“.
„Přečetl jsem jen těch pět ukázek, které publikovaly Lidové noviny. Dalo se předpokládat, že vzpomínky Jitky Vodňanské vzbudí zájem. Ale dovoluji si tvrdit, že podobně jako první životopis VH od Edy Kriesové, tlustospis Michala Žantovského a nyní tedy paní Vodňanské jsou knihy, které si zaslouží pozornost. Nejsou, na rozdíl od těch ostatních, motivovány touhou po zisku, ale snaží se dostát svým předsevzetím, vyhnout se komerční hagiografii a zanechat osobní svědectví. Svědectví lidí, kteří všichni měli VH rádi a snažili se ukázat jej takového, jakého jej znali,“ uvedl Zbořil. „Práce paní Vodňanské ale není jen o Václavu Havlovi, ale i o vztahu dvou lidí, kteří spolu prožili několik let společného života. (Podobná pozornost je věnována mimochodem i Janu Vodňanskému.) Navíc je to napsáno charakteristickým jazykem, který má svoje kouzlo. A vypovídá o prostředí, ve kterém se oba pohybovali, více než hrbolaté pokusy o vytvoření monumentů ‚galerie národa‘. Kdo chce být zlý, najde si tam i ty dva rohypnoly a dvě piva. Já si tam našel ten pozoruhodný popis setkání s Jiřím Voskovcem a s Vodňanskými při jejich cestě do New Yorku v roce 1976,“ dodal.
Kardinál Dominik Duka se velmi kriticky vyjádřil k myšlence dodatečného zdanění církevních restitucí. „I komunisti snad mají smysl pro spravedlnost,“ doufá kardinál. Požadavky na zdanění považuje za skandální, uvedl to na Velehradě. Dominik Duka se domnívá, že církev by se proti případnému danění měla bránit soudní cestou. „Dovedeme pochopit, že může být diskuse, ale byl bych nerad, kdybychom měli za 29 let svobody, na které se naši předchůdci podíleli, trpět pomstu těch, kteří založili diktaturu komunistické strany a kteří mají doposud rozhodující slovo a nejsou jenom ti, kteří tolerují současnou vládu, ale jsou jakýsi tichý společník, který, jak víme, si přivlastňuje právo diktovat,“ uvedl dále Duka. „Nehledě na současné nápady se zdaněním církevních restitucí je fakt, že zákon o jejich realizaci byl administrován neobratně, chvatně, a zdá se, s nedobrými úmysly. Stala se z něj, a jistě v budoucnosti bude, věc veřejná a politická a bude se jako bumerang vracet bez ohledu na současná přání jedné nebo druhé strany,“ uvedl politolog.
„Zásada ‚co bylo ukradeno, musí se vrátit‘ je sice hezká, ale těžko se bude vysvětlovat tisícům malých živnostníků nebo sedláků a domkářů, kterým nešlo vrátit vůbec nic, že to bylo s českou a kosmopolitní aristokracií jinak. Anebo se své budoucnosti budou obávat nejen církevní otcové, ale i ti, kteří se dostali k arizovanému majetku třeba na Praze 1 a naložili s ním jako se sobě vlastním. Překotné restituce byly českou specialitou. Jinde probíhaly odlišně, i když jistě ne také spravedlivě. Zdanění restitucí je zřejmě první pokus, jak se restitucemi zabývat jinak, než tomu bylo dosud; a nejen církev, čí církve jsou připraveny na to, že nic nebude vyřešeno rychle a definitivně,“ dodává Zbořil.
Situace na německém politickém bojišti se mění
Podle posledního průzkumu vládní agentury Emnid by nyní získala CDU/CSU 30 procent a stávající koalice by neměla většinu. Psaly o tom novinky.cz. „Již posledně jsem upozornil, že situace na německém politickém bojišti se mění každým dnem, a kdybychom věřili zpravodajství, mohli bychom si myslet, že SRN je na pokraji fundamentálních změn. Pravda ale je, že si stále v SRN nechtějí přiznat, že to ‚nezvládli‘. Zajímavější jsou vnější vlivy, které do německé části přistěhovalectví zasahují. Nejde jen o pád preferencí CDU/CSU, ale i o historický nesoulad mezi oběma stranami,“ komentuje politolog. Růst preferencí AfD sice není šokující, ale 17 % je už dost, abychom mohli mluvit o tom, že je čas hledat viníky nejen za hranicemi, ale i doma. „Navíc, když rakouský dynamický předseda vlády Kurz, právě předsedající EU, má svoje názory, Viktor Orbán přestal být diktátorem a část střední a východní Evropy včera diskutovala ve formátu 16+1 o vzájemném obchodu s ČLR.
Jak konstatovala před třemi týdny Angela Merkelová, staré hodnoty a vše, v co jsme věřili, se hroutí. Nicméně viníky EU hledá všude jinde než u sebe a v posledních dnech se zdá, že i předseda Evropské komise přešel do ilegality. Dokonce i ‚desinformační weby‘ byly dočasně vzaty na milost a EU oddaná média se snaží zjistit odkud vítr vane,“ uzavírá politolog dnešní Rozjezd.
Psali jsme:
_635696039574114388.JPG&id=73527)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
