Houslový virtuos Pavel Šporcl napsal otevřený dopis předsedovi vlády a poté se s Andrejem Babišem také sešel. V dopise varuje, že čeští umělci jsou kvůli covidu v ohrožení a že česká kultura úplně přestala existovat. Jak situaci v kultuře po roce opatření a omezení v důsledku pandemie vnímáte vy?
V ohrožení nejsou jen umělci, ale zejména a hlavně živnostníci mnoha profesí, a také malé firmy. Ti všichni dávají práci mnoha dalším lidem, a pokud tito budou končit na úřadech práce, pak to bude extrémní zátěž pro nás všechny. Stát to nebude schopen ufinancovat bez zvyšování daní. Co se umělců týče, zastávám stále stejný názor, že v malé České republice je silně předimenzováno umělecké školství a následkem toho je mnoho hráčů na hřišti a málo prostředků na jejich fungování. A bude hůř. Státní rozpočet, ale zejména rozpočty krajů, měst a obcí si v následujících letech nebudou moci dovolit investovat do kultury prostřednictvím všemožných grantů, dotací a podpor tolik, kolik před covidem. Podle mne bude z veřejných rozpočtů posilovat zejména zdravotnictví, neboť se jasně ukázalo, že roční uzávěra společnosti má příčinu v nedostatku kapacit nemocnic na ARO a JIP. To bude potřeba napravit, poněvadž takovéto pandemie se mohou opakovat a kapacity nemocnic budou zásadně rozhodovat o uzavření společnosti. Také je v nemocnicích nedostatek personálu, protože se na něm v minulosti šetřilo. Kultura v těchto veřejných rozpočtech nebude určitě prioritou. Soukromí investoři a sponzoři se také mnoho dalších let do kultury nepohrnou, neb mají svých problémů dost. To se samozřejmě týká především tzv. živé kultury. Malíři, sochaři, grafici, ti to zvládnou. Otázka je, kdo si bude moci dovolit v této době kupovat jejich díla. Samozřejmě se budou dále točit nějaké seriály, filmy, nahrávat a nějak prodávat hudba, budou fungovat televize. Tam je ovšem otázka, zda se jedná o kulturu, a ne pouze o zábavu.
V minulém roce šla v reakci na pandemii do kultury pomoc ve výši 2,2 miliardy korun, z toho polovina na příspěvkové organizace a druhá na tzv. ziskové podnikatele. Podle Pavla Šporcla je ale podpora nedostatečná, protože jde o zhruba deset tisíc korun na měsíc pro jednoho. Jak by měla dostatečná pomoc lidem v kultuře vypadat?
Žádná dostatečná pomoc neexistuje, to by stát musel ty peníze pouze tisknout bez ohledu na cokoli. Ty peníze musí někdo vytvořit svojí prací, zaplatit daně a pak je může stát rozdávat. Po roční uzávěře společnosti ty daně nebudou, podle mne, nic, co by stálo za oslavu. Problém je na straně silně předimenzované umělecké sféry. Já chápu, že by chtěl být každý umělcem, ale v reálném světě to není možné.
Ministr kultury Lubomír Zaorálek ve studiu České televize, kam byl společně s houslistou pozván, však prohlásil: „Pane Šporcle, vám jsme v loňském roce vyplatili 700 tisíc korun, půl milionu na streamování, 126 tisíc bylo na váš podnik, 60 tisíc byl osobní příspěvek“. Připomnělo vám to projev Miloš Jakeše na Červeném Hrádku, jak ministrovi posléze vpálili kritici?
Komu by to Jakeše nepřipomnělo? Zaorálek jen ukázal svoje skutečné myšlení, neměl argumenty, tak to chtěl zakrýt vytvořením závisti. Tyhle údaje si musel nechat předem vyhledat svými podřízenými, čili bylo to zcela úmyslné a předem připravené na efekt.
Psali jsme:
No, a co se týče těch částek, tak pokud dostal pan Šporcl pro sebe šedesát tisíc za celý minulý rok, tak to je šest tisíc na měsíc, což není ani těch deset. Pokud má nějakou agenturu, tak peníze dostal jistě v souladu s nějakými vládními programy a nejsou to peníze pro něj, ale na provoz té agentury. Já osobně mám problém s tím půl milionem na streamování. Ale ne proto, že je pan Šporcl dostal, ale z toho důvodu, koho napadlo vydávat veřejné peníze na streamování čehokoli? Podle mne to nemá žádný přínos, každý, kdo chce, si pustí CD. Je to stejné jako ten koncert z Národního divadla. Takováto nárazová akce je podle mne zcela k ničemu, jediný přínos je v honorářích pro účinkující a štáb a hlavně je to jen potvrzení toho, že jsme podlehli nějaké mánii strachu, kdy jeden koncert s mega opatřeními proti covidu je vydáván za vrchol možného. To je psychologicky velmi špatně. Prohlubuje to pocit marnosti, neb nikdo se nebude chtít účastnit takovýchto akcí s takovými opatřeními. Bohužel, je to následek systému, kdy se nechrání opravdu ty jasně definované ohrožené skupiny, ale solidárně se uzavírá a likviduje celá společnost komplet.
Když se ti dva střetli v rozhovoru na CNN Prima NEWS o pár dnů později, houslista označil za velmi ubohé, že Lubomír Zaorálek prozradil, kolik on od státu dostal. Prý se za ministra kultury stydí, že používá tyto potupné prostředky na to, aby někoho prakticky dehonestoval. A vyhrožoval mu právníky v souvislosti s nařízením o ochraně osobních údajů. Nepřehání to umělec s reakcí na to, že se veřejnost dozvěděla, kolik od státu dostal, když si předtím stěžoval na chabou podporu?
Samozřejmě, že to přehání, jsou to veřejné peníze a lidé mají právo vědět, kam jejich daně jdou. Nicméně se to nemělo stát touto neférovou jakešovskou formou, která nijak nepřispěla k řešení problému ostatních umělců. Sám Šporcl se měl ale na tuto možnost zveřejnění připravit, myslím, že to nedomyslel. Pokud bych chtěl rozjet takovouto mediální akci na podporu umělců, pak bych hned na začátku tyto údaje zveřejnil sám a připojil bych k tomu i přehled výdajů. To by i pomohlo věci, neb by se ukázalo, v čem ty finance nedostačují, pokud nedostačují. Pánové v tomto sporu selhali oba a z iniciativy pana Šporcla nezůstalo nic.
Lidé z profesí, které pandemie drtivě zasáhla, často změnili obor, aby těžké období nějak překlenuli, ať už šlo o číšníky, kadeřnice a podobně. Lze ale stejný postup doporučovat i hercům či zpěvákům, kteří si vydobyli tu větší, tu menší známost ve veřejnosti?
Doporučovat lze komukoli cokoli, pokud o takové doporučení stojí. Herci a zpěváci se musí sami rozhodnout co dál. Zda budou doufat, že se vše vrátí v dohledné době do starých kolejí, nebo zda začnou přemýšlet o jiné budoucnosti. Pokud mají dostatečné finanční zázemí, nebo je bude někdo živit, pak se asi na své možnosti budou dívat jinak než ti, kteří nemají na nájem a na jídlo. Já osobně bych každému doporučil o věci minimálně přemýšlet.
Považujete za pravděpodobné, že by i do Česka pronikla tzv. kultura rušení a že by byla z veřejného prostoru odstraňována díla, ať už kvůli tomu, že jejich tvůrci či představitelé někdy něco z dnešního pohledu nevhodného řekli, nebo proto, že dílo přináší něco, co je pro dnešní společnost nepřijatelné?
Pokud k takovému potlačování svobody a demokracie dojde, pak si za to budeme moci jen a pouze sami, každý z nás jednotlivě a všichni dohromady. Je na nás abychom něco takového nedopustili a svobodně se proti takovému teroru „kultury rušení“ stavěli.
Je historická vina bílého muže tak obrovská, že každé takové nařčení, jak je tomu v anglosaském světě, má být bráno v potaz? A pokud si někdo stěžuje na projevy rasismu, třeba jako nedávno vévodkyně Meghan nebo finský fotbalista glasgowských Rangers Kamara, má to být automaticky považováno za relevantní?
Žádné takovéto nařčení, které není podloženo přímými a silnými důkazy obhajitelnými před nezávislými soudy, nelze brát ani na okamžik vážně. Naopak ten, kdo někoho obviňuje z rasismu jen svým tvrzením a nemá k tomu skutečné pádné důkazy, by měl být trestně stíhán, nebo minimálně velmi silně pokutován. A to bez jakékoli výjimky, neboť tato obvinění na základě vlastních dojmů, pocitů, názorů, vlastního přesvědčení a na základě údajně někde někým něčeho vyřčeného, jsou extrémně nebezpečná pro společnost jako celek. Lidé potom mají strach se svobodně vyjadřovat, aby to náhodou nebylo bráno jako rasismus, a to je likvidace demokracie a svobody projevu. Je to velmi nebezpečné.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
COVID
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Jiří Hroník
