Na nedávném setkání zástupců zemí V4 s Angelou Merkelovou premiér Babiš zaskočil německou kancléřku, když zmínil, že kromě dotací existují také významné finanční částky, které ze zemí, jako je Česko, odtékají. Jde zejména o dividendy. Obstojí pohled, že jsme vykořisťovanou zemí, nebo benefity členství v EU jasně převažují?
Opticky to vypadá, že jsme příjemci dotací. Tyto dotace jsou však cíleně určené, takže nejsme v pozici, kdy můžeme rozhodovat, na co budou použity. Výsledkem je, že dnes máme nejvíce golfových hřišť v celé Evropě, možná na světě, máme hustou síť předražených cyklostezek, po kterých se nedá jezdit, protože vedou ve městech paralelně se silnicemi a vydá se po nich jen sebevrah anebo jsou značeny amatéry a lze na nich jen zabloudit.
Dále jsou dotace používány ke zvelebování soukromých penzionů a zmnožování majetku osob, které mají k těmto dotacím přístup (viz skandály v některých regionech) a celkově k vytváření korupčního prostředí. V programovacím období 2014–2020 dosahuje částka, kterou může Česko vyčerpat z evropských fondů, zhruba 612 miliard Kč, tj. ročně zhruba 90 miliard Kč. Podle odhadů, které se různí, je ale každoročně vyvedeno do zahraničí 250–450 miliard Kč (podle francouzského ekonoma Thomase Piketty to je na dividendách odvod 241 miliard Kč). Odhady a propočty se různí, protože kromě odvodů ve formě dividend zahraničními vlastníky firem jsou odčerpávány další nemalé částky za poradenskou činnost, management fees, školení a další, mnohdy zbytečné a nesmyslné služby, které poskytují zahraniční společnosti. Pak se nelze divit, že nejsou prostředky na opravy silnic, bytového fondu apod. Analytička Lenka Zlámalová říká: „Z Česka se stal krmelec Evropy.“
Premiér byl minulý týden na návštěvě v Bílém domě. Co podle vás měl s americkým prezidentem „probrat“, aby to pro naši zemi bylo přínosem? A co říci na to, že zatímco Andrej Babiš pozvání od amerického prezidenta dostal, Miloš Zeman dosud ne?
Prezident Zeman je státník, který vidí dál než na hranice partajního dvorku a důsledně hájí národní zájmy naší země, a proto podporuje ekonomickou spolupráci se zeměmi, které by někteří nejraději vymazali z mapy světa. Na rozdíl od premiéra Babiše není vydíratelný přes Agrofert a další podniky, které mají své aktivity i v zahraničí. Obávám se, že nebude v pozici, kdy bude s americkými partnery věci „probírat“, ale bude spíše podroben nátlaku, ne-li postaven před hotovou věc. Je k smíchu tvrzení některých politiků ČSSD, že ministr Petříček mistrně zařídil Babišovo přijetí v Bílém domě. Domnívám se, že tam ani nevědí, kdo nějaký pan Petříček je (anebo ho mají za komika, když v poslední době prohlašuje, že by rád kontroloval nukleární zbraně nejen USA, ale všech zemí, které jsou jejich držiteli).
Pan premiér už se z návštěvy v Bílém domě vrátil, ale stojí za povšimnutí, že o projednávaných tématech či výsledcích jednání dostáváme jen všeobecné, neurčité informace.
Na pozvání Babiše zareagoval ještě před premiérovou návštěvou Miroslav Topolánek. Americké ambasádě v Praze i premiérovi přes Twitter vzkázal, že „zájmy Westinghouse v ČR musejí být opravdu silné, když americká administrativa zve do Bílého domu bolševika, agenta StB a kriminálníka v jedné osobě“. Má Topolánek pravdu? A co říci na formu jeho „sdělení“?
Pan Topolánek rád používá osobité výrazové prostředky, jeho vztyčený prostředníček – „Mirku, jsi jednička“, je dnes již klasikou naší parlamentní komunikace. V tomto případě však musím s panem Topolánkem souhlasit. Westinghouse je ve velmi špatné ekonomické kondici a dostavba Temelína by mu z nejhoršího mohla pomoci (některé části podniku jsou v konkurzu). Všichni si pamatujeme, jak dopadl expremiér Nečas, když se v Moskvě zmínil, kdo by tuto lukrativní zakázku mohl získat, a jak se angažují velvyslanci USA a lobbují za Westinghouse.
Mimochodem, domníváte se, že je pro nás jaderná energie strategickým zájmem? Měli bychom ji podporovat ve chvíli, kdy od ní Německo a Francie upouštějí?
Nejsem odborníkem na energetiku, ale tvrdím, že jaderná energie je pro nás strategickým zájmem. Otázkou však je, zda aktuálním. Velké množství elektrické energie vyvážíme, sloužíme jako tranzitní země pro její vývoz a vyrovnávání nejrůznějších špiček při její nadvýrobě v severním Německu, které tam způsobují jejich větrné elektrárny. Tyto skutečnosti by měli posoudit energetičtí odborníci a důsledně hájit naše národní ekonomické zájmy.
Neumím si představit, že Francie zavře své jaderné elektrárny v nějakém krátkém časovém horizontu, když v současné době je z více než 70 % závislá na energii vyrobené právě v nich. Rozhodnutí Německa bylo překotné a ovlivněné vnitropolitickými tlaky Zelených. Německé větrné elektrárny přitom vyrábějí el. energii dráže než z jádra. Kde budou Němci a Francouzi brát el. energii při navyšování její spotřeby, např. při růstu počtu elektromobilů a jejich nahrazování automobilů na benzín a naftu?
Psali jsme:
Andrej Babiš se na nedávném sněmu ANO rozhovořil o chybách, které jsme udělali po sametové revoluci. Mimo jiné litoval, že jsme prodali naši infrastrukturu včetně vody zahraničním firmám. Často skloňovaným případem je cenová politika francouzské firmy Veolia, pod jejímž vlastnictvím rozvodné sítě vzrostla několikanásobně cena vody pro domácnosti. Byla chyba, že jsme v 90. letech vodu prodali do rukou zahraničních investorů, nebo to bylo v době transformace v pořádku? Měli bychom strategické suroviny a infrastrukturu získat zpět pod naši kontrolu? A za jakou cenu?
Rozprodání infrastruktury, vody včetně rozvodné sítě bylo jedním ze zločinů zpackané privatizace. Podíváme-li se i do vzdálené historie, každý kmen, každé společenství, si bedlivě střežil svoje zdroje vody před svými nepřáteli a uvědomoval si jejich strategický význam na rozdíl našich ekonomických géniů řídících privatizaci. A nejde jen o vodu, i když to je nejkřiklavější případ, můžeme hovořit o kaolinu, kamenolomech atd. V současnosti jsou vyvíjeny snahy některými samosprávnými orgány o opětovné získání kontroly nad vodou. Nejsem v tomto směru optimistou a vidím to jako běh na dlouhou trať. Ono je jednoduché za pár babek prodat, ale získat zpět už tak jednoduché není. Mohli jsme se o tom přesvědčit v řadě západoevropských měst, například Paříž, Stuttgart, která celá desetiletí usilovala o návrat správy vody k veřejné správě. Jak postupně korporace (např. Veolia) přicházely o své výdělky na vodě v západní Evropě, soustředily se na byznys s vodou ve střední a východní Evropě a my jsme jim jejich zisky doplnili.
Tento rok si připomínáme 30 let od sametové revoluce, a tak se také na toto téma více mluví. Nejinak to bylo v případě rozhovoru Michaela Kocába pro XTV, kde se hovořilo mimo jiné o tom, jak je možné, že na 300 komunistických poslanců zvedlo ruku pro Václava Havla a kooptovalo nové demokratické poslance do Národního shromáždění. Co vy si o tom s odstupem doby myslíte?
Pan Kocáb vůbec v poslední době rád mluví. Dodnes pořádně nevíme, jak to všechno před třiceti lety bylo. Všechno jsou dnes spekulace. Mluvit o hrdinství disidentů v listopadu 1989 je nesmysl, ti byli sami překvapeni (viz například rozhovory s disidentem Urbanem), jak jim tak rychle moc spadla do rukou. A ruské archivy zůstávají zavřené. Proto se nebudu pouštět jen do dalších spekulací.
Babiš, Zeman či Kubera. Ti všichni jsou podle Kocába důsledkem toho, že se s komunisty nový režim dostatečně nevypořádal. Udělali jsme tehdy chybu? Měli jsme se s komunistickou stranou tvrdě vypořádat, postavit ji mimo zákon, jak někteří ještě dnes poukazují?
Pánové Babiš, Zeman a Kubera jsou ve svých funkcích na základě výsledků demokratických voleb. V otázce sice nezaznělo, co by, kdyby, ale otázka ve svém důsledku vyznívá stejně. Historie slůvko „kdyby“ nezná. Komunistická strana zakázána nebyla, celých třicet let je parlamentní stranou a i přes upadající popularitu mezi voliči má lepší volební výsledky než strany jiné, které by zde rády rozhodovaly.
doc. PhDr. Mgr. Lubomír Pána, Ph.D., dr. h. c.
Když se přesuneme zpátky do současnosti, vy jste kandidoval za SPD do Senátu. V poslední době se mluví o tom, že tuto stranu zmítají vnitřní spory. Poté, co poslanec Lubomír Volný ohlásil kandidaturu na předsedu hnutí, byla zrušena jeho moravskoslezská buňka. A nešlo o jediný případ, konec přišel i pro buňku v Královéhradeckém kraji. Co vy na to říkáte? Začíná nám před očima konec SPD?
Kandidoval jsem do Senátu PČR ve volebním obvodě České Budějovice, Třeboň. Členem SPD jsem v Českých Budějovicích a situaci v Moravskoslezském kraji proto neznám. Je nešťastné, že tato situace nastala před volbami do Evropského parlamentu. Nedomnívám se ale, že důvodem zrušení regionální organizace byla ohlášená kandidatura pana Volného na předsedu hnutí. Volby budou až za 2,5 roku, to nemá logiku. Spíše to vidím tak, že z obavy z rostoucí popularity SPD se někdo snaží „hodit vidle“ do tažení SPD za zájmy obyvatel naší země. Volič u nás není hloupý, a jakmile si to uvědomí, v konečném důsledku se snahy o poškození SPD obrátí proti osnovatelům těchto nekalých praktik. Všichni známe české přísloví o kopáčích jam, do kterých pak sami padají.
SPD má transparentní a reálný program a stanovy. Všichni se s tím mohou seznámit a členové a čekatelé by je měli respektovat. Totéž platí o usneseních našeho celostátního předsednictva. Kdo program, stanovy a usnesení nechce respektovat a plnit, ten si může založit svoji stranu nebo se stát členem jiné strany. Ale prozatím to vypadá, že je řada lidí podněcována a možná i uplácena, aby narušovala jednotu SPD, negativně ovlivňovala občany, a tím snižovala volební výsledky SPD. Není náhodou, že je nejvíce umělých kauz a problémů vyvoláváno před volbami (například volby do Evropského parlamentu jsou letos v květnu a média řeší vyzyvatele našeho předsedy na konferenci, která bude za dva a půl roku, to je na podzim 2021).
I v souvislosti s tím, že se o Listu Jaromíra Soukupa mluví jako o konkurentovi SPD, který může přetáhnout některé příznivce, jak podle vás pro SPD dopadnou právě volby do Evropského parlamentu, kam hodlá Jaromír Soukup také kandidovat?
Bylo by asi špatné, kdybych nevěřil v potenciál vlastní strany (a útoky médií svědčí o tom, že je tento potenciál vysoký – v nezveřejněných odhadech je to až 25 %). Ale vznik různých drobných uskupení, které budou drobit příznivce SPD, sníží náš volební výsledek na zisk minimálně tří mandátů. Pokud se odpůrcům SPD nepodaří naše voliče „roztříštit“, budeme mít mandátů pět až šest.
Pan Soukup má šanci také uspět, i když si myslím, že oslovuje trochu jiný segment voličů. Osobně bych rád pana Soukupa viděl jako nezávislého kandidáta na kandidátce SPD anebo aby nekandidoval a netříštil síly a všichni, kteří s ním sympatizují, dali hlasy naší kandidátce, která jako jediná poskytuje záruku obhajoby národních zájmů v Evropském parlamentu. A pokud uspějeme v rámci celé frakce „Evropy národů“, budeme moci prosazovat pozitivní změny.
Když jsme u voleb do Evropského parlamentu, Emmanuel Macron zveřejnil otevřený dopis všem občanům členských států EU, ve kterém vykreslil svou vizi Unie. Obsahuje například i návrh na zbudování jakéhosi jednotného evropského azylového úřadu, který by patrně v oblasti migrační politiky a udělení či neudělení azylu rozhodoval plošně za všechny členy Evropské unie. Co na to říkáte?
Pan prezident Macron by především měl řešit domácí problémy, kterých má více než dost, a ne vnucovat občanům států EU svoje scestné nápady. Stále nepochopil, že jednotlivé členské země chtějí samy rozhodovat o záležitostech svých zemí, a ne poslouchat bruselské byrokraty, nestojí o diktát Francie a Německa; chtějí spolupracovat na původních principech evropské spolupráce, kterými jsou volný pohyb zboží, služeb, lidí a kapitálu. A pokud se EU nevrátí „ke kořenům“ je její konec v současné podobě na dohled.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
