Minule jste chválil vládu za opatření a kroky v době koronavirové krize. Je jasné, že ta stále nekončí. Z premianta Evropy se Česká republika dostala do pozice zemí s nejhorším průběhem v Evropě. Jak si podle vás vede nyní?

Upřímně jsem se zaradoval, jak je Česko vybaveno experty. Dennodenně se na obrazovce i v dalších médiích zjevují odněkud z nebe spadlí odborníci na všechno, na covid obzvláště. Zkoušel jsem se prohrabat dostupnými lékařskými články a dosavadními studiemi. Ne všichni hovoří řečí stejného kmene. Když jsem si to ale srovnal, nikdo nezpochybňuje, že se jedná o zákeřnou a hlavně nevypočitatelnou potvoru, u níž nejsou vyloučeny pozdější následky, jako jsou onemocnění mozku, srdce, plic nebo tkání. A to i u lidí, kteří prodělali lehkou formu nákazy.

Vláda ten první nástup zachytila včas. V Itálii byly vydány statistiky, že v době pandemie vzrostla smrtnost o třicet procent. Ta čísla moc oblafnout nejdou, statistika je statistika. Takže je dobře, že ten nástup byl u nás podchycený.

Teď se to obrátilo. Jako všechno u nás se koronavirus zpolitizoval. Ustupovalo se jedné, ustupovalo se druhé straně a varování skutečných odborníků zůstávala upozaděna. Je zřejmé, že ten tlak na vládu byl tak silný, že se asi začalo rozvolňovat dřív, než mělo. To vláda evidentně podcenila, a tak se to rozjelo po dovolených. Nebudu, ani nechci vládu hodnotit. Moje hodnocení by vycházelo z emocí, a tím by ztratilo jakoukoli výpovědní hodnotu.

Roušky nosíme ve všech budovách a uzavřených prostorách. Pravidla se neustále mění, nyní došlo na další omezení barů a restaurací i kulturních akcí. Sám v kulturním oboru působíte, jak to zvládají umělci kolem vás?

Umělci nadšením neskáčou. Někteří mají pochopení, jiní ne. Jako v každé profesi. Je jasné, že pokud nemůžou hrát nebo jinak umělecky pracovat, je to pro ně ztráta. Není to jen o finanční stránce. Je to jako se sportovci, kteří nemohou trénovat. Jejich výkony jdou potom rapidně dolů. A tak je to i v umělecké branži.

Co by jim z vašeho pohledu nejvíce pomohlo?

Kdyby se co nejdříve našla cesta, jak toho hajzlíka covida vymýtit.

Ostře se k tomu vyjádřila zpěvačka Bára Basiková s tím, že chce covid 19: „At' už jdou všichni, co otravujou s koronavirem a šílenýma zprávama o něm, do prdele! At' už držej hubu a neotravujou nás všema katastrofickýma kecama, at'už nás přestanou děsit, ničit, připravovat o zdravej rozum a o práci!“ Nedávno však uvedla, že by přivítala, aby prezident Miloše Zeman nebyl sprostý a arogantní. Připravuje nás covid už o zdravý rozum? Nebo je příspěvek jen ukázkou frustrace lidí v kultuře?

Tak v čem jí rozumím, jsou ty relace o pandemii. Jako kdyby nebylo nic jiného. Celé zprávy jsou jen o koronaviru a zase o koronaviru. A přitom se to dá říct několika větami. Bára Basiková reagovala s emocemi, jež jsou nejen umělcům vlastní. Netroufám si říct, zda naši uměleckou scénu zachvátila frustrace, nicméně je fakt, že to poznamenalo všechny úrovně našeho života. Kdo na to reaguje vztekem, dává tím najevo jen svou bezmoc.

A ještě k té sprostotě. Prezident Zeman není jediný z politiků, kdo použije vulgarismus. Jen se mění náhled. Když to řekne prezident, je to sprostota nejvyššího řádu, když to řekne například pan Schwarzenberg, je to roztomilost. Asi bychom měli být nad věcí a měli by nás zajímat závažnější věci, než když někdo zvolá prdel nebo hovno. I politik je jen člověk.