Exministr Kohout: Do téhle vlády silných hochů a dívek bych nešel ani náhodou

Rozhovor s Janem Kohoutem vedl exkluzivně pro ParlamentníListy.cz showman a moderátor Frekvence 1 Luboš Xaver Veselý.

Umíte si, pane Kohoute, jako bývalý ministr zahraničních věcí a člen vlády představit, že byste za současných okolností seděl v té dnešní vládě?
Myslíte ve složení TOP 09, ODS a těch ostatních?

Mám na mysli ty současné turbulence, ať byste tam byl s kýmkoli.
Byl jsem členem vlády, která byla lidmi extrémně oblíbená. Bohužel styl dnešní vlády je takový, že bych v ní opravdu být nechtěl.

Co vám šlo hlavou, když teď vláda bojovala o přežití? Co jste si říkal? Bylo vám jí třeba trošku líto?
Předpokládal jsem, že to vydrží, že jsou to silní hoši a silné dívky. Očekával jsem, že vydrží do dalšího kola.

Jak jste to mohl očekávat?
Těch takzvaných turbulencí bylo za poslední rok tolik, že bylo zřejmé, že emoce opět po chvíli půjdou stranou a vláda ještě nějakou dobu vydrží, že najde společná témata.

A co se dá podle vás očekávat dál?
Myslím, že je zřejmé, že vláda stabilní nebude a její skutečná podpora se bude ve sněmovně ukazovat i štípat na jednotlivých kontroverzních tématech, např. církevních restitucích. Dá se očekávat, že nestabilita se bude opakovat a že přijde doba, kdy politické subjekty, které na ní participují, uznají, že nemají do příštích voleb šanci na vítězství, pokud od tohoto společného projektu včas neodstoupí.

Myslíte, že je v tuto chvíli Sociální demokracie připravena na převzetí vlády?
Myslím, že připravena je. Má samozřejmě řadu svých témat, programů, představ, odborných komisí, má i docela slušný kádr… Přece jen tu nějaký čas vládla, čili není personálně či programově vyprázdněná a naopak měla za dobu, kdy byla v opozici, čas se vnitřně srovnat. Nemám v současnosti obavy z toho, že by nedovedla převzít vládu. Nehledě na úspěšné vládnutí za poslední čtyři roky v krajích. Lidé si vládu ČSSD přejí i proto, že ví, co od ní mohou očekávat.

Když sledujete působení pana knížete na Ministerstvu zahraničí, kde jste byl před časem vy, jakou byste mu dal známku jako ve škole? Co myslíte, že dělá špatně a co dělá dobře?
Myslím, že není zcela vhodné, abych nějak známkoval pana ministra. Raději bych okomentoval českou zahraniční politiku za poslední období. Myslím si, že česká zahraniční politika ztratila jasný cíl a jasnou náplň a kontury. Že je v zásadě pro vnějšího pozorovatele, ale i pro insidera trošičku neuchopitelná. Zůstává spíše deklaratorní a neaktivní, v zajetí některých překonaných schémat. O ekonomické či proexportní diplomacii raději nemluvit, protože není téměř o čem. Přesto, že všichni do omrzení budou opakovat, že podpora exportu je prorůstovým opatřením.

Co soudíte o současné antipatii k EU? Jak na nás pohlíží svět, zatímco se tady rozvíjí ta antievropská nota?
Myslím, že je to dočasná záležitost. Ono je to trošku tím, že byla vnímaná Evropská unie jako všelék na všechny naše neduhy a v této chvíli se zdá být naopak příčinou všech našich nesnází. No, ani jedno není úplně pravda, za naše neduhy si většinou můžeme sami a Evropská unie je může buď umocnit, nebo zmírnit. Projekt EU je ovšem jediná cesta pro Evropu, aby v globalizovaném světě vůbec ještě něco znamenala. Že má řadu nedostatků, je jedna věc, ale to, že procházíme nějakými stádii většího či menšího obdivu, si myslím, že je poněkud irelevantní. Je fakt, že Unie především za těch několik posledních let ztratila ten vysoký kredit…

Ztratila?
Já myslím, že ano. V očích lidí. Protože jsme strávili deset let nad bádáním, nad institucionální smlouvou, která se nazývá Lisabonskou smlouvou, řešili jsme nové instituce, nové kompetence, ukázalo se, že v okamžiku krize, nebo složitých situací nic z toho, co EU vytvořila nového zcela nefunguje. Především otázky hospodářského rozvoje, konkurenceschopnosti, zadlužování nebyly prioritami. Dnes se pod tlakem okolností reaguje. Viz třeba fiskální pakt a další opatření k stabilizaci a rozpočtové odpovědnosti.

No, toho my už se ale neúčastníme…?
Já si myslím, že je to vše jenom dočasné. My jsme uprostřed Evropy, nemůžeme k tomu mít výhrady. Myslím, že nejhorší je, když nejdeme k jednacímu stolu a nesnažíme se věci ovlivňovat. Že smyslem našeho vstupu do Evropské unie nebylo pouze to, abychom patřili do toho klubu tehdy vnímaného jako klub vyvolených, ale především to, abychom se jednou provždy zbavili toho mnichovského syndromu, tedy že se někde rozhoduje o nás bez nás. A pokud se účastníme jednání, tak se rozhoduje vždy a pouze s námi.

A funguje to? To zbavení se mnichovského syndromu?
Já se obávám, že tady ten syndrom trošičku přetrvává, respektive my se občas vzdáváme té možnosti věci ovlivňovat sami. V tuto chvíli je podle mě potřebné být zapojen aktivně ve všech diskusích, přinášet vlastní názory a nápady.

Kdy podle Vás my Češi budeme platit eurem?
Věřím tomu, že ta doba není v nedohlednu. Problémy eurozóny neohrožují projekt eura jako takového. Z pohledu podnikatelské sféry, resp. investorů je důležité, aby k tomu někdy v definovaný čas došlo. Přece jen to vytváří určitou stabilitu. Můj odhad před deseti lety byl v roce 2015, teď si dovedu představit, že k tomu dojde do konce desetiletí . Potřebná kritéria v současnosti v zásadě plníme, čili to není o tom, že bychom nebyli schopni vstoupit. Teď jen váháme nad tím, je-li to pro nás opravdu výhodné, podle mne klady po překonání určitých obtíží vždycky zvítězí.

Jaké jsou, pane Kohoute, vaše nejbližší politické plány? Na nejbližších 20 let?
To jste se tedy rozmáchl… 20 let.

Tak řekněme nejbližší dva roky?
Já v téhle chvíli dělám předsedu smíšené česko-čínské komory, to je projekt, který mě naplňuje radostí a tvůrčím zápalem, když to tak řeknu nadneseně. Protíná se mi v tom zahraniční politika, ekonomická diplomacie, podpora českých podniků a podnikatelů, pak dělám poradce panu hejtmanu Haškovi v Asociaci krajů ČR a současně jsem i poradce předsedy Senátu pana Štěcha, sedím v dozorčí radě Čezu, čili jsem naprosto spokojen. Jaké doba přinese výzvy, těžko odhadnout.

Na internetových stránkách máte napsáno, že jste kandidátem do Senátu.
To už je dva roky stará informace, do Senátu se nechystám.

Je to velký nápis na vašich stránkách, tak se ptám, jestli...
Ne ne, to jen zůstala ta webová stránka z před dvou let a není upravená, protože se nedá dopátrat, kdo k nim má vlastně dnes práva. A já je nemám, protože bych to už dávno upravil. Neskrývám zájem kandidovat do poslanecké sněmovny a politiky se zúčastnit, ale považuju to v tuhle chvíli za poněkud vzdálenější horizont.

A pražská politika? Do jaké míry vás láká?
Pražská politika je zajímavá, samozřejmě. Velice složitá, komplikovaná a někdy nepřehledná. Já jsem byl vždycky člověk, který se zabýval spíš zahraniční politikou, nikoli domácí. Ale to se u mě za poslední 2 roky výrazně změnilo. Samozřejmě Praha je politicky důležitá pro každou politickou stranu. Volby v Praze rozhodují většinou i volby celostátní, takže neříkám, že mě to nezajímá.

Někteří lidé říkají, že budete možná šéfem pražské Sociální demokracie? Je na tom něco?
Předsedu je třeba zvolit spíše dříve než později. Kandidátů je jistě celá řada a já svoji kandidaturu nechci vyloučit. Ale je tu jistý demokratický proces výběru a volby, který budu respektovat.

Co přesně je Smíšená česko-čínská obchodní komora?
Jde Smíšená česko-čínská komora vzájemné spolupráce. Není čistě obchodní, ale to gró aktivit je obchodní spolupráce.

Vzhledem k tomu, že se jedná o Čínu, je to hlavní byznys, nebo narovnávání vztahů?
Vycházíme z předpokladu, že ekonomické spolupráci a obchodu se lépe daří tam, kde jsou korektní a přátelské politické vztahy. Na druhou stranu platí, že tam, kde se daří byznysu, tam se posléze daří i politice, já to vnímám jako dvě věci, které jsou vzájemně provázány, nicméně ve vztahu s Čínou je důležitá i primární kvalita politického vztahu. A ta není ani standardní, jako mají jiné členské státy EU. Do Evropy přijíždí ať už čínský prezident Hu nebo pan premiér Wen, jednají v Německu, Švédsku, na Islandu, v Anglii, ve Francii, Maďarsku, Polsku a Česká republika nikde. My se snažíme o změnu, ku prospěchu ať už české ekonomiky, českých podnikatelů, českých podnikatelských subjektů nebo těch, které podnikají na území České republiky, a to jak v dimenzi obchodně-politické, tak v dimenzi politické. Snažíme se o rozvoj vztahů na nižších úrovních, to znamená na úrovni krajů ve vztahu k čínským provinciím, na úrovni měst a obcí k čínským městům a provinciím. Při naší poslední návštěvě Číny jsme dosáhli velmi důležitého úspěchu tím, že máme podepsáno, jak vlastně Asociace krajů, komora nebo klub starostů a primátorů měst ČSSD spolupracuje s příslušnými čínskými institucemi. Vytváří to základ pro dynamický rozvoj vztahů.

Čím to tedy je, že jsou ty vztahy s Čínou stále tak chladné? Je to ještě z dob Václava Havla a Dalajlámy jako hosta v České republice?
Vztahy mezi Českou republikou a ČLR byly tradičně dobré a přátelské. Nicméně za těch posledních dvacet let obě země prošly určitým velice dramatickým a dynamickým vývojem. A ne vždy byly z české strany zachovávány důležité principy, korektnost, nevměšování se. Došlo k několika momentům, které naše vztahy s Čínou určitým způsobem poznamenaly, Dnes však zaznamenávám ve všech politických stranách a na všech úrovních zájem o to, aby se vztahy vrátily co nejrychleji zpět k normálu.

Může to mít v konečném důsledku i pozitivní vliv, ty obchodní vazby na celkové hospodaření, na řekněme pozitivní křivku HDP?
Jednoznačně. Česká republika závisí na exportu a čínský trh je obrovský. Zároveň jsou potřeba zahraniční investice do ČR a já budu rád, když ve velkém začnou přicházet i z Číny. Teď ve Varšavě na posledním jednání východoevropských a středoevropských premiérů s čínským premiérem, premiér Wen ohlásil 12bodový program spolupráce a rozvoje pro střední a východní Evropu, ve kterém se mluví o konkrétních číslech a určitých objemech investic, které Čína chce investovat do východní Evropy. A samozřejmě přímé investice v okamžiku, kdy z ostatních zdrojů klesají do české republiky, jsou vítaným zdrojem vzniku nových pracovních míst a jedno pracovní místo je v zásadě jedna rodina, která má živitele.

A je tedy už jasné, že Čína bude investovat nějaké prostředky v České republice? Díky té vaší smíšené komoře?
Na úrovni krajů a úrovni měst a obcí jsme mluvili už o konkrétních projektech čínských firem. Projekty jsou ve stádiu příprav, ale lze říci, že jsou to projekty, které budou mít PPP formu nebo podobu investic do průmyslových zón, brownfieldů, případně do některých konkrétních firem, které jsou podkapitalizované. Jde o projekty a pracuje se na nich. Ty větší z nich potřebují samozřejmě nějaké „Feasibility study“ a přípravu, to znamená, že stejně nebudou hotovy dříve než za rok a půl. Velké investice však potřebují i posun ve vzájemných vztazích.

Co teď nejzajímavějšího zaznělo ve vztahu k České republice právě na tom důležitém jednání ve Varšavě, tuším v minulém týdnu?
Ve vztahu k celé střední Evropě zaznělo především to, že pro Čínu se stává střední a východní Evropa prioritní oblastí kontinentu. Například zaznělo, že obrat obchodu mezi Čínou a střední a východní Evropou se má do roku 2015 zdvojnásobit a dosáhnout 100 mld. dolarů. Zazněla jasná suma deseti miliard dolarů, které jsou na investice, zřízení určitých podpůrných programů, pro vyhledávání investičních příležitostí, pro podporu firem ze střední a východní Evropy na trhu čínském, čili je tu řada momentů, kterých by bylo třeba se nějakým způsobem účastnit. Otevírá se tu obrovská příležitost a bylo by trestuhodné ji nevyužít.

Chystáte se do Číny?
Asi před třemi týdny jsem se vrátil a myslím, že nebude dlouho trvat, asi 14 dnů, a pojedeme znova.

Máte tam nějaké přátele?
Ano, mám. Každý vztah vzniká postupně. Vzniká pozvolna. Není to tak, že bychom po prvním setkání či po první večeři mohli říct, že jsme přátelé. A vzhledem k tomu, že tam jezdíme už rok velice intenzivně, lidé, se kterými se vidíme počtvrté popáté už považujeme za přátele a oni nás.

A co takový průměrný Číňan na ulici, pokud se s ním setkáte, jak on vnímá Českou republiku? Znají ji? Vědí, kde je Praha?
Česká republika, potažmo ještě Československo je v povědomí obyčejných Číňanů asi nejznámější zemí prostoru střední a východní Evropy. Je to dáno historicky tím, že Česká republika byla jedna z prvních, kdo uznala Čínskou lidovou republiku v roce 1949 po vzniku. Byly zde známé stroje, ať už zetory, mlátičky, kombajny, autobusy, některé investiční celky, ale do Číny dorazili i poslové jiní, například Krteček.

Číňané znají Krtečka?
Ano, byli jsme z toho všichni překvapeni, ale všichni Číňani nad dvacet let znají Krtečka, znají ho velice dobře a je to skutečně neuvěřitelný symbol České republiky, samozřejmě i české pivo… Česko nebo respektive Československo jsou v mysli obyčejných Číňanů stále velice zřetelné.