Jak hodnotíte dění na Blízkém východě? Došlo k zabití generála Kásima Sulejmáního, ale i dalších lidí při útoku Spojených států v Bagdádu, obě strany vytipovávají možné cíle a útokům čelily i americké vojenské základny… A jak moc je podle vás tento konflikt důsledkem americké politiky na tamním území?
Celý vývoj v regionu je mimo jiné důsledkem invaze do Iráku. Já tu ale z toho, co se odehrálo, vidím jedno velké poučení. Totiž zabití generála Sulejmáního bylo zabití člověka, který určitě a nepochybně stál za organizovanými, plánovanými útoky proti Američanům, proti státu Izrael a zároveň ten člověk velel silám, které nebyly spojeny jen s Íránem, ale byly to legalizované síly, které operovaly na území jiných států, ať už na území Iráku, Sýrie, Libanonu a podobně. Proč to říkám? Protože po zabití druhého nejmocnějšího muže Íránu je zajímavá i reakce Íránu – Írán řekl, že pomsta bude okamžitá, a pomsta byla taková, že zasáhli cíle na území Iráku, tedy Bagdádu a dopředu před útokem varovali. Podle mne záměrně, aby nedošlo ke ztrátám na životech, aby nikdo nebyl zraněn, a tím je řečeno, aby nebyl důvod na vypovězení války Íránu. Protože Írán nechce válku se Spojenými státy, to by dopadlo špatně, a jsem přesvědčen, že ani Spojené státy nechtějí válku s Íránem.
Pokud se Jaromír Soukup rozejde se Zemanem, budete dále koukat na TV Barrandov?Anketa
Ale to ještě neznamená, že radikalizované síly, které takzvaně nemají nic společného se státní mocí Íránu nebo nějakým jiným státem, neodvedou nějakou teroristickou akci proti nějakému symbolu, nějakému představiteli, generálovi… To představuje moc z druhé strany. To znamená, že to, co se odehrálo, není uzavření příběhu, ale pouze součást scénáře. Ten scénář je jasný. Nevyvolat důvod konfliktu mezi dvěma státy. O to jde.
Obstojí tedy podle vás argumentace, za čím vším Sulejmání stál, před faktem, že byl proveden útok na území cizího státu na delegaci jinou mocností?
To nemá s mezinárodním právem samozřejmě společného vůbec nic. Nejde ani o právo na sebeobranu. To je válka. Válka světa a v této válce si nemůžeme číst poučky, které vyplývají z mezinárodních konvencí a úmluv, protože tady neobstojí nic. Bylo to zabití, útok na území suverénního státu Iráku proti představiteli suverénního státu Íránu, který byl na návštěvě v Iráku, to právně neobstojí. Ale nemá smysl se bavit o právu, protože zde jde o válku světa, o vojenský a politický konflikt, tady se poučky nedají aplikovat.
Co podle vás bylo cílem amerického prezidenta Donalda Trumpa? Co mohly Spojené státy získat? Konflikt je vyhrocený, odplata a pomsta může nakonec zasáhnout nevinné lidi. Co bylo záměrem? Ať už peníze, moc, udržení konfliktu, stažení vojáků, nebo cokoliv, o čem se spekuluje…
Nemohu vědět, co se odehrává přímo v hlavě Donalda Trumpa. Určitě vidím, že mu jde především o to, aby vyhrál příští prezidentské volby, protože chce průměrnému Američanovi předvést, že je muž razantních, jednoznačných kroků, a to kroků silných. A říká: V dějinách Spojených států, když byl někdo zločinec, tak jsme ho jednoznačně zastavili a často i se zbraní v ruce. Tak jsem to udělal i nyní já, protože jsem typický Američan, Amerika na prvním místě. Všimněme si, že například Rusko je v tomto velmi zdrženlivé, ani nic oficiálně neprohlašuje, protože chce udržet vazby a kontakty jak k Turecku, tak Íránu, aby se řešil problém v Sýrii kolem Asada. To znamená, že Rusko vede dlouhodobou strategii a Spojené státy americké určitě také sledují dlouhodobý zájem, ale nyní je velmi silný akcent předvolební.
Jak vnímáte vytipování oněch 52 cílů Američany, které by případně mohli zasáhnout? Mezi nimi se nacházejí kulturní památky staré Persie, které znamenají historii celého lidstva. Bere si tím Donald Trump toto dědictví jako rukojmí, jak už jsem také slyšela? Nebo se jedná pouze o ukazování síly, kdy se říká: My vám to také můžeme zničit? Nebo to myslí vážně a je to v pořádku?
V pořádku to samozřejmě není, protože oznamovat, že budu střílet na kulturní památky, je opravdu v rozporu s mezinárodním právem i s ochrannou kulturního dědictví, které je všeobecné a univerzální. Nejedná se pouze o kulturní dědictví Íránu, ale celého lidstva. To možné není, nicméně spíše jde o životy lidí než o kulturní památky a jsou to silné projevy Donalda Trumpa, který říká: Mě nezastavíte a já půjdu dál. Ale čtu to tak, že Írán ani Spojené státy neudělají nic, aby mezi nimi vznikla regulérní válka. Čtu to jako silná prohlášení a uvidíme, jaký bude vývoj a co se bude dít dál. My nevíme, zda někde proběhne nějaký útok a vůči komu.
Psali jsme:
Zrovna jsem se chtěla zeptat, jaký vývoj se dá očekávat a zda se to nějak projeví na množství teroristických útoků, ale právě jste odpověděl. Chcete ještě něco dodat?
Mně se zdá, že radikalizované šíitské síly působící v celém regionu se nespokojí s tím, že íránské rakety zasáhly nějaké objekty v Bagdádu, a že byly poničeny nějaké stavby. S tím se podle mě nespokojí a my musíme počítat, že může přijít útok jiný, proto potřebujeme dobře fungující zpravodajskou komunitu a soudržnost mezi spojenci, abychom tyto útoky eliminovali.
Fotogalerie: - Čínská "polepšovna" u Aksu
Teď k domácí politice. Co říkáte tomu, že britský deník The Times zařadil hlavního organizátora spolku Milion chvilek Mikuláše Mináře mezi dvacet vycházejících hvězd, které je dobré v roce 2020 sledovat? Zaslouží si to a je tak výraznou osobností v celé Evropě?
Minář je určitě výraznou osobností české politické scény a uvidíme, co z toho ještě bude před volbami, protože jsem hluboce přesvědčen, že to, co dělá Milion chvilek, je zvýšení zájmu občanské společnosti a vyzývá ji, aby byla podpořena opozice. Výsledkem je, že se preference opozičních stran nemění. Jediný logický závěr je, že by Milion chvilek měl představit nějaké nové hnutí a do politické soutěže vstoupit, protože to je podle mne korektní. Jenom na náměstích poukazovat na to, co se má změnit, je sice hezké, ale ve svobodné zemi je to bez rizika. Riziko je přesvědčit o tom voliče a jít do soutěže, v soutěži obstát a mít podíl na reálném přetváření politické scény. To znamená na reálné moci státu, ať v Poslanecké sněmovně, nebo případně ve vládě. To je reálný instrument. A o ten se má usilovat.
Fotogalerie: - Pokladní plnění rozpočtu
Pozornost upoutala patnáctiletá studentka Eliška Loumová, která vede libereckou pobočku spolku Milion chvilek: „Nejde už jen o to, že si nepřejeme Andreje Babiše,“ uvedla k politické situaci. Měl by spolek Milion chvilek někoho konkrétního doporučovat?
Ať doporučí, ale ten člověk musí obstát v soutěži. Na druhou stranu jsem úplně alergický na to, když slyším, že náš volič je nerozumný, nebo se mu má něco vysvětlit, že potřebujeme vzdělanějšího voliče. My máme naše občany, každý žije svůj život a každý se může rozhodovat podle toho, co je pro něj nejdůležitější. Ať podle toho rozhodne. Jestli chce kdokoliv ze soutěžitelů, a třeba i Milion chvilek, ovlivňovat dění, musí přesvědčit voliče, ať mu dá hlas. To je správné.
Národní investiční plán premiéra Andreje Babiše. Dává podle vás smysl? Je tím, co Česká republika potřebuje?
Tento plán je, řekněme, vizí. Není strategií. Strategie je, že máte také plán, co udělat nyní, co potom, jaká je priorita číslo jedna a číslo dva. Tento plán je sumář možného, protože ukazuje, co všechno možné je. Ale strategie znamená, že se rozhodneme, které kroky jako republika uděláme první a jaké další. Na sumáři oceňuji, že jde o sumář možného a je inspirativní pro strategii. Jako strategii bych to však neoznačoval.
Co říkáte na skutečnost, že součástí Národního investičního plánu premiéra vůbec není Armáda České republiky?
Myslím, že naše armáda nepotřebuje žádnou zásadní reformu. Co mně chybí a na co bych já kladl důraz, jsou nejen ozbrojené síly, které potřebujeme také, ale především potřebujeme dobře fungující ozbrojené sbory. Zpravodajské služby, policii – tedy pro vnitřní pořádek, protože vnější hranice budeme chránit společně s ostatními v rámci Aliance nebo Evropské unie. Ale vnitřní pořádek a dobře fungující zpravodajskou komunitu potřebujeme doma. Ozbrojené sbory jsou v tomto ohledu mnohem důležitější než ozbrojené síly. Protože ozbrojené síly fungují dobře, budeme je budovat, mají naši důvěru v rámci spojeneckých vztahů. Ale uvnitř země za to odpovídáme sami.
Má smysl vytvářet tyto teoretické plány tak dlouhodobě do budoucna, když se reálně celá vláda mění každých několik let a není jistě žádným tajemstvím, že jedna vláda něco zavede a druhá to zruší? Můžeme připomenout například zdravotnické poplatky v minulosti, nebo v současné době EET, u něhož už teď opoziční strany slibují, že ji zruší, jakmile se do vlády dostanou. Je vůbec v České republice možné realizovat podobné plány?
Jestli reálné, nevím, ale je to správné a má to tak být. Je dobře, že se mluví o dlouhodobých vizích, protože i kdyby došlo ke změně vlády a byla podepsána jiná koalice, tak se tyto dokumenty dají vždy vzít jako inspirace pro to, co by se mohlo dál dělat. Podle mne má smysl psát o naší budoucnosti a někdo může namítnout, kdyby tento plán napsal v roce 1927, mohl by být krásný a růžový a nikdo by nevěděl, co se stane v Evropě v roce 1933, kdy se Hitler dostal k moci a vše vypadalo úplně jinak. Museli bychom ale pak rovněž říci, že o budoucnosti nemá smysl psát nic. Proto to má mysl i s rizikem, že víme, že do toho může vstoupit něco nového a silného, co plán zhatí, nebo výrazně omezí, ale že se má plánovat do budoucna, je v pořádku.
Jaké priority tedy z pohledu České republiky vidíte vy? Co považujete ve strategii rozvoje za nejdůležitější? Vzdělávání, infrastrukturu, zdravotnictví?
Těžko něco vypíchnout extra, nicméně vzdělání považuji za absolutně jeden z nejdůležitějších prvků, protože domy a tunely vám může někdo zničit, ale vzdělanost národa vám nezničí. To je hodnota sama o sobě. Vzdělaní lidé jsou schopní postavit infrastrukturu, zase budovat nové zdravotnictví, ale bez vzdělání nejsme konkurenceschopní. Já vidím vzdělání a mobilitu, tedy schopnost pohybovat se, za důležitý faktor rozvoje společnosti. Vše ostatní může ovlivnit zemětřesení, teroristický útok, ale vzdělání ne.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
