Vadí vám, že letos dostal z rukou prezidenta Miloše Zemana státní vyznamenání hudebník František Ringo Čech? Třeba hudební kritik Jan Rejžek na to reagoval takto: „Pan prezident měl jako vždy pravdu, když ocenil socdemáckého papouška kakadu Ringo Čecha. Klaunů je málo, ale šašků hodně.“ Média také hojně kritizovala výběr Jitky Pelikánové Frantové...

Víte, já bych se nerad pouštěl do nějakých posuzování, kdo státní vyznamenání dostat má a kdo ne. Ovšem při té ceremonii na Pražském hradě jsem si vzpomněl na jedno zajímavé setkání. Jako třiadvacetiletý mladík jsem se totiž po jednom představení Divadla Na zábradlí potkal v divadelním klubu s tehdejším ředitelem Československé televize Jiřím Pelikánem. Stál tam u baru s ředitelem Vladimírem Vodičkou, který mě Pelikánovi představil, a pak jsem od něj dostal cigarilos. A já mu na to odvětil slovy: „Děkuji, velice mě těšilo, pane řediteli.“ A odcházel jsem. On si mě ale zavolal zpátky a povídá mi: „Jen mezi námi a nadosmrti si to pamatujte! Ne, pane řediteli, ale soudruhu řediteli!“ Říkám to proto, že o panu Pelikánovi se tvrdívaly všelijaké věci, ale ty nakonec můžou být ještě trochu jinak, než jak se všeobecně má. Takže z toho důvodu se nepletu do věcí, když na Hradě jmenují různé hrdiny a pak z hrdinů dělají nýmandy...

Říci svůj názor na vyznamenané ale přece můžete...

Já už se ale bojím něco veřejně prohlašovat. Nastala totiž doba pro nás, herce, nepříjemná, neboť z nás mnohdy novináři a zvláště pak fotografové bulváru dělají úplné pitomce. Třeba nedávno jsem byl na křtu kreseb Petra Urbana, a protože mám bolavou nohu, tak jsem se na takových točitých schodech zamotal. Jenže v tu chvíli odněkud vylezl fotograf a už mě fotil. Hned jsem si představil článek, jak se ‚ožralej Krampol válel na schodech‘. Oni ale na podobných akcích vždycky v koutě číhají tak dva tři fotografové a čekají, až vyjdeme ven a zda někdo z té party nebude opilý. Já mám leckdy na takových akcích i hlad, ale protože se bojím, že sotva si kousnu, tak mě někdo vyfotí a napíše, že jsem se tam přišel jen nažrat, tak si raději nic nedám. Cokoliv uděláte a kamkoliv přijdete, tak z vás udělají jen nějaké blázny. Nikdy vás nepochválí za žádnou vaši práci a vždycky je v tom článku o vás nějaký drobný šťouchanec.

Zrovna minulý týden vyšel článek o mně s titulkem „Velké problémy v rodině Jiřího Krampola“ a ještě u toho byla fotka, jako když mě vytáhnou z mauzolea. Přitom si ten článek k tomu vymysleli. Prý se moje bývalá žena urazila, protože jsme jí se ženou Hankou nekondolovali k úmrtí maminky. Jenže problém byl ten, že ani má bývalá žena Marta a ani moje nynější žena Hanka s nikým od tisku nehovořily. A to dokonce ani mezi nimi není žádná řevnivost... Teď zase pitvají ze všech stran nemoc Karla Gotta. Když jsem měl já zápal plic, tak když mě pustili z nemocnice, o mně napsali, že je výměna srdce nutná a že se ani neví, zda Jiří Krampol bude ještě někdy vystupovat na obrazovce. Já proti bulváru nic nemám, je dokonce někdy vhodný k tomu, aby vás lidi poznali, ale na druhou stranu vás umí připravit o kšeft. Sděluje totiž o vás jen samé negativní věci, ale to pozitivní, že se vám něco povedlo, už neřekne.