V srpnu 1989 vyšel v Technickém magazínu zcela nevídaný článek pod titulkem Prognostika a přestavba. Stálo v něm, že se Československo mění v zaostalou zemi. Ekonom, který ho napsal, otevřeně kritizoval způsob, jakým bylo hospodářství u nás řízeno. Poté, co si prošel v uplynulých letech vysokými ústavními funkcemi, je na zaslouženém odpočinku, ale chuť vyjadřovat se k dění ho nepřešla. V rozhovoru pro CNN Prima News řekl Miloš Zeman, neboť o něm je řeč, že hlavní faktor inflace je hrůzostrašný deficit státního rozpočtu. Ovšem místo nějakých 60 opatření v konsolidačním balíčku navrhl jako hlavní řešení zrušení superhrubé mzdy a slevy na poplatníka. Vydala by tato dvě opatření za celý konsolidační balíček, jak se bývalý prezident domnívá?

Ne, nevydala. Ale popořádku. Miloš Zeman má pravdu, že hrůzostrašný deficit státního rozpočtu je jednou z příčin vysoké inflace, a to příčinou nejspíš nejvýznamnější (vedle toho je tu ještě enormně silná příčina naší centrální banky a dále jsou to značné zahraniční vlivy).

Ale co si musíme říci natvrdo – deficit veřejných financí není nemocí ekonomiky, ale jen příznakem nemoci. Stejně jako inflace je jen příznakem nemoci. Tou skutečnou nemocí je rostoucí moc státu, rostoucí podíl veřejných výdajů na HDP. To je ten pravý problém, který se jenom jako vedlejší efekt projevuje v tom, že vzniká schodek veřejných financí a také vzniká inflace. Když ale vybereme ještě víc peněz do státního rozpočtu, abychom rozpočet vyrovnali, znamená to, že přerozdělíme ještě větší díl hodnot. Ještě víc uzmeme soukromému sektoru a ještě víc nahrneme do státního sektoru. Nemoc nezmizí, jenom potlačíme jeden její příznak. Takže to není dobré řešení.

Bez ohledu na to, jestli pro vyrovnání státního rozpočtu by účinnější byl konsolidační balíček, nebo zrušení superhrubé mzdy a slevy na poplatníka, jak navrhuje Miloš Zeman, chybné jsou cesty obě, protože ekonomika nepotřebuje větší stát a menší soukromý sektor, i kdyby to mělo znamenat vyrovnané či dokonce přebytkové veřejné finance. Ekonomika potřebuje malý stát. A toho je možno docílit jedině pravým opakem než brát peníze soukromému sektoru: Totiž škrtat veřejné výdaje a propouštět státní zaměstnance.

Objevují se zvěsti, že vláda zřejmě vyhoví výhradám firem a odborových svazů proti zrušení daňové výjimky u stravenek a dalších výhod pro zaměstnance nad rámec mzdy. Proč by právě u benefitů měl kabinet couvnout? Kvůli odborům? Stravenkovým firmám? Kvůli zaměstnancům? Ze strachu, že přijde o voliče?

Netuším, proč by měl couvnout. Daně ráda nemám. Ale když už jsou daně, nechť jsou bez výjimek, protože tak jsou aspoň čistší.

Ministr vnitra Vít Rakušan v rozhovoru pro Aktuálně.cz řekl, že inflace byla obrovská, ale naděje je v tom, že klesá. Ekonomika dle něj začíná růst a lepší jsou i daňové příjmy státního rozpočtu. Vnímá obtížnou situaci lidí, proto jako STAN odmítli, aby klesaly platy státních zaměstnanců. „Jsem přesvědčený, že tento elementární sociální smír je v tuto chvíli důležitější než tempo snižování deficitu státního rozpočtu,“ prohlásil. Není s podivem, že ho zajímá spokojenost státních zaměstnanců, ale o soukromé sféře neztratí ani slůvko?

Ano, to je rozhodně zvláštní demaskování uvažování. Nejenže vůbec nemluví o soukromém sektoru, jako by si ani neuvědomoval, že soukromý sektor existuje a ministra vnitra živí, protože nebýt soukromého sektoru, nebylo by daní a nebylo by peněz na výplatu ministra. Ale taky ona formulace: „sociální smír je v tuto chvíli důležitější než tempo snižování deficitu“ ukazuje, že ministr vůbec nerozumí tomu, co jsem popsala u vaší první otázky. Totiž sociální smír může být, pokud lidé nebudou chudnout. A lidé budou chudnout, pokud bude inflace. A schodek rozpočtu působí inflaci a chudnutí. Ministr tomu vůbec ekonomicky nerozumí.