„Dobře už bylo“, slýcháme čím dál častěji hlavně od mladých lidí. I vzhledem ke krizi, kterou přinesla epidemie koronaviru, máte pocit, že nás čeká černá budoucnost?
Čeká nás taková budoucnost, jakou si zasloužíme. Pokud si jako národ i jako jedinci nevezmeme žádná ponaučení z epidemie koronaviru, skutečně budeme odsouzeni k černé budoucnosti. Aby k tomu nedošlo, musí v naší společnosti dojít k důležitým změnám. Zejména v oblasti výchovy a vzdělání, protože od toho, co umíme, jak přemýšlíme a jaký máme vztah ke své rodině a zemi, se odvíjí celý náš přístup k životu. Bohužel, nikdo z porevolučních politiků nechápal důležitost školství pro další rozvoj národa, proto jeho ministerstvo vedli naprostí amatéři bez pedagogického vzdělání a ignoranti. A výsledek? Současné školství produkuje výrazné množství ochránců přírody, znalců práv kde koho, poradců na cokoliv. Chybí lidé, kteří vytvářejí hodnoty, tedy něco vyrábějí, opravují. O to více je „správců“ těchto hodnot. Ve společnosti ubývá lidí schopných logicky přemýšlet, proto nekriticky přejímají nesmysly odporující přírodním zákonům. Ubývá rodičů schopných předávat svým dětem vědomosti, zkušenosti nebo lásku ke svým zálibám.
Není skepse, kterou nyní někteří cítí, tak trochu důsledkem toho, že v posledních třiceti letech se nám s nadsázkou řečeno vedlo tak dobře, že už si vlastně ani nedovedeme představit, jaké to je „žít špatně“?
Výraz „vedlo se nám tak dobře“ není přesný. Podle mě je trefnější „žili jsme na dluh“. Ve smyslu dluh k trvalým hodnotám. Na jedné straně jsme zažívali materiální blahobyt jako důsledek růstu ekonomiky, který vycházel z nových porevolučních příležitostí. Na straně druhé tyto nové možnosti vytlačily naše tradice. Děti už například nepokračovaly v živnosti svých rodičů, protože mohly cestovat za vysněnou prací. Podle mě jsme tedy „žili špatně“ nebo „nedobře“ už v minulých letech. V celé své nahotě se to ale projevuje až nyní – po vyčerpání všech rezerv.
Fotogalerie: - Chvilky na Staromáku
Podíváme-li se na to z pozice ideálů, co říci na to, že Havlova „pravda a láska“ dnes u některých lidí vyvolává spíše posměch, nebo averzi, národ spíše rozděluje? Jak moc se Češi za těch třicet porevolučních let změnili?
Nijak. Dnes se stejně jako před třiceti lety bojíme pravdu říct nahlas. Abychom se nestřetli s nějakou ideologií. Tehdy se socialistickou, dnes například s genderovou. Dnes, stejně jako tehdy, část národa této ideologii věří. V pojetí lásky jsme se také nezměnili – stále jsou mezi námi lidé milující, milovaní, lidé nenávidějící, nenávidění nebo ti, kteří žijí bez emocí.
Když zmiňujeme oněch třicet let, po roce 1989 podle statistik začala česká společnost bohatnout. Nicméně využili jsme ty roky k tomu, abychom si zajistili dobrou budoucnost? Bývá vytýkáno, že jsme český průmysl a majetek odevzdali do zahraničních rukou výměnou za lepší mzdy. Je to správná výtka?
Co se Vám nejvíce líbí na Andreji Babišovi?Anketa
Vrátíme-li se k situaci, kterou jsme museli v předešlých týdnech zvládat, máte pocit, že Češi si dokázali v krizi způsobené koronavirem poradit? Vedli jsme si jako národ v době, kdy platila řada omezujících opatření, dobře?
Vedli jsme si výborně! V době, kdy stát nebyl schopen zajistit ochranné pomůcky, jsme si je svépomocí vyráběli sami. Ženy šily roušky, muži vyráběli respirátory, firmy vyráběly dezinfekci a nanotextilie. Vedle toho stál stát, který veřejnost ujišťoval o podpoře českých firem a ve velkém nakupoval z Číny. A ještě kousek vedle Evropská unie, která nedělala nic. Za jiných okolností by počínání Čechů v rámci pandemie zřejmě označila za „genderově nevyvážené“, nedostatečně ekologické nebo znevýhodňující menšiny.
Z některých míst se ozývají velmi silné výčitky směrem k vládě. Máme tady třeba i nejnovější akce Milionu chvilek...
Souhlasím s tím, že vláda držela nouzový stav neúměrně dlouho. A důsledky na sebe nenechaly dlouho čekat: z původně avizovaných 60 miliard jsme nyní ve schodku 500 miliard a propad české ekonomiky je avizován jako pátý největší na světě. A že se k tomu ozývá i Milion chvilek? Každý dělá, co umí...
Psali jsme:
V souvislosti s koronakrizí se začalo hodně hovořit o potravinové soběstačnosti, o tom, že svět zavřených hranic ukázal rizika spoléhání na dovoz. Co vy si o tom myslíte? Bylo by dobře a je vůbec možné, aby ČR měla opět větší potravinovou soběstačnost?
Určitě bychom měli být více soběstační a nejen v produkci potravin. Na pole se musí vrátit zelenina, nelze tam donekonečna pěstovat příměsi do pohonných hmot. Ale k tomu je potřeba oprostit se od diktátu Evropské unie, protože právě ona nařizuje přimíchávání biosložek do paliv. Zemědělci na polích pěstují řepku, která jako biosložka funguje, protože mají zajištěn její odbyt.
Mluví se o tom, že po krizi s koronavirem přichází krize ekonomická. Je Andrej Babiš tím správným člověkem, který by nás měl provést nastávající krizí? Je na obtíž jeho minulost z 80. let, nebo naopak léta v komunistickém zahraničním obchodě může zúročit? A vadí jeho minulost budování ekonomického impéria, nebo i to může být výhoda?
Kdo kromě politiků by v této době měl být „lídrem“ a autoritou, která bude lidem ukazovat směr? Mohli by to být umělci? V minulosti sehráli svou roli v sametové revoluci...
Problémem není nalézt takovou autoritu, protože stále jsou mezi námi lidé s morálním kreditem, schopni a ochotni pomáhat českému národu a vést jej s vizí. Otázkou je, zda jsme ochotni takovou autoritu přijmout. Naše skutečně původní elita, uznávaná poddaným lidem, ta, která se o svůj lid spravedlivě starala, mizí z Česka už po čtyři staletí. Část této elity skončila po bitvě na Bílé hoře na popravišti, část emigrovala a ti, kteří zůstali, byli přinuceni ohnout hřbet. Postupně jsme se tak stali z národa kdysi hrdého a jednotného na jedné straně posměváčky, kteří neuznávají žádnou autoritu a žádná pravidla. Na druhé straně pokornými lokaji novodobých pánů, kteří jsou s vidinou pochvaly schopni iniciativně splnit jakýkoliv jejich požadavek. Společná oběma skupinám se stala zakořeněná vzájemná závist a snaha napálit jeden druhého.
Evropská unie je projekt jen pro dobré počasí, zní nyní, když jsou mnozí z postupu Bruselu vůči koronakrizi skeptičtí. Jak jste vnímala EU v souvislosti s krizí způsobenou koronavirem Vy? A co říci na plán, jak pomoci státům EU, který zpochybnil například i Andrej Babiš. Mluvím o způsobu rozdělení 750 miliard pro státy unie….
Evropská unie v době koronakrize reálně neexistovala. Respektive zpočátku měla tendence kritizovat uzavírání státních hranic, pak od toho raději ustoupila. Jako národ jsme si pomohli sami. Doufám, že na to Češi nezapomenou. Její plán na „záchranu“ zemí EU, který ve svém důsledku zvýhodní rozhazovačné země, je dalším obrovským přešlapem. A zde zase doufám, že na to Češi nejen nezapomenou, ale že se tohoto nespravedlivého přerozdělení nezúčastní. Politika EU se už několik let nese v duchu „kolik toho kdo snese“. Sice už se nahlas říká, že směr EU je škodlivý až zhoubný, ale musí se s tím i něco dělat.
Naším „ideovým vzorem“ posledních 30 let byly Spojené státy. Nyní jsou značně zasažené pandemií, do toho demonstrace, které se na mnohých místech mění v rabování. Má americká demokracie a americké postavení ve světě skutečně vážné potíže? Co s USA nyní bude? A stejně tak, jak ze situace kolem pandemie vyjde Rusko?
Když jsem zmínil rabování, v některých případech je to dokonce i ničení soch, které se přesunulo až do Evropy, co na říct? Kam až to celé podle Vás může zajít?
Ničení soch a pomníků není nové, v historii jsme se s ním už setkali. Jedná se o ničení symbolů. No a symboly zažívají v dnešní době velký rozmach. Namísto věty „miluji tě“ posíláme partnerovi SMS se srdíčkem, své duševní rozpoložení můžeme vyjádřit emotikonem, proto není divu, že namísto společenské diskuse k historii zničíme sochu. Je to jednodušší, nemusíme si k tomu načíst stohy knih nebo internetových odkazů, prostě vezmeme sprej s barvou a napíšeme drsný vzkaz. Jedná se o krizi ve společnosti, v komunikaci a to, kam až zajde, záleží opět jen na nás.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
