Jak jako advokátka vnímáte, co se děje kolem Petra Kramného, který byl odsouzen na 28 let vězení za vraždu své manželky a dcery v Egyptě, ale nyní se ukazuje, že příčina smrti byla jiná než původně uváděná – tedy elektrický proud?
Právě jako advokátka dobře vím, že si je nutno udržovat jistou zdrženlivost u otevřených případů, které navíc známe jen zvenčí. Znám a chápu pokusy odsouzených pachatelů o revizi procesu. Mimořádné opravné prostředky jsou v zákoně právě pro tyto případy. Někteří odsouzení cítí nespravedlnost, jiní se všemi způsoby snaží se z vězení dostat. I mí klienti se o to snažili, úspěšnost je však velmi malá.
Ukázalo se rovněž, že přepisy telefonních hovorů Kramného byly doplněny o věty, které v telefonátech nezazněly. Co vy na to? A jak zabránit tomu, aby se tohle v České republice dělo?
Ukazuje se, že stavět odsouzení na telefonních odposleších je pomýlené. Stará dobrá detektivní práce se už skoro vytratila a využít odposlechy je pro policii jednoduché a bez práce. Je-li však dnes možné natočit celý film s hercem dávno mrtvým, považuji elektronické důkazy za velmi málo věrohodné. A nejen to. Už jsme zaznamenali případy, kdy soudci jak na běžícím páse podepisovali povolení k odposlechu či sledování lidí, kteří přitom s danou kauzou vůbec neměli nic společného. Různé pochybné zájmové skupiny touto cestou přes podplacené policisty a nepozorné soudce získávají data, která mohou snadno zneužít.
Psali jsme:
Co to všechno vypovídá o české justici?
Možná máme nesplnitelná očekávání. Soudci jsou lidé jako my ostatní. Stejně jako učitelky, herci či taxikáři jsou skvělí i strašní, rychlí i pomalí. V každém případě nejsou neomylní, dělají chyby jako každý z nás a rozhodují ve stále se měnícím prostředí práva a judiaktury vyšších soudů. Soudce není Bůh, který vše ví a vidí. Rozhoduje jen na základě těch důkazů, které má k dispozici. A právě proto by soudcům měla být zajištěna nezávislost v rozhodování, ale zároveň by neměli být vyčleněni ze společenské kritiky, veřejné pozornosti a kontroly.
Řekl mi aktivista John Bok, že soudci dnes v podstatě musí vést výslechy a vyšetřovat místo toho, aby byli rozhodčími mezi obžalobou a obhajobou, jak je prý zvykem směrem na západ. Tvrdí, že dostávají od orgánů činných v trestním řízení polotovary. Souhlasíte?
Ráda vzpomínám na své začátky, kdy jsem působila jako obhájce na Plzeňsku. Vyšetřovatelé na konci osmdesátých let byli velmi profesionální a u výslechů i u soudů jsem bojovala s policisty a prokurátory naprosto běžně, protože oni hájili obžalobu a já stála na druhé straně. V tom se mnoho nezměnilo. A soudce tento boj píská a rozhoduje, na čí straně je právo. To platí stejně i v mé odbornosti - v rodinném právu, kde spolu často nesmiřitelně bojují rodiče o dítě.
Fotogalerie: - Jmenování soudců
Pokud byste mohla jednu věc v České republice ohledně soudů a státních zastupitelství okamžitě změnit, která by to byla?
Zrušila bych většinu zákonů. Jsou užvaněné, kazuistické, nesrozumitelné, příliš komplikované. Neustále přijímáme další a další zpřesňující novely, které prostor k životu omezují a zaplevelují. To platí i pro procesní předpisy a řády upravující průběh soudního sporu. Jako advokáti toho využíváme ke zdržování procesu a k neustálému podávání opravných prostředků. Jako právníka mě to rozčiluje a v posledních letech jsem to odmítala. Jako senátor nikdy nezvednu ruku pro normu, která zvyšuje složitost a byrokracii - v životě i u soudu. Právě to mě vyprovokovalo, abych kandidovala.
Jste čerstvou senátorkou, jaké jsou vaše první dojmy po prvních měsících?
Kolem sebe slyším přesvědčování, že přece tyhle zrůdnosti a omezování práv a svobody schválit musíme, když jsme v Evropské unii. Ale nemusíme. My jsme první volení zástupci lidu, kteří tyhle byrokratické výplody vidí. Máme právo zastupovat zájmy svých voličů, ne poslouchat nevolené bruselské byrokraty. A pokud se někdy předkladatelé brání a tvrdí, že u vyjednávání byli, je to tím spíš jejich ostudná vizitka.
Co vás za tu dobu překvapilo v Senátu příjemně a co naopak nepříjemně?
Aparát a kancelář Senátu jsou na vysoké úrovni a jejich servis je naprosto dokonalý. Nejsem členkou žádného klubu, proto musím číst všechny tisky sama, ostatní senátoři dostanou instrukce od svých stranických sekretariátů. Kromě dvou externích asistentů nemám žádný pomocný aparát, ale právě kancelář Senátu spolu s místní legislativou mi velmi pomohla se v prvních týdnech zorientovat.
V Senátu jste navrhla udělování ceny Za věrnost manželství těm, kdo spolu vydrželi až do diamantové svatby – jako výraz respektu a zdravých rodinných vztahů. Proč podle vás nebyl návrh většinou podpořen?
Ocenění dobrých dlouholetých manželství není nic nového. Diamantové svatby se konají na většině obcí a měst a tuto dobrou praxi znám ze svého senátního obvodu. Celoživotně podporuji dobré vzory a dobrou praxi. Právě proto jsem před pěti lety založila Unii rodinných advokátů. Nyní budu ve spolupráci se starosty oceňovat dobrá dlouholetá manželství sama, když mě kolegové nepochopitelně nepodpořili. Velmi se na to těším.
Potřebujeme pozitivní vzory pro inspiraci ostatních. V médiích se píše o negativech nebo o ojedinělých zvláštnostech. Dobrá dlouholetá manželství žijí v našem sousedství, vedle nás. Urážlivé útoky, jimž je moje iniciativa v posledních týdnech vystavena, jen odhalují snahu mě umlčet a zastavit. Ale to se jim nepodaří. Dobrá manželství jsou normální, stabilita, úcta a vzájemná pomoc po mnoho let si zaslouží ocenění a pochvalu od Normální Daniely.
Zmínila jste také, že jste připravena vést vlastní projekt, jak cenu uskutečnit, a to bez podpory státu. Jak to hodláte udělat?
Právě v těchto dnech odcházejí mé dopisy starostům mého senátního obvodu a hejtmanům. Vím o manželích, kteří po mnoha letech obnovují svůj manželský slib. Moc se na tuhle svou novou aktivitu těším. Kolem sebe vidím desítky kolegů, aktivistů a institucí zabývajících se patologiemi. Já chci naopak vyzdvihovat dobré vzory, protože ty neobhajuje nikdo.
Proč je ocenění dlouholetého manželství podle vás potřeba?
Protože dobré manželství je stále základem státu i českého práva. Někomu se to nelíbí, jiný to chce změnit, ale občanský zákoník to říká jasně. A já tleskám každému manželskému páru, který spolu žije 50 a více let v dobrém i ve zlém, překonal všechny problémy a nástrahy osudu, dobře vychoval děti a stále se ti dva mají rádi, pomáhají si, podporují se a mají jeden druhého v úctě. Cožpak je smyslem života něco jiného?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
