Český prezident Miloš Zeman proslavil termín „lepšolidé“. Podle něj jsou to lidé, „kteří se považují za něco lepšího než my ostatní, kteří nám neustále radí, co máme dělat, kteří své názory považují za nadřazené názorům ostatních“. Jak to vlastně prezident myslel? Co je „lepšočlověk“ podle vás? Znáte nějaké?

Nejsem si zcela jistý, zda je to termín, který by vymyslel prezident Miloš Zeman. O „lepšolidech“ se hovořilo například před několika lety ve Freiburgu v souvislosti s migrační vlnou. Pravdu však Miloš Zeman má, že povětšinou jsou to osoby, které se snaží za každou cenu vnucovat svůj názor, jsou naprosto netolerantní, přestože mají plná ústa svobody vyjadřování a svobody slova, a povětšinou jsou to pokrytci, a často, jak u nás na Moravě říkáme, křiváci. Možná se dá říci, že kážou vodu a pijí víno, ne-li tvrdý alkohol. Prostě kavárenští povaleči.

Letos budeme slavit 30 let od revoluce. Co z těch 30 let bychom si měli připomínat jako to dobré, a co jako to horší? 

Předně bych řekl, že se o žádnou revoluci nejednalo, revoluce bývá spojována s krvavými činy, a to při vší mediální masáži u nás takto neproběhlo. Je nutné si uvědomit, že jsme prošli bezprecedentním transformačním procesem. A ať si říká, kdo chce, co chce, tak tento proces byl nejúspěšnější ze všech zemí postsovětského regionu. Málokdo ví, že naše transformace byla daleko úspěšnější než např. začlenění bývalé Německé demokratické republiky do současného Německa. Také se málo ví, že dodnes probíhají transferové platby v podobě jakési solidární daně z oblastí dřívější Německé spolkové republiky do východní části Německa. Možná někteří vědí, jak došlo k vylidňování celých oblastí bývalého východního Německa. Jinými slovy se dá říci, že naše transformace byla určitě úspěšnější než sjednocování Německa.