Ministr Herman: Je třeba dodržovat smlouvy, ke kterým jsme se zavázali, ale ne na úkor bezpečnosti vlastní země

Vnímáte na vládě nějakou změnu od té doby, kdy se premiér Bohuslav Sobotka vzdal funkce předsedy ČSSD i volebního lídra strany?

Pan premiér přistupoval vždycky velmi profesionálně k řízení vlády, to bylo předtím i teď, takže jsem žádnou změnu nezaznamenal. Vláda má pevně stanovený program, který se dodržuje. Spíš obdivuji profesionalitu, s jakou pan premiér k řízení vlády dlouhodobě přistupuje.

Průzkumy volebních preferencí straší nejen sociální demokraty, kteří kvůli nim přistoupili ke změnám ve vedení strany, ale i některé členy KDU-ČSL. Například bývalý předseda strany Cyril Svoboda nemá strach jen z toho, že koalice lidovců a Starostů nepřekročí hranici deseti procent potřebnou pro vstup do Sněmovny, ale hlavně z toho, že křesťansko-demokratická politika se spoluprací s liberálnějšími Starosty a nezávislými rozmělní. Sdílíte tyto obavy?

Já tyto obavy nesdílím. Jsem přesvědčen, že spojení KDU-ČSL a Starostů a nezávislých je potenciál, který je velmi zajímavý. Ve chvíli, kdy na politické scéně vládne jistá řevnivost, jsou tady subjekty, které dokáží sčítat pozitivní energii, dokáží vytvářet synergii, prostě spolupracovat. To je podle mne zajímavé. Samozřejmě průzkumy veřejného mínění ukazují, že se většinou pohybujeme kolem deseti procent. Uvidíme. Ještě zbývá nějaký čas do doby, kdy si ti oslovovaní třeba zvyknou na to, že tady tato koalice je. Zatím bych neviděl žádné ohrožení. A co se týká nějakého rozmělnění politiky, toho se nebojím. Naopak. Naším směrem je spíš otvírat KDU-ČSL lidem, kteří sdílejí hodnoty. A jak říká předseda Pavel Bělobrádek, je jedno, jestli jsou věřící nebo nevěřící, podstatné je, že jsou myslící. Tato koalice je prostě alternativa pro lidi, kteří mají zájem na určité hodnotové orientaci a jednoznačné prozápadní orientaci České republiky. KDU-ČSL a STAN je politická entita, která vychází ze dvou základních pilířů naší zahraniční politiky, to je Evropská unie a Severoatlantická aliance, strategické partnerství s Německem. To jsou jednoznačně ty vektory, které jsou pro nás určující.

Zdůraznil jste i význam strategického partnerství s Německem, které vy i další představitelé KDU-ČSL naplňujete pravidelnými kontakty se sudetskými Němci, za což jste si vysloužili kritiku ze strany komunistů. Co byste lidem, kteří stále vytahují minulost a nedívají se do budoucnosti, vzkázal?

Pokud by mě komunisté chválili, ptal bych se, kde jsem udělal chybu. Prostě to patří ke komunistické rétorice, komunistická ideologie je založena na třídním boji, na revoluci, na násilí. To znamená, že to je neoddělitelné od té filozofie, rozdíl je jen v tom, jestli komunisté mají nebo nemají možnost tuto svoji filozofii uplatňovat v praxi. Když se podíváme na severní Koreu, která způsobila, že zemřel dvaadvacetiletý americký student, kterého věznili, vidíme v hrůzné praxi v přímém přenosu, co je komunismus, když je u moci ve 21. století. Znovu opakuji, že pokládám za hanbu české politiky, že komunisté stále sedí v českém parlamentu. Ano, vím, že tam sedí, protože jsou demokraticky zvoleni, to je třeba respektovat, ale to ukazuje právě jistou – dovolím si říci - neúroveň politické kultury u nás, že po tom všem, co se dobře ví, co komunisté v minulosti páchali, a nejen v minulosti u nás, ale i v současnosti v zemích, kde jsou u moci, jsou stále lidé, kteří je volí. To je fakt, se kterým je třeba žít, ale já vynaložím veškeré své politické síly na to, aby komunisté nezískali ani o milimetr víc vlivu, než jim na základě demokratického hlasování bude přisouzeno. To je pro mne mimo diskusi. Oni mají jako folklór šíření nenávisti, rozdělování lidí, oživují jakési kostlivce z minulosti. My se díváme do budoucnosti, Německo je demokratickou zemí, kde demokratizační proces a vyrovnání se s minulostí proběhl velmi radikálně. Samozřejmě, že také trval desetiletí, ale od nějakého konce 60. let byl denacifikační proces úspěšně završen a Německo je dnes oporou evropské demokracie. A komunisté tady bojují proti Německu třicátých let. Doporučil bych komunistům, aby se vyrovnali spíš s vlastní minulostí, než aby se vlamovali do dávno otevřených dveří.

Když říkáte, že uděláte všechno pro to, aby komunisté nedostali větší prostor, než jim bude náležet na základě podpory jejich voličů, pak se nabízí otázka, co když jako jedna z parlamentních stran získá mandáty za vaše voliče, pokud koalice lidovců a Starostů nepřekročí deset procent a nedostane se do parlamentu? Co uděláte, aby k tomu nedošlo? Máte připraven krizový scénář pro případ, když uvidíte, že tohle riziko, které by mělo vážné důsledky nejen pro vaši stranu, ale pro celou českou politickou scénu, hrozí? Nebylo by pak pro lidovce lepší z té spolupráce se STAN před podáním kandidátek raději vycouvat?

Tato varianta rozdělení a nějakého vycouvání ze spolupráce určitě vůbec není na stole. Pochopitelně ve vedení KDU-ČSL i ve vedení STAN jsou lidé, kteří by nechtěli způsobit nějakou kontraproduktivní škodu pro své politické subjekty. Pokud by se velmi výrazně rýsovala varianta, kterou naznačujete, pak by se politická grémia těchto stran musela vážně zamyslet nad možnostmi, které by ta spolupráce ukazovala, protože pak by bylo třeba přehodnotit tu formu spolupráce. Ale samotná spolupráce obou stran je danost, která má masivní podporu v obou formacích, takže na té by se určitě nic neměnilo. Mohlo by se měnit něco na té formě spolupráce.

Váš předseda strany Pavel Bělobrádek prohlásil, že po volbách bude chtít KDU- ČSL přehodnotit některé věci, které byly schváleny současnou vládní koalicí. Konkrétně jmenoval například elektronickou evidenci tržeb, že by se neměla týkat spolků a malých živnostníků. Ale nebylo by bývalo jednodušší, kdybyste se to snažili prosadit rovnou do vládního návrhu zákona nebo jste ho vůbec nepodporovali?

Samotný projekt EET není v žádném rozporu s politikou KDU-ČSL. Ale samozřejmě praxe ukazuje, že pro některé menší podniky je to určitá zátěž. Takže je to spíš reakce na to, jakým způsobem je EET zaváděna do praxe. My jsme poukazovali na to, že je třeba vyčkat, dát určitý prostor, aby se ukázalo, jak EET bude fungovat. Snažili jsme se v průběhu projednávání zákona, aby z povinnosti EET byli vyjmuti prodejci ad hoc nebo různé farmářské trhy apod. Dnes se ukazuje, že někteří z drobných podnikatelů, jejichž výnosy nejsou tak vysoké, vnímají EET jako zátěž. A to je potřeba vzít vážně.

Je ještě něco z toho, co tato vláda prosadila, co byste rádi znovu přehodnotili nebo napravili? Opozice kritizovala zákony, které podle ní vedly k omezování svobody, nešlo jen o elektronickou evidenci tržeb, ale také o cenzuru internetu, zásahy do domovní svobody kvůli topení nebo zbrani, či vytváření různých registrů.

My jsme se snažili ve svém působení zdůrazňovat především prorodinný charakter politiky, například co se týká daňových úlev, to by dál zůstalo naší prioritou. Ale nepředpokládám, že bychom si dovedli představit demontáž některých základních předpisů. Ale koalice se samozřejmě formují až po volbách, je jasné, že tam budou nové výzvy. Pro nás jsou naprosto zásadní zahraničně politické priority, Evropská unie, NATO, prorodinný charakter politiky a sociálně tržní hospodářství. Tedy fungující právní stát, který co nejméně zasahuje do individuálního života jednotlivce, vede člověka, aby měl zodpovědnost za svůj vlastní život ve svých rukou. Ale na druhou stranu ne každému je dáno, aby byl mladý, krásný, zdravý, úspěšný a bohatý. Proto je třeba, aby tu byla sociální síť pro potřebné. Nesmí to být ale život na dluh, abychom tady podporovali povaleče, kteří odmítají pracovat a tyjí z výsledků celospolečenské práce. Tak to tedy zase ne. Je třeba skloubit bohatství státu se sociální odpovědností.

Co jste říkal na výrok předsedy Senátu Milana Štěcha, který vyvolal pozdvižení i v jeho vlastní straně – sociální demokracii, že pseudopodnikatelé, jako jsou živnostníci, nejsou z národohospodářského hlediska efektivně využiti, stačí jim zvýšit odvody sociálního a zdravotního pojištění na úroveň zaměstnanců a oni se nechají zaměstnat, čímž by se podle něj vyřešil problém nedostatku zaměstnanců?

Já jsem ten výrok pokládal za nešťastný, nevím, z jakých materiálů předseda Senátu čerpal. Neměl jsem s ním o tom možnost hovořit, čerpám jen ze sdělovacích prostředků. Každopádně živnostníci, střední třída, jsou naopak oporou fungující společnosti. A naším zájmem je, aby střední třída byla co nejsilnější. Doufám, že je to spíš jakési nedorozumění a není to výraz politického přesvědčení pana předsedy Senátu. To by bylo velmi smutné.

Když se lidé na sociálních sítích ptali předsedy STAN Petra Gazdíka, zda by šel po volbách do koalice s hnutím ANO, za sebe prohlásil, že by nešel. Podstatný ale bude postoj KDU-ČSL, proto by mě zajímalo, jestli byste po všech těch problémech, jako je podezřelé získání dotace na farmu Čapí hnízdo, korunové dluhopisy Agrofertu nebo snaha ovlivňovat média ze strany Andreje Babiše, které vedly k jeho odvolání z postu ministra financí, byli ochotni znovu vstoupit do vládní koalice s hnutím ANO, kdyby to umožnila povolební aritmetika. Jaký je váš názor jako vlivného představitele KDU-ČSL na tuto spolupráci?

Koalice se skutečně vytvářejí až po volbách. Ale my se nemůžeme oprostit z kontinuity politické praxe. My jsme čtvrtým rokem v koalici s ČSSD a hnutím ANO. Jsem přesvědčen, že ta koalice je stále funkční, vznikla tady celá řada dobrých právních norem. A je třeba také vycházet ze skutečnosti, že politickou mapu píší především voliči. Na politicích pak je, aby výsledky voleb zpracovali. Já osobně naprosto vylučuji spolupráci s extrémistickými stranami, ať nalevo, což reprezentují u nás komunisté, nebo s pravicovými extrémisty s xenofobní orientací, jako je uskupení kolem pana Okamury.

Vy jste na začátku řekl, že KDU-ČSL je proevropská strana. Dnes se v Evropské unii čím dál víc začíná mluvit o vícerychlostní Evropě. Premiér Sobotka prohlásil, že bychom měli přijmout euro, abychom se neocitli v EU na vedlejší koleji, pokud jde o rozhodování. Jiní zase namítají, že se v souvislosti s povinnými kvótami pro rozdělování migrantů ukázalo, že Česká republika, dokonce ani země Visegrádu společně nejsou schopny prosadit svoje stanovisko. Má tedy smysl, abychom vstoupili do eurozóny a podíleli se výrazněji na integračním procesu v EU?

Jsem zastáncem toho, abychom vždycky byli v tom jádru Evropské unie, v jádru evropské integrace, protože tam svou identitou a kulturou patříme odjakživa, od středověku. České země vždycky byly součástí tohoto plodného soustátí Svaté říše římské, tu demontoval až Napoleon Bonaparte. Pak tady plus minus sto padesát let nebyla a po těch děsivých zkušenostech druhé světové války je tato prastará myšlenka evropské integrace opět na světě. Slepá kolej, kdy jsme po druhé světové válce byli vytrženi z tohoto souručenství a spíš jsme byli nasměrováni na jakousi orientální despocii zahalenou do marxistických hesel, je zaplaťpánbu více než čtvrt století za námi. Je třeba se vracet na tu kolej, která vede tam, kam směřují vyspělé země Evropy, mezi které počítám naše sousedy – Německo, Rakousko, nebo další země jako Holandsko, Dánsko a další. To je náš směr. Co se týče eura, mám možnost konzultovat tuto otázku s ekonomickými poradci, osobně hodně čerpám z think tanku IDEA pana profesora Švejnara, se kterým jsem léta spolupracovat. Pokud je mi známo, tak ekonomicky splňujeme všechny parametry na vstup do eurozóny, takže v tuto chvíli je to na politickém rozhodnutí, a to je samozřejmě potřeba dobře zvážit.

V někdejším nadšení Čechů pro návrat do skupiny západoevropských zemí a užší integraci se objevily trhliny především v souvislosti s migrační krizí a postojem řady západoevropských politiků k ní. Z Bruselu sílí tlaky, abychom dodržovali povinné kvóty pro rozdělování uprchlíků, vy jste však ve vládě schválili, že do voleb Česká republika nepřijme žádného migranta z Itálie a Řecka, takže Evropská komise chce zahájit řízení s Českou republikou, Maďarskem a Polskem. Je to správný postoj vyvolávat po Brexitu střety a spory Bruselu s dalšími zeměmi?

Už stará zásada římského práva říká: Smlouvy je třeba dodržovat. Je pravda, a to se tady často neříká, že systém kvót moc nefunguje. Je také pravda, že Česká republika se snažila bilaterálně oslovit Itálii a Řecko, tedy dvě přímořské země, které jsou velmi výrazně zasaženy migrační vlnou. A ta spolupráce bohužel nedopadla dobře. My máme právo, abychom si sami, způsobem, který si zvolíme, udělali průzkum těch osob, které sem k nám mohou přijít. To je plné právo každé země a na tom se nic nemění. Nikdo zvenku nám nemůže říkat, koho máme přijmout. Byli jsme ochotni k tomuto kroku, ale spolupráce s Řeckem a Itálií nebyla dobrá, oni prostě nereagovali. To znamená, že je třeba dodržovat smlouvy, ke kterým jsme se zavázali, ale na druhou stranu nikoli na úkor bezpečnosti vlastní země. To nejde proti sobě. Je potřeba všechny tyto komponenty dát dohromady, i třeba pomoc českých vojáků a policistů na Balkáně. Jsem přesvědčený o tom, že když se budou spolu příslušné orgány Evropské unie, kterých jsme také jako plnohodnotná členská země součástí, zabývat zkoumáním těchto okolností, je otázka, jaký bude výsledek. Je třeba, aby lidé spolu komunikovali u jednacího stolu, a ne aby se silnými prohlášeními v médiích vzájemně častovali. To není dobrý styl. Bezpečnost zemí Evropské unie, schengenského prostoru, každé jednotlivé země je samozřejmě prioritou. Ale to nejde proti sobě. My musíme být schopni zajistit bezpečnost a sami rozhodovat, koho na naše území pustíme a koho ne. To ovšem neznamená, že nebudeme dodržovat mezinárodní závazky. Je třeba o tom jednat. Bohužel předvolební období vede některé politiky k tomu, aby vytvářeli atmosféru strachu, aby pak mohli takzvaně zachraňovat. A to považuji za nezodpovědné.