Andrej Babiš se postavil proti uprchlíkům. Co vy na to?Anketa
Promiňte, pane doktore, na začátku trochu odbočím. Soudce Petr Sedlařík, který vás poslal do kriminálu dva dny po odsuzujícím rozsudku, sdělil týdeníku Respekt, že jste byl v úzkém kontaktu s pražským zastupitelem za ČSSD a bývalým ministrem Karlem Březinou (případ ParlamentníListy.cz popsaly detailně). Podle Sedlaříka jste se měl s jistými lidmi a Březinou domlouvat na osvobozujícím verdiktu za úsluhy, prý post v diplomacii nebo zásahy do pražského územního plánu ve prospěch soukromých firem, které vlastní vaši známí. Mluvil jste o soudu s Březinou, bavili jste se o tom?
Ptáte se na úplně jiné věci, než za které jsem byl nepravomocně odsouzen. Ale pokud si na to vzpomínám, tak důkazy, které byly našemu senátu, složenému ze tří lidí, předloženy, ho vedly k závěru, že jej není možné za trestný čin, který je mu kladen za vinu, odsoudit. Naopak. Důkazy, jež byly před soudem uvedeny, svědčily pro jeho nevinu. Okamžitě po vyhlášení rozsudku se proti němu odvolal státní zástupce k Městskému soudu v Praze. A ten naše rozhodnutí potvrdil. Domnívám se, že aktuální mediální kampaň, která se snaží ze mě udělat doslova obludu z apokalypsy, o čemž jsem se zmínil i ve své závěrečné řeči u kladenského soudu, svědčí o jedné věci. Najít si obětního beránka u soudů, člověka, který bude za justici exemplárně i mediálně potrestán. Troufám si odhadnout, že po mém odsouzení už je podle těchto vykladačů práva česká justice skoro krystalicky čistá. Největší démon byl zjevně po právu odsouzen a v podstatě popraven. Dovolím si být politicky nekorektní, i když mi asi bude málokdo věřit. Je na pováženou, když podobné informace vypouští, ne státní zastupitelství, ale okresní soud. Navíc jde o informace, kvůli kterým nejsem stíhán. Jsem přesvědčený, že dokud rozsudek není pravomocný, na každého obžalovaného se musíte dívat jako na nevinného. Tedy neodsouzeného. Kladenský soud se dopustil řízeného úniku informací, spíše dezinformací. Promiňte, dotýká se mě to, ale ten soud se tím vylučuje z dalšího rozhodování v mém případu. Chování pana soudce je tendenční, zaujaté a rozhodně ne nestranné.
Počkejte, pane doktore, chci se s vámi bavit o tom, kvůli čemu jste byl odsouzen.
Vydržte, prosím. To s tím souvisí. Kdybych si já jako soudce dovolil komentovat jiné chování obžalovaného, které s projednávanou věcí nesouvisí a není trestným činem, což konstatovali vyšetřující policisté, automaticky se tím z případu vylučuji, protože bych tím dal jednoznačně najevo, jakým způsobem budu k obžalovanému přistupovat. Každý by si měl udělat obrázek sám.
Jak to tedy bylo, setkal jste se s Březinou a řešili jste ty věci, o kterých mluvil soudce?
Nikdy jsem se s panem Březinou neviděl a nikdy jsem s ním nemluvil.
Neříkejte mi, že vás v souvislosti s Březinou a jeho případem nikdo nekontaktoval?
Ano. A budete se divit. Byl to vyslanec bývalého kandidáta na post prezidenta a jeho výzva zněla, zavřete ho... Mně to přišlo natolik irelevantní, že jsem ho odeslal do příslušných mezí.
Kdo?
Nebudu jmenovat, bylo to tak přiblblé a ulítlé, že nemá cenu, abych to ještě dnes řešil. Nemělo cenu se tím vůbec zabývat.
Kdybyste byl v tomto směru otevřenější, možná byste byl v těchto dnech v trochu jiné pozici.
Nejsem práskač. A tohle byla doopravdy tak zoufale hloupá politická ingerence, že tomu nemůžu přikládat důraz, promiňte.
Jak to tedy bylo s údajnou nabídkou opětovného nástupu do diplomacie za osvobozující rozsudek pro Březinovi? Prý jste měl nastoupit jako soudce senátu pražského vrchního soudu, to s tím nějak souviselo? Odposlechy vašich setkání působí dramaticky, jako byste byl, s prominutím, ředitel zeměkoule?
Podívejte se, kde teď jsem. O žádný post v diplomacii jsem se doopravdy neucházel. To jsou bláboly. Co se týče odposlechů, chápu vás. Veřte, nevěřte, jde o žertíky a srandičky, kterými jsem byl mezi spolupracovníky a přáteli známý. Až jsem je tím štval. V žádném případě nešlo o vážně míněné akty nebo snad oficiální rozhovory. Jediná pravdivá informace je o mém plánovaném nástupu na vrchní soud.
Jenže, jak říkáte, vaše žertíky a srandičky obžaloba a soud vnímají jako klíčové důkazy. Ještě žertujete?
Neblázněte. Posouzení odposlechů je přece na zkušenosti, erudici a rozumu soudce, aby zjistil, co skutečně trestným činem je a co není. Vidíte snad, že mám náladu na žertování?
Těžko, ale můžete popřít, že jste někomu radil, jaké adekvátní a výhodné právní kroky mají ve svých věcech podniknout. Považujete to za etické?
Promiňte, prosím. Etické by to rozhodně nebylo v případech, ve kterých by šlo o věci, v nichž bych rozhodoval jako soudce sám. Když se na mě jako na právníka obrátí kamarád, soused na chatě, známý, proč bych mu neporadil? Na tom přece není nic neetického.
Jenže vy jste měl podle kladenského soudu pomáhat řešit i závažnější trestní věci, řízení pod vlivem alkoholu. S čím konkrétně jste těmto lidem pomáhal?
V případě, ve kterém jsem byl stíhaný, jsem advokátovi vysvětlil, že se v kauze jeho klienta může aplikovat i podmíněné zastavení trestního stíhání. To je naprosto legitimní institut, který využívají nejen soudy, ale i státní zastupitelství v takzvaném přípravném řízení, kdy ještě nedojde k regulérnímu soudnímu líčení ukončenému rozsudkem. Dnes jsou přeplněné věznice a spousta věcí se dá řešit odklonem od vězení. Ale tvrdým legitimním potrestáním. Klidně mastnou pokutou, veřejnými pracemi. Tudíž vaše okolí se dozví, že jste se něčeho vážného dopustil, v oranžové vestě s koštětem jste nepřehlédnutelný. Nemusíte a priori jít sedět s lidmi, kteří jsou v kriminále už po několikáté a zase se tam po čase vrátí. To se vám zapíše pod kůži. Jsem bohužel přesvědčený, že v mém případě šlo o provokaci. Nešlo o to, co a jak jsem soudil, ale o to, že potřebovali soudce, který se vymyká z role toho, jenž všechny posílá do kriminálu.
Promiňte, takže vy jste nesoudil ani jednu z věcí, za které jste byl obžalován? Jakým způsobem jste tedy na kolegy ze soudu působil, aby se dosáhlo těch zmíněných odklonů trestů?
Nezjednodušujte to, prosím. Nevím, jak jsem na kolegy měl působit. To jsou jen spekulace, které se objevily v obžalobě a v médiích.
Přátelství s podnikatelem Janem Harrangozzem ale popřít nemůžete?
Ne, proč? Ale přátelství? Poslouchejte, je to složitý příběh, pokusím se ho proto zjednodušit. Ano, vybavuji si, že měl údajně řídit auto pod vlivem alkoholu. Policie ho nezadržela za volantem, přístroj Dräger při dechové zkoušce nefungoval a on řekl, že neřídil. Toho, kdo měl řídit, silniční kontrola nechala při kontrole odejít. Pak ho obžalovali. On mi to ani neřekl. Asi protože nechtěl, abych v jeho věci vyvíjel jakoukoliv aktivitu. Až potom jsem se dozvěděl od státního zástupce, že to je nejspíš kuriózní případ, ve kterém chybějí důkazy, protože se to policii nějak nepovedlo. Soudkyně, která ve věci rozhodovala, ho ale trestním příkazem odsoudila. On si proti tomu podal zákonný odpor a bylo nařízeno hlavní líčení.
A jak jste do toho zasáhl vy?
Musím vám vysvětlit, co je systém ISAS. To je databáze, kterou používají soudy. Ta umožňuje každému soudci podívat se na případ jiného kolegy. Ve chvílích, kdy je zapotřebí vynést rozsudek o souhrnném trestu, když dochází ke kolizi a podobně. Můj kolega mě upozornil, že v téhle záležitosti je na něj už předem vypracovaný rozsudek. Výrok o vině i trestu, a to přesto, že případ byl odročený kvůli slyšení znalce a policisty. Kolegyni jsme proto upozornili, že nemůže mít rozsudek napsaný předem. Je to reálná věc a ten předem napsaný rozsudek nakonec skutečně padl. Přitom se dotyčný bránil tím, že v době, kdy měl řídit opilý, byl v zahraničí. To mimochodem potvrdil i svědčící policista, který uvedl špatné datum a svědčil v jeho prospěch. Kolegyně ale zareagovala tak, že v protokolu o výslechu svědka toto datum přepsala, aby to sedělo do odsouzení. Přesto všechno byl odsouzen. To je věc právního názoru a svědomí kolegyně. Já jsem ten případ vnímal jako velmi kuriózní. Kolegyni jsem varoval, že pana Harrangozza znám, že to je člověk sveřepý a že si nenechá nic líbit. Načež jsem byl naší řečí kárně obviněn s tím, že jsem ji měl tlačit k nějakému konkrétnímu rozhodnutí. To není pravda. A potvrdilo to i následovné vyšetřování policie. A obviněn jsem byl i přesto, že předseda našeho soudu konstatoval, že nejde o kárné provinění. Jasně konstatoval, že přístup do systému ISAS není omezený a slouží všem soudcům pro vynesení precizních verdiktů. A dostal jsem čočku i přes to, že místopředseda nadřízeného městského soudu na poradě prohlásil, že dotyčná soudkyně učinila takovýto právní kopanec. Průšvih, který byl trestným činem zneužití pravomoci a kárně stíhatelný. Ale obviněn jsem byl já s tím, že jsem na ni tlačil. Přitom ona sama při jednání kárného senátu nejvyššího soudu řekla, že jsem na ni žádný nátlak nevyvíjel. Je to složité, že?
Rozumím tomu. Ale kárný senát, jako nejvyšší soudcovská instance, vás potrestal. Co vy na to?
Dodnes to nesu velmi úkorně. Upozornil jsem, že jsou předem napsané rozsudky, dochází k falšování protokolů. Kárný senát o mojí vině rozhodl jedním hlasem své předsedkyně. Kdyby to nebylo k smíchu, je to spíš k pláči, ona si pletla například jména vyslýchaných svědků, data, v mém spise se neorientovala. Mám dojem, že mě měli prostě odsoudit, byl tam evidentní zájem na jasném odsudku Ministerstva spravedlnosti. Cítil jsem, a nejen já, velký tlak ze strany exministra Jiřího Pospíšila. On si prostě nemohl dovolit, aby se veřejnost dozvěděla o předem rozhodnutých, napsaných, prefabrikovaných rozsudcích. A nemohla se taky dozvědět, že se to týká kontroverzní osoby podnikatele Harrangozza, který byl v té době s Pospíšilem ve sporu ohledně jeho činnosti na plzeňské právnické fakultě. Jak jistě víte, tu se Pospíšil snažil v dané době velmi aktivně získat pod sebe. Ano. Byl jsem kárně postižen, proti tomu není odvolání. Kvůli tomu mě podle mých informací prověřovala i Bezpečnostní informační služba a paradoxně dospěla k opačnému názoru než kárný senát. Moje kolegyně soudí dál a k mé aktuální kauze se aktivně vyjadřuje v médiích. Přitom po skončení tohoto kárného soudu mi řekla: „Vždyť to šlo udělat i jinak, kdybys nebyl blbej. Mohla jsem tu věc odklonit a podobně.“ Nešlo přitom o její jediný podobný případ. A to lze ze systému ISAS zjistit. Že odklonila případ člověka, který nebyl stíhán za jízdu pod vlivem alkoholu, ale za pohlavní zneužívání, znásilnění a vydírání. Jenom díky tomu, že složil pět tisíc korun. Poté, co na to byla upozorněna, to z ISAS zmizelo a dotyčný byl po právu odsouzen. Takže co si myslíte? Kdo je problém české justice. Já? Čistota justice nebude jen o mé záležitosti.
Ve spise obžaloby se píše o nadaci Help, na niž měly jít peníze opilců za volantem, kterou má mít pod palcem Harrangozzo. Respektive tam je zaměstnán jeho spolupracovník Jiří Klein. S ním jste měl něco do činění?
Co já vím, tak Harrangozzo žádný nadační fond nespravuje. Na soudu je spousta kontaktů na nadační fondy, na které mohli obžalovaní v případě odklonů trestního řízení skládat peníze. Na tento fond, o němž mluvíte, skládali peníze i lidé obžalovaní v kauzách, které soudili i jiní kolegové včetně místopředsedkyně našeho soudu. Takže?
Dobře, vraťme se k tomu, co jste měl konkrétně spáchat. Klíčem ke všemu je nahrávka, na níž vašima rukama prošlo padesát tisíc korun. Jak to bylo?
Já se k tomu nechci kvůli odvolání zatím obšírněji vyjadřovat, ta věc není pravomocně skončená. Co můžu říci, je, že důkazy, které si státní zastupitelství opatřilo, udělalo v rozporu se zákonem. A na základě policejní provokace. Dneska si myslím, že proces předání peněz, které měly putovat dál, byl prostě policejní provokací. V prvním případě zneužili přátelství s mým dlouholetým nevidomým kamarádem k tomu, aby mi přes něj provokatér předal peníze za jednu kauzu, a to v době, kdy jsem člověka, kvůli kterému posílal peníze, dávno odsoudil. Divné, že? Ten provokatér dlužil mému dlouholetému příteli peníze a on to vnímal jen jako splátku dluhu. Žádný úplatek, rozumíte? A nakonec se to nade vší pochybnost prokázalo, že nešlo o peníze pro mě. Prostě ten dlužník zneužil přátelství mezi mnou a jeho věřitelem a snažil se, aby to vypadalo jako úplatek pro mě. A potvrdila to sama vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová. Pak už se to vydalo turbulentní cestou, kde se zákon kroutil jako had. Policie si přesto, že věděla, že se nic nestalo, vyžádala povolení pro odposlechy u domluvených, místně nepříslušných poslušných soudů. A případ nikde. Což dnes dělá běžně.
Nemůžete ale přece popřít, že vám nějaké peníze rukama prošly. Například tři tisíce za nějakou radu, to proběhlo? Považujete to za etické?
Ano, to proběhlo a nebylo to etické. A na svoji obranu musím říci, že to nebylo ve věci, kterou bych já rozhodoval. Obhájce, jenž se neorientoval v části trestního řádu, se na mě obrátil kvůli právnímu názoru. Byla to fuška, nemělo to žádnou souvislost s mými případy. Já jsem mu ho řekl a pak mi za tu právní radu zaplatil.
Co těch padesát, respektive pětadvacet tisíc?
Vyjádřil jsem se k tomu dostatečně otevřeně a pečlivě ve své výpovědi krátce po zatčení. Po čtyřiadvacetihodinovém maratónu při mém špatném zdravotním stavu. Odvolací soud si ji může prostudovat.
Jak se znáte s ostatními odsouzenými?
Nepaušalizujte, prosím. Neodsoudili všechny. Ale například toho provokatéra, který nosil peníze mému nevidomému příteli, toho ani neobvinili. Neznám je všechny, takže po mně nechtějte adresné hodnocení.
A dávali vám peníze?
Nikdy k žádnému finančnímu plnění nedošlo! Naopak, já jsem na jejich konto sarkasticky žertoval, že mi za rady musejí přinést tolik a tolik, kolik nevydělám do konce života. Každému střízlivému účastníkovi, byť na policejních sluchátcích, musí být jasné, že šlo o tak absurdní odpovědi, které musely být akceptovány jako jednoznačné odmítnutí potenciálních nabídek.
Myslíte, že soudce může takto nehorázně žertovat?
Proč by nemohl.
Skutečně? Vždyť hlavními důkazy proti vám jsou právě vaše výroky…
To je věc soudu, který o tom rozhoduje.
Kladenský je vyhodnotil nepodmíněně na šest a půl roku. Kdybyste sám za sebe měl říci, co jste udělal špatně, co by to bylo?
Za celý svůj život jsem znám kanadskými žertíky, které nikdy nebyly dotaženy do konce.
Zmiňujete například pomazání výkaly dveří vaší kolegyně?
To je tak absurdní věc. Kolegyni muselo být jasné, že bych to nikdy neudělal. Vycházeli jsme vždycky dobře. I když mám vážné pochybnosti o její motivaci v rámci mého kárného řízení proti mně. To je podobné asi tak tomu, jako kdyby mě stíhali za pohlavní zneužívání, protože mám pohlavní orgán. Upřímně řečeno, divím se, že k něčemu podobnému při kadenci ofenzivy některých justičních kolegů, kteří jsou evidentně jen kladní hrdinové, ještě nedošlo.
Rozumím vašemu rozčarování, ale obžaloba popsala pár konkrétních případů, kde má být vaše role nezpochybnitelná. Takže?
Přišel za mnou například obžalovaný Luděk Sýkora, jenž se mě ptal na kauzu, kterou jsem nesoudil. Já jsem do ní nikdy neintervenoval, natož abych za intervenci dostal peníze. Na toho obžalovaného, o kterém tehdy Sýkora mluvil, jsem dokonce vydal zatykač. I jeho syna jsem nepodmíněně odsoudil. Sýkora stejně jako nevidomý Gejza Berky, o kterém jsem už mluvil, se kriminalistickou řečí ve věcech propíraných kladenským soudem ničeho nedopustil. Berkyho navíc kladenský soud dehonestoval, že byl v minulosti vícekrát soudně trestaný. Byl, ale za minulého režimu, před rokem 1989, od té doby trestaný nebyl, má čistý rejstřík. Nezlobte se na mě, ale k odpykaným trestům přes pětadvacet let starým soud nesmí přihlížet, natož něco podobného zveřejňovat. Nebo snad při vynášení rozsudků soudce nevěří tomu, že by se hříšník neměl při výkonu trestu polepšit?
Dobře, ale máte vy nějaké vysvětlení, proč jste se stal hlavním podezřelým v případu uplácení při jízdě v opilosti, aby se dotyční vyhnuli trestu?
Je to snaha paní státní zástupkyně a zřejmě i pana soudce – rudé záře nad Kladnem – ukázat, že je česká justice čistá. Našli proto obětního beránka. Ano, je to klišé, obětního beránka, který jako soudce nebyl ideální. To musím sám sebekriticky uznat. Ale rozhodně nejsem korupčník, který by se nechal ovlivňovat v případech, které soudil.
Léta jste soudil, rozhodoval o tom, jestli obžalovaný skončí v kriminále nebo dostane možnost se „polepšit“ mimo zamřížovaný prostor. Kdybyste soudil sám sebe, jaký byste vynesl verdikt?
Kdybych soudil sebe, a musím podotknout, že jsem byl souzený i za pořízení zbraně s platným zbrojním průkazem, již jsem zapomněl zapsat do českého registru, nebyla nikdy použita, ležela ve skříni, a dobrovolně jsem ji vydal, policie mě stíhala bez souhlasu prezidenta republiky, a přesto jsem byl odsouzen. Společenská nebezpečnost nulová, promiňte, musel jsem si ulevit, na to se ptáte? Kdybych soudil podobnou osobu, přihlédl bych určitě k jejímu věku, zdravotnímu stavu, dosavadní bezúhonnosti, zásluhám, které zmínili v mém případě váleční veteráni. Ti za mě nabídli soudu záruku. Zvažoval bych, jestli takový člověk není dostatečně potrestán ztrátou profesní, ztrátou společenského a sociálního statusu, zdravotní a nakonec i rodinnou, v mém případě rozvratem dlouholetého manželství.
Prosím? Zachytil jsem, že vyšetřování vašeho případu provázely jisté úniky informací týkajících se úzce vaší rodiny, ale jakou to má příčinnou souvislost?
Ty úniky šly směrem od vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové, která tento případ dozorovala, směrem k pracovišti mé manželky, jež je její podřízená. A to až tak, že se kopie přepisu jedné části vyšetřovacího spisu objevily u našeho soudu, kde je někdo anonymně předal mému kolegovi. A kopie některých výpovědí byly předány osobám mně blízkým. Je to nátlak, dehonestace, zneužívání pravomoci.
Není to přehnané prožívání případu? Cítíte se nevinný, nebo si dnes umíte zdůvodnit, že jste udělal něco špatně?
Ano, udělal. A za to si myslím, že jsem už pykal dost. Pokud bych měl být odsouzen k tak drakonickému trestu (6 let), který ještě soud o půl roku zvedl, může to mít fatální dopad na život mé matky, které je 94 let, je těžce pohyblivá a téměř nevidomá. Soudce by měl u osoby netrestané, dodnes bezúhonné, ke všem těmto skutečnostem přihlédnout.
Přihlížel jste i vy? Nebo jste justiční vyvrhel?
Vždycky. A vyvhrel jsem, zcela jistě, když se podívám do médií. Jsem vyvržen ze společnosti, rodinného kruhu a trpím nevýslovným způsobem. Můj zdravotní stav není dobrý už delší dobu, při hospitalizacích po vazebním stíhání jsem, přiznám se, už párkrát uvažoval o definitivním konci. Proti takovému frontálnímu útoku, kterého jsem cílem, aktuálně není obrany. Ale upřímně, použiji klišé, kdo jsi bez viny, hoď kamenem. Dozorující paní státní zástupkyni Bradáčovou bych proto rád naprosto bezelstně upozornil na podivné skutečnosti a zprávy od lidí, a to nejen jí blízkých. Nejde o výhrůžky z mé strany, jak by se mohl někdo automaticky domnívat. Jde o informace týkající se její minulosti, které by se mohly obrátit stejně jako v mém případě proti ní.
Můžete být konkrétnější, máte důkazy?
Nezlobte se, nemůžu. Protože se obávám o vlastní život a zdraví. Opravdu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Šťastný
