Pane docente, co je největším problémem regulací obecně, tedy nejen hazardu?
Celá společnost je, myslím, připravena na změnu v odvětví herního průmyslu. Jde o to, dostat hazard pod efektivní kontrolu. A zároveň případnou regulací nevyvolat procesy a jevy, se kterými možná nepočítáme. Regulace totiž vede nejen ke chtěným a očekávaným cílům, ale velmi často i k neočekávaným důsledkům, které si tvůrci buď neuvědomili, anebo je podcenili či nevyčíslili správně. A pokud by tak učinili, možná by ten proces tvorby regulace formulovali jinak.
Vaše analýza akcentuje jasně definovaný cíl regulace hazardu. Který?
Pokud mluvíme o jasně definovaném cíli regulace hazardu, pak by měl být zcela jednoznačný. Snížení počtu patologických hráčů a ochrana dětí a mládeže. Patologičtí hráči vytvářejí negativní společenské náklady. Ztrácejí schopnost pracovat, rozpadají se jim rodiny. Mimořádně je třeba se zaměřit na děti a mládež předtím, než by mohly spadnout do skupiny patologických hráčů. Mládež je velmi ohrožena, když opouští rodinná hnízda mezi 17–25 rokem. Když v tom věku nepropadnete nějakému patologickému chování, tak se to riziko potom velmi výrazně snižuje. Nad tímto problémem je ale nutné se zamyslet komplexně. Pracovat se školami, pracovat se zaměstnavateli, kteří jakmile zabezpečí hladký přestup mládeže ze škol na pracoviště, i tím bojují proti patologickému hráčství a možná daleko účinněji než zákazem heren od tří do deseti hodin.
Novela, která má být přijata již tento týden, toto neřeší. Ministr financí po celou dobu přípravy novely zákona o hazardu mluvil zejména o fiskální důležitosti. Je to významný argument?
Myslím, že není. Vzhledem k problému, který způsobuje hazard, není podstatný. Peníze se dají do státní pokladny získat i jiným způsobem. Dají se uváženěji třeba vydávat. Částka dvou miliard, se kterou se v této souvislosti operuje, nemůže být zásadním argumentem. Zvláště proto, že ty dvě miliardy nemáme vůbec jisté. Nevíme totiž, jak odvětví herního průmyslu na tu regulaci zareaguje. A hlavně jak zareagují hráči. Odvětví hazardu je většinou velmi technologicky vyspělé a myslím, že dokáže spotřebitelům nabídnout alternativu. A sáhnou-li po té alternativě, pozitivní efekty nemusejí být takové, jaké se předpokládaly.
Kde navrhovatelé zmíněné novely podle vás nejvíce pochybili?
Je to, myslím, problém podkladových materiálů k novele. Nevychází se z přesného popisu situace, která u nás je. Za závažné považuji především stanovení daňových sazeb a jejich diferenciaci. Anebo třeba Psychiatrické centrum Praha velmi správně zmapovalo závislost lidí na hazardu. Méně správně už ovšem dokázalo, jak dochází k tomu, že se člověk stává patologickým hráčem. Tam není příčinou samotné hazardní hraní. Člověk, který hraní propadl, často řeší své osobní problémy, třeba ztrátu zaměstnání, rozpad rodiny. Velmi citlivou otázkou je, co bylo první: zda hráčství anebo něco jiného, co ho dostalo do nezáviděníhodné situace. My se domníváme, že Psychiatrické centrum Praha přeceňuje význam hazardu jako takového. Otázkou je, co bylo tím prvním. Co způsobilo to hráčství, kvůli kterému se člověk dostal do nezáviděníhodné situace. Psychiatrické centrum se, myslím, dopustilo metodologické chyby. My když jsme to prošli jednotnou metodikou,zjistili jsme, že třeba společenské náklady, které vyvolává hazard, jsou třetinové. Tento příklad může mimo jiné znamenat i to, že zákon, který není přesně zaměřen, může mít neočekávané následky.
Kritizujete rovněž, že nebyl vhodně analyzován dopad na celé odvětví herního průmyslu. V jakém smyslu?
Ano, RIA – dopad připravované regulace na celé odvětví – provedena nebyla. To je základ. Navíc tu analýzu dělalo Ministerstvo financí. To má ovšem realizovat někdo jiný než předkladatel zákona. Z povahy věci. A navíc hodnověrnost RIA zpochybnil samotný ministr Babiš, když předkládal první návrh toho zákona, kterým si ovšem pouze testoval chování skupin v odvětví herního průmyslu. Sám to nebral vážně. A řekl, že připraví zákon, který bude více odpovídat realitě. Od té doby jsme ovšem o žádné analýze neslyšeli. Přitom to je považováno za standardní nástroj.
Dnes jste mluvil i o tom, že společenské náklady hazardu by se měly řešit tam, kde vznikají. Jak jste to myslel?
Mám na mysli decentralizaci. V tomto smyslu jde zákon správným směrem, ale není důsledný. Musí se výrazně posílit role měst a obcí. Víme dobře, že rozkvět herního průmyslu je v regionech s velkou nezaměstnaností. V Moravskoslezském a Ústeckém kraji. V těchto oblastech si lidé velmi dobře uvědomují negativní dopady hazardu. A tam by obce a města měly mít co největší možnost regulačních opatření.
Čeho se nejvíce obáváte, až novela o regulaci hazardu začne platit?
Musí být zachováno uspokojování potřeb na legálním trhu. To znamená, my se obáváme, že právě ty neočekávané důsledky vytlačí hráče – nejen patologické – na nelegální trhy. To je něco, co si nikdo z nás nemůže přát. To není pouze spojeno s daňovými úniky, ale i s dalšími negativy. Například s kriminalitou. Anebo s praním špinavých peněz. A samozřejmě jde o snižování počtu patologických hráčů, jak jsem uvedl výše. Tito patologičtí hráči musejí nadále zůstávat pod kontrolou. Stejně jako samotné odvětví herního průmyslu. Jakmile začnou unikat z kontroly, nastane velký problém. Jak jsem již řekl, toto odvětví je technologicky hodně vyspělé. Umí se velmi dobře orientovat v moderních informačních technologiích. Firmy, které tam působí, jsou kapitálově velmi silné. Mají tedy schopnost se velmi dobře adaptovat na nové podmínky. A z tohoto důvodu není v zájmu nikoho, aby se vytvořilo prostředí, kde se budou umět pohybovat pouze ti, kteří na to mají finanční prostředky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Josef Petrů
