Většinu české populace čím dál více děsí rostoucí ceny energií, ale i potravin a dalšího běžného zboží. Hrozí statisícům domácností propad do chudoby?
V prvé řadě je nutno stanovit, co rozumíme pod pojmem chudoba. Musíme vycházet z toho, že současná životní úroveň obyvatel České republiky je mimořádně vysoká v porovnání s životním standardem většiny obyvatel zeměkoule. My naši životní úroveň prakticky porovnáváme jen s životní úrovní těch nejbohatších států západní Evropy. Hlavně tedy s Německem a Rakouskem. To zásadně zkresluje realitu. Protože to, že v současné době chudneme a pravděpodobně bude velká část obyvatel ještě chudnout, neznamená, že se jedná o skutečnou chudobu, jak ji zná většina obyvatel zeměkoule. Znamená to však už teď citelné snížení té úrovně, na kterou jsme si rychle zvykli. A to se obyvatelstvu jako takovému rozhodně nebude líbit. Slovo chudoba má velký emocionální náboj. A popravdě řečeno i velká část těch, které dnes v Česku označujeme za chudé nebo ohrožené chudobou, by patřila za první republiky svým životním standardem někam do střední třídy.
Berete tedy slova o propadu části společnosti do chudoby jen jako katastrofické hlasy, které jsou od reality daleko a spíše je jejich cílem probudit v lidech pocit nespokojenosti a obav?
Jistěže mnoho politiků, ale hlavně novinářů používá slova chudoba, ekonomická krize či „gigantická inflace“ k tomu, aby se společností manipulovali. Politici proto, aby v příštích volbách získali hlasy nebo mohli založit nové politické strany. A novináři prostě proto, že jim to zajišťuje sledovanost, odbyt jejich výrobků a postavení ve společnosti. Strašidelným příkladem jsou veškerá zpravodajství produkovaná Českou televizí, která vytváří dojem, že se u nás v ulicích válí tisíce hladových lidí.
Nehrozí tedy, že by klesající životní úroveň v důsledku vysoké inflace mohla vyvolat ve společnosti sociální napětí podobnému tomu, které za Nečasovy vlády vedlo k mohutným demonstracím?
Ale ano. Ovšem ta otázka je položena poněkud nepřesně. Protože za Nečasovy vlády prakticky k žádnému poklesu životní úrovně nedošlo. Všechny ty stávky byly zorganizovány za účelem zvýšení mezd a platů a z politických důvodů. Mimo jiné proto, aby pak státní zástupci a vybrané složky policie mohli za pomoci některých stran a hnutí zorganizovat pod pláštíkem protestů lépe státní převrat. V této politické hře si tehdy nikdo nevšiml, že nedemonstrují žádní chudí a společností opomíjení, ale z hlediska příjmů spíš pracující střední třída. Se kterou se jako vždy vezli „stále protestující“, tj. značná část zhrzených a neúspěšných pomatenců.
Situace se však strašně rychle mění k horšímu. V mnoha státech EU má šílenství Green Dealu v kombinaci s dlouhodobou bývalou německo-ruskou „družbou“, či chcete-li „Freundschaft“, katastrofické ekonomické dopady. Nové platby za energie a zvyšující se ceny už nezvládají platit ani spořádaní a vždy trvale pracující lidé.
Objevila se nová třída: „pracující chudáci“. Všechny ty slevy na benzin, doplatky na bydlení a další dávky válcuje skutečná ekonomická krize. Až lidé vyčerpají úspory a „od Babiše nasypané peníze“, dojde na lámání chleba. Pak nevyjdou do ulic matky samoživitelky, ani těch 10 procent obyvatel v exekuci, což je ukázka naprostého selhání systému, ani vyhecovaní „odboráři“ svážení zdarma autobusy do Prahy, ale skuteční pracující.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník