Proč to Chovanec neřekne... Poslanec Ondráček popisuje dramatické situace, které hrozí, pokud Brusel zakáže držení zbraní

Pane poslanče, je známo, že některé Vaše komentáře aktuálního dění jsou velmi rázné a řekla bych až drsné.

Opravdu? To mi ani nepřipadá (smích), co máte konkrétně na mysli?

Tak třeba Vaše nedávné vyjádření k naší anketní otázce, co říkáte na to, že nová směrnice EU počítá s tím, že majitelé vzduchovek, znehodnocených zbraní či replik pušek budou muset své zbraně zaregistrovat na policii, jste odpověděl, že v EU je to debil vedle debila. (Více ZDE)

Ano, to je pravda a co Vám na tom přijde rázné nebo drsné?

Vyjadřovat se o politicích v EU jako o debilech je přeci drsné.

Tak za prvé, zatím to nebylo o politicích, ale o některých konkrétních úřednících, a debilita je starší pojem pro mentální retardaci, stejně jako imbecilita nebo idiocie, záleží na stupni takové retardace a takto postižení jedinci se pak běžně nazývají podle svého stupně postižení. Jsem si vědom, že v orgánech EU nemohou pracovat lidé s hlubokou mentální retardací, tedy doufám, ale s lehkou zřejmě ano. Výplody jejich práce tomu alespoň napovídají.

Dobře, ale pojďme k tématu. Z Vašich veřejných vystoupení a komentářů mi přijde, že jste zastáncem přijetí ústavního zákona, kterým by se občané ČR mohli vyzbrojit.

Ale nikdo přeci nehovoří o tom, že se mají občané vyzbrojovat. To je pokřivený výklad některých novinářů, kteří buď neumí číst, nebo mají problém pochopit, o co v návrhu jde. Zde také podotýkám, že návrh ještě nebyl do Sněmovny předložen a všichni vychází z jedné věty, kterou přečetl ministr vnitra Chovanec.

Mnoho politiků, dokonce i ministrů, právníků, ale i jiných lidí návrh, nebo chcete-li záměr, odmítlo jako nadbytečný a nepotřebný. Pokud jde o případné použití zbraně občany, je zde přeci možnost jejího použití v rámci nutné obrany, tak proč další zákon a ještě k tomu ústavní?

Ano, máte pravdu, že v mezích nutné obrany lze užít zbraň, ale i cokoli jiného. Pokud nyní hovořím o zbrani, myslím tím zbraň střelnou, nikoli zbraň v pojetí trestního práva hmotného, které za zbraň považuje cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším. Dnes má řada občanů zbraň a - pokud ji i nosí a nemá ji jen doma v trezoru, aby si připadal bezpečněji - mohou ji k odvrácení útoku přímo hrozícího nebo trvajícího použít. Podotýkám, že použití zbraně je vždy až ten nejkrajnější prostředek. Ale bude tomu tak i za 2-3 roky, kdy Evropský parlament schválí další regulační blbost a střelné zbraně zakáže? Pak už se budete moci bránit jen zbraní v pojetí trestního práva, tedy třeba klackem či kamenem. Proti střelnou zbraní útočícímu pachateli dost nevýhoda. Vezměte za příklad modelovou situaci, kdy dva střelnou zbraní vyzbrojení útočníci vniknou do restaurace, kde je řekněme 25 hostů a 5 lidí z personálu, tuto uzavřou a osazenstvo mají jako rukojmí k prosazení svých požadavků. Policii je tato událost nahlášena a v dojezdovém čase 20 minut přijíždí na místo prvosledová hlídka policie. Ta po seznámení se se situací, což bude trvat řekněme 10 minut, správně vyhodnotí, že nemá síly ani prostředky k provedení zákroku a tak cestou operačního přivolá zásahovku. Ta má dojezdový čas 120 minut, chcete-li dvě hodiny. Po příjezdu zásahovky začne vyjednávání s pachateli a příprava na zásah. Před ním je však třeba zjistit, kolik osob může být uvnitř, kolik je pachatelů, čím jsou vyzbrojeni, kolik je rukojmích, jaké jsou vnitřní prostory a uspořádání a další nezbytné informace pro bezchybné provedení zákroku. To může trvat i několik hodin. Představte si, že celou dobu jste uvnitř mezi rukojmími, kdy vidíte nervozitu nebo agresivitu útočníků a svoji bezmoc. Představte si také tu variantu, že jste sice venku mimo nebezpečí, ale uvnitř máte osobu blízkou. Váš strach je snad ještě větší. Pak každá minuta netrvá minutu, ale nekonečně dlouho. Při dnešním pojetí by mohla nastat situace, že by mezi hosty nebo personálem byl někdo, kdo má u sebe zbraň. Ten vidí, co se uvnitř děje, má přehled, zná informace, které policie venku teprve zjišťuje. Pokud takový člověk je dobře vycvičen, dokáže situaci vyřešit za pár vteřin. Ano, můžete namítat, že taková situace nastává jen velmi zřídka a určitě to není realita dnešních dní. S tím také souhlasím a jsem za to rád, že žijeme v klidné ČR a ne ve Francii, Španělsku, Německu a dalších státech EU, kde už taková situace nastala a dochází k ní, a predikuji, že bude docházet, stále častěji. Po implementaci evronesmyslu a odzbrojení legálních držitelů zbraní by však i tato modelová situace měla v podstatě jediné řešení. Modlit se k Bohu a věřit, že to policie zvládne dříve, než útočníkům vytečou nervy a postřílí všechny uvnitř. Pak přijdou politici, semknou se do jedné řady a budou žvanit, že se nesmíme nechat zlomit, že s terorismem je třeba účinně bojovat a že oni jsou připraveni. Ano, ti politici, kteří tomu mohli uvážlivým zákonodárstvím předejít, ale neudělali nic. Být v pozici pozůstalého po oběti, tak bych takového politika nakopal do …. no víte kam.

Není mi ale dost jasné, proč je potřeba přijímat ústavní zákon, když tu máme platnou legislativu, v trestním právu zakotvenou nutnou obranu a samostatný zákon o zbraních. To jsou tyto zákony tak špatné nebo nedostačující?

Ne, nejsou. Dnešní právní úprava je dostatečná, i když já osobně bych zákon o zbraních novelizoval. Vedle zdravotní způsobilosti bych vyžadoval i způsobilost odbornou. Ono totiž nestačí zbraň jen držet či nosit, ale umět ji také použít, a to i za ne vždy optimálních podmínek. Znovu také říkám, že nejsem pro plošné nebo masivní vyzbrojování lidí, jak k tomu svého času vybízel prezident republiky Miloš Zeman. Se zbraní a zbrojním průkazem je to stejné jako s řízením a řidičským průkazem. Mohu mít řidičský průkaz, ale když nebudu jezdit nebo pojedu jen jednou za uherský rok, stávám se nebezpečný nejen sám sobě, ale i svému okolí. Se zbraní je to stejné, nestačí ji držet, je třeba pravidelně cvičit. A proč potřebujeme ústavní zákon? Přijetí ústavního zákona by držení zbraně povýšilo z běžného práva na ústavní princip. Až totiž v Bruselu schválí ten nesmysl o zbraních, tak i toto budeme muset podle Lisabonské smlouvy implementovat i do našeho práva a zákon o zbraních tak dozná zásadních změn. Nutná obrana sice zůstane nezměněna, ale nebude se čím bránit. Střelné zbraně bude mít jen policie a armáda. Vyškolený a vycvičený civilista bude mít smůlu a použít zbraň v mezích nutné obrany, nebo aby pomohl k dopadení pachatele zvlášť závažného trestného činu by mohl jen v případě, že by takovou zbraň vzal již mrtvému policistovi či vojákovi.

Chápu vaše obavy, ale neměla by být bezpečnost zajišťována výhradně policií, popř. armádou? Nepředával by tak stát část své odpovědnosti do rukou vyzbrojených a třeba i vycvičených občanů a nebyl by to spíš signál o tom, že stát rezignuje na své povinnosti?

Je zvláštní, že plnění si povinností od státu a pokud možno žádnou spoluúčast občanů chceme vyžadovat pouze u bezpečnosti, u ostatních složek integrovaného záchranného systému nám to nevadí, ba dokonce to pod hroznou trestní sankce vyžadujeme. Já se ptám proč, čeho se kdo tak z těch kritiků záměru přijetí ústavního zákona bojí?

Nyní nevím, co máte přesně na mysli, můžete mi to vysvětlit?

Mile rád. IZS se skládá ze třech základních pilířů. Hasiči, záchranka a policie. Začnu u hasičů. Pro snazší pochopení to raději opět vysvětlím na modelové situaci. Představte si, že máte chatku v zahrádkářské kolonii. Jedním z Vašich sousedů je bývalý podnikový hasič. Říkám bývalý, neboť fabriku mu dávno zprivatizovali a on pak až do odchodu do důchodu dělal bezpečáka a revizáka hasicích přístrojů. Ať se stane, co se stane, příčinu ať vyšetří někdo později, na Vaši chatce vznikne požár. Vy to nejste schopna sama uhasit, sice panikaříte, ale nakonec voláte 150, tedy hasiče. Ti mají dojezdový čas 20 min. Požáru si všimne i Váš soused a jako kdysi vyškolený člověk dokáže pomocí několika hasičáků požár uhasit. Bude někdo následně zkoumat, zda ten člověk náhodou neporušil domovní svobodu, že bez povolení vlezl na Váš pozemek, popř. jak spěchal, že Vám podupal mrkev na záhoně, nebo zda náhodou ten hasičák nebyl už po expiraci a že neměl platnou revizní zprávu? Myslím, že ne a i kdyby, byla by to zřejmě krajní nouze. Vy mu možná poděkujte a budete ráda, že máte takového souseda, který se zachoval jako správný chlap. Mohl totiž dělat, že to nevidí a chovat se podle hesla: Nehas, co tě nepálí. Nebo mohl taká vyndat z kapsy svůj chytrý mobilní telefon a celý průběh požáru i zásah hasičů natočit a následně to vhodnou aplikací odeslat do médií, která by mu za to možná ještě zaplatila. Diváka přeci lidské neštěstí zajímá a přitahuje.

Druhý příklad je na záchranku. Přestavte si, že osoba Vám blízká si jela zabruslit na zamrzlý rybník. Led však nebyl tak silný a prolomil se. Osoba Vám blízká se nejen koupe v ledové vodě, z níž není schopna se sama dostat, ale topí se. Událost prokazatelně vidí dva lidé. První událost nahlašuje na tísňovou linku 112 a čeká na příjezd záchranářů, podotýkám opět až 20 minut, kterým pak nahlašuje, že topícího se bruslaře naposledy nad hladinou viděl před 10 minutami. Oba asi víme, že zde už bude veškerá pomoc asi marná. Druhý nehledě na riziko, které v tom bylo, dokázal nejen toho topícího se dostat z vody až na břeh, ale ještě před příjezdem záchranky mu poskytl laickou první pomoc, kterou se naučil třeba na dětském táboře, čímž mu zachránil život. Oba tito lidé sice splnili svoji občanskou povinnost, ale určitě sama uznáte, že větší uznání si zaslouží ten, který pro záchranu života druhého riskoval i svůj život vlastní. IZS i společnost takové lidi oceňuje. Mohla však nastat i situace, že by topícího se někdo prokazatelně viděl, ale dělal, že nic nevidí, nic nenahlásil a šel si po svém. Co by se přeci staral o cizí a stejně tam ten bruslař neměl co dělat. U takového člověka by pak policie posuzovala i případnou trestní odpovědnost trestného činu – přečinu Neposkytnutí pomoci podle § 150 tr. zákoníku, kde je základní trestní sazba až 2 roky. Až 3 roky by to pak bylo u zdravotníka a záchranáře.

Uvedl jsem tři modelové situace a dovolím si tedy určité shrnutí. Pokud složkám IZS poskytne potřebnou součinnost nebo pomoc osoba s určitými odbornými schopnostmi, dokážeme to ocenit v případě požáru nebo jiné přírodní katastrofy, které primárně řeší hasiči. Stejně tak je tomu v případech, které spadají do zdravotnické záchranné služby, kde dokonce říkáme, že je to povinnost a pokud tak někdo nekoná, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán. Nyní to je možné i v případech pomoci policii, protože i zákon o policii hovoří o tom, že stát odpovídá za škodu osobě, která pomohla policii nebo kterou taková osoba v souvislosti s pomocí sama způsobila. Policie dokonce osobám, které jí poskytly pomoc při dopadení nebo zadržení nebezpečného pachatele, při zákroku směřujícím k ochraně bezpečnosti osob a majetku, nebo při záchraně života, zdraví nebo majetku, uděluje dary a medaile.

Ale bude tomu tak i za 2-3 roky, až dostaneme příkaz implementovat do našeho práva ten nesmysl z Bruselu kolem zbraní? Kdo z lidí, kteří by dnes mohli a uměli, se bude hrnout do pomoci policii proti ozbrojenému pachateli jen s holýma rukama nebo klackem v ruce. Ta nevyváženost je snad zřejmá a já se ptám, proč to někdo připravuje, proč to dělá a komu tím slouží. Občanům této země a jejich bezpečí rozhodně ne. V obavě se proti i ptám, kdy nám bruselští úředníci zakáží mít doma hasičáky a neměli bychom zakázat i lékárničky? Vím, že evroblbost je nekonečná, ale někde přeci musí mít své hranice.

Z toho, co zde uvádíte a popisujete, to vypadá tak, že připravovaný návrh ústavního zákona je reakcí na připravovanou evropskou směrnici. Pokud tomu tak je, tak proč to takto také neřekne pan ministr Chovanec?

To já nevím, proč to pan ministr takto neřekne, ale tak to je, tedy já to alespoň tak vnímám. Zamyslel se někdo proč, když teroristé ve Francii běhají se samopaly po městě, máme dostatek videomateriálu a vidíme, jak střílí a dostřelují zraněné policisty, ale nenašel se nikdo z občanů, který by byl schopen se jim postavit se zbraní v ruce? Odpověď. Protože mezi slušnými a bezúhonnými občany střelné zbraně být nesmějí. Pro teroristy jsou snadným cílem, protože na popravu čekají jako ovce. A když se jim postaví americký voják v civilu, jako tomu bylo v tom vlaku, je to téměř národní hrdina. Stejné ovce se postupně snaží udělat i z nás. Je hezké, že návrh ústavního zákona komentuje kdejaký umělec, filosof či ekonom, učitel či právník, ale neměli bychom raději naslouchat odborníkům v oblasti bezpečnosti? Ti shodně uvádějí, že policie nemůže být vždy a všude a že případná pomoc od vycvičeného a vyškoleného občana jim, a tím pádem logicky i občanům, může pomoci. Já osobně takový zákon budu podporovat a doporučuji všem kolegům, aby, až na to přijde řada, hlasovali podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Naslouchat odborníkům a radit se tam, kde mé znalosti nejsou, není ostuda, ale projev odpovědnosti, kterou máme vůči občanům.