Jak se díváte na nominaci pana Petříčka, asistenta europoslance Miroslava Pocheho, na post ministra zahraničních věcí? Je to správné řešení, které znamená konec problémů kolem šéfa diplomacie?
Jsou věci, na které je těžké mít zcela jednoznačný názor. Chápu, že situace vedla předsedu ČSSD Jana Hamáčka k tomu, aby to vyřešil ještě před volbami, i když původně chtěl rozhodnout až po volbách, aby se tím ve volební kampani strana nemusela zabývat. Z nějakých důvodů dospěl k tomu, aby to udělal už před volbami. Pokud jde o rozhodnutí jmenovat pana Petříčka, z odborného hlediska proti tomu asi nelze mít námitky, protože je to člověk vzdělaný, jazykově vybavený, má zkušenosti ze zahraniční politiky, ale má i jisté nevýhody v tom, že není veřejně známý jako politická osobnost, a to k funkci ministra zahraničí patří.
Fotogalerie: - Steve Bannon u Zemana
Jak raději pomoci sirotkům ze Sýrie?Anketa
Ministr zahraničí má být významný člověk, který má autoritu jak doma, tak v zahraničí. Ale také platí, že někdy se začít musí a každý někdy začíná, takže pan Petříček může začít jako ministr zahraničí. Sociální demokracie by měla nepochybně další lidi, kteří by tu funkci mohli zastávat, třeba Jana Kohouta, který už ministrem zahraničí byl. Z mého hlediska nebylo ani vyloučeno, že by tuto funkci nemohl dělat Lubomír Zaorálek, který byl podle mne docela dobrým ministrem zahraničí. Ale jsou tam z obou stran, myslím ze strany Lubomíra Zaorálka i premiéra Andreje Babiše, osobní překážky, takže lze pochopit, že Hamáček Zaorálka nenavrhl.
Možná jsou důvody, o kterých se různě hovořilo, to ale nemohu posoudit, tak dalece vnitřní poměry v rámci sociální demokracie neznám, že podpora Prahy pro Hamáčka, která byla spojena s podporou Miroslava Pocheho, a to se dodatečně projevilo v tom, že když nenastoupil Poche, nastoupil jeho asistent. Ale to, že Petříček je asistent Pocheho, bych nepřeceňoval v tom smyslu, že by byl odkázán na názory Miroslava Pocheho, nebo že by byl jeho pokračovatelem. Tak tomu podle mne není. Myslím, že Petříček má šanci být samostatně uvažujícím ministrem zahraničí v rámci programu, který je stanoven programovým prohlášením vlády a základními programovými orientacemi sociální demokracie. Takže obavy, že by měl být pod vlivem Pocheho a že je vázán na jeho názory, jsou zbytečné.
Domnívám se, že pan Petříček je nadějný, samostatně uvažující člověk, který tu funkci zvládne, pokud ovšem nedojde ke sporu mezi Babišem a Zemanem jako v minulosti, když Babiš ustoupil od návrhu, který původně Zemanovi dal, když Zeman řekl, že Pocheho jmenovat nebude. Spíš si myslím, že Zeman by už neměl svou pozici ve vztahu k tomu, kdo bude vykonávat funkci ministra, přeceňovat, a že by měl návrh, který mu Babiš předloží, akceptovat.
Objevují se obavy, i v sociální demokracii, jaký dáváme signál Evropské unii, když by tak významný post, jako je ministr zahraničních věcí, vykonával asistent europoslance? I kdyby to byl sebelepší a sebeschopnější expert v diplomacii, chybí mu politické zkušenosti z nějaké stranické, ústavní nebo zákonodárné funkce. Budou ho brát kolegové v Evropské unii jako rovnocenného partnera?
Já jsem nepracoval v Bruselu, znám ho zprostředkovaně z několika málo návštěv, když jsem byl poslanec. V tomto směru bych nepřeceňoval skutečnost, že to, že pan Petříček působil jako asistent v Bruselu, má být k tíži, i když mu to přímo nedává nějaké pozitivní body pro jeho působení jako ministra, protože tam svou osobnost projevit nemohl. Ale Česká republika je relativně malý stát a v současné době jsme také ve zvláštní v situaci, že v posledních měsících, což souviselo jak s osobnostním typem premiéra, tak se skutečností, že v souvislosti s vytvořením vlády nebyl plnohodnotný ministr zahraničí, že se v té době zahraniční politikou začal velmi intenzivně zabývat premiér a velmi se mu to zalíbilo. Vzpomeňme na jeho návštěvy v Itálii, na Maltě, jeho jednání s Orbánem i další aktivity, takže nynější tvář české zahraniční politiky nedává ministr zahraničí, ale dává ji premiér. To by se samozřejmě poté, co bude ministr zahraničí, mělo poněkud upravit. Ale předpokládám, že premiér bude i nadále chtít do zahraniční politiky výrazně zasahovat. Bude záležet na tom, za předpokladu, že Petříček bude jmenován, jak se upraví jejich osobní kooperace ve smyslu provádění zahraniční politiky České republiky.
Je ale otázka, jestli se proti autoritativnímu premiérovi, kterému se, jak říkáte, zalíbilo vykonávat i funkci ministra zahraničních věcí, dokáže prosadit člověk, který neměl nikdy žádnou významnou stranickou funkci a pro některé kritiky byl jen „podržtaškou“ europoslanců Miroslava Pocheho a Libora Roučka. Nemyslíte si, že sociální demokracie přijde o skutečné řízení jednoho významného ministerstva, zvlášť když se Andrej Babiš netají tím, že v zahraniční politice chce osobně hrát nadále důležitou roli? Není ze strany vedení sociální demokracie chybou postavit za této situace tak slabou figurku? Ostatně vadí to i některým členům strany, například plzeňské krajské organizaci.
Nerad bych zahraniční politiku tolik personifikoval. Zahraniční politika České republiky má některé základní konstanty, které jsou dány tím, že jsme členy Evropské unie a NATO. V rámci toho je tu pak programové prohlášení vlády, které stanoví základní priority, nebo chcete-li orientaci české zahraniční politiky. Takže to, jestli ministrem zahraničí je ten či onen, by nemělo převažovat nad těmito základními skutečnostmi. A to je pro mne určující pro to, jak by se kooperace současného nejvýznamnějšího a tudíž nejvlivnějšího politika Andreje Babiše a nově jmenovaného ministra zahraničí měla utvářet. Přece jen vycházím také z toho, že členové vlády, byť koaliční, mají společný zájem na tom, aby vláda fungovala a aby se případné rozpory řešily uvnitř vlády, nevytahovaly se na mediální trh, takže z tohoto hlediska chci vidět některé věci optimisticky.
Ale ten, kdo nejvíc personifikoval zahraniční politiku, byl přece prezident Miloš Zeman, když prohlásil, že nejmenuje ministrem zahraničních věcí kandidáta sociální demokracie Miroslava Pocheho. Je to krok v naší novodobé historii poměrně ojedinělý, zvlášť když to zdůvodňoval postojem Pocheho k migraci.
Připomeňme si, že Václav Klaus svého času odmítl jmenovat Ratha, ale tam měl důvod, že Rath byl v té době ještě předsedou Lékařské komory. Klaus vázal jmenování na překonání této překážky, což bylo namístě. Ale máte pravdu, že tak důsledný v odporu vůči kandidátovi zatím nebyl nikdo. Ale já nejsem nakloněn tomu považovat Zemanovu nechuť ke jmenování určité osoby hned za protiústavní. Když v tomto případě premiér Babiš, který ten návrh prezidentovi předložil, zjistil, že Zeman má vážné námitky, jeho námitky si osvojil a od kandidatury Pocheho odstoupil. A respektoval to i předseda ČSSD Hamáček. Máte pravdu, že na začátku na straně prezidenta Miloše Zemana v jeho odporu vůči Pochemu byly důvodné námitky, uznal je premiér, takže to, že se tak stalo, bylo podle mne v rámci fungování naší parlamentní demokracie únosné. To, co byla chyba, je fakt, že nenásledoval nový návrh na jiného ministra a že se kandidatura Pocheho problematizovala, že se rozebíraly jeho jednotlivé názory. Poche také hrál zvláštní hru, že přeceňoval význam své osobnosti a svých názorů, takže se ze změny kandidáta stal větší problém, než po mém soudu reálně byl. A to samozřejmě ztěžuje pozici Petříčka jako nového kandidáta, který je nyní vtažen do podivného pole, kde lze důvodně nacházet řadu námitek proti jeho jmenování.
Když se sociální demokraté rozhodovali, zda jít či nejít do vlády s Andrejem Babišem, zvítězil nakonec názor, že vstup do vlády je prospěšnější z hlediska budoucnosti strany, že se ve vládní koalici přes osobnosti ministrů mohou lépe zviditelnit a získat podporu voličů. Zatím to zviditelnění bylo spíš negativní, dnes už bývalý ministr práce a sociálních věcí musel odejít kvůli plagiátorství, kandidáta na ministra zahraničí prezident odmítl jmenovat a sociální demokraté se několik měsíců dohadovali, zda trvat na původním jménu nebo navrhnout někoho jiného, teď předkládají asistenta toho, koho prezident odmítl jmenovat. Myslíte, že působení sociálních demokratů ve vládě vytváří pozitivní obraz na veřejnosti?
Jsem dalek toho, abych se cítil vynášet soudy a dávat vysvědčení jednotlivým ministrům vlády za sociální demokracii. Ale myslím, že není pochyb o tom, že paní Maláčová jako nová mladá ministryně za ČSSD na úseku velmi obtížném a politicky velmi významném, protože sociální politika je pro každou vládu a pro sociální demokracii jako stranu, pro kterou jsou problémy tohoto resortu velmi důležité, odvádí dobrou práci a že by si lidé měli uvědomit, že to je sociální demokratka, že sociální demokracie není na odpis, že může občanům této země něco pozitivního dokázat a předvést. Takže si myslím, že působení dosavadních členů vlády za ČSSD je celkově pozitivní i v rámci toho, že celkové působení vlády je také pozitivní. To neznamená, že je možné schválit všechno, nejsem toho názoru, že sociální demokracie je ve vládě jen nějakým přívažkem do počtu.
Teď vyvolala velkou pozornost kauza syrských sirotků, jejich přijetím se dokonce zabývala Poslanecká sněmovna, ale návrh nakonec neprošel i kvůli odmítavému postoji sociálních demokratů. Není to v rozporu s hodnotami sociální demokracie, která vždy prosazovala solidaritu a pomoc obětem války a pronásledování, a tady jde navíc o děti? Naopak část pravice, třeba TOP 09 nebo někteří poslanci ODS, například Miroslava Němcová, byli pro pomoc těmto dětem?
Dnešní svět je plný nejrůznějších hrůz. Po listopadové revoluci jsme měli růžovější brýle, mluvím o sobě, abych své falešné iluze nevnucoval jiným lidem, kteří je neměli, ale myslím, že jsme měli představu, že svět se bude vyvíjet lépe, že hrůzy z něj budou spíš mizet, než že budou přibývat. Syrská válka a to, co je s ní spojeno, začalo už po tom neblahém intervenčním zásahu USA v Iráku, problémů na Blízkém východě včetně sporů Izrael – Palestina přibývá. Dosavadním vrcholem byla migrační krize v roce 2015 a po mém soudu neblahý postup kancléřky Merkelové, která řekla „my to zvládneme“, aniž pro to měla zajištěnou politickou a jinou podporu v rámci celé Evropy. Ukázalo se, že ani v Německu to zvládnutí není tak jednoduché, jak si představovala. S tím je spojena spousta problémů včetně neblahých osudů mnoha dětí. Solidarita a akce na řešení těchto problémů se od Evropy a jejích členských států očekává.
Ale já jsem proti pokrytectví, které se tu i v české politice projevuje. To, jak s tím paní Šojdrová přišla bez jakékoli přípravy, bez projednání s ostatními sociálními a politickými partnery, se mi velmi nelíbilo. Z toho pohledu chápu i stanovisko premiéra, které podpořila i velvyslankyně České republiky v Sýrii, která tu problematiku zná velmi dobře, protože tam žije a působí velmi účinně v rámci možností, které tu jsou, aby Česká republika hrála v Sýrii pozitivní roli a pomáhala lidem ve válkou a jejími důsledky postižené zemi. Proto jsem měl pochopení pro to, že tento návrh Poslanecká sněmovna odmítla. Ten postup paní Šojdrové a TOPky se mi nelíbil. Nelíbí se mi pokrytectví v politice a tohle bylo po mém soudu pokrytectví non plus ultra.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
