Pane poslanče, jak byste coby historik s odstupem již téměř padesáti let stručně shrnul to, co se odehrálo v Československu v roce 1968?

Je samozřejmě možné tyto události interpretovat mnoha způsoby. Určitě je třeba připomenout, že jsme byli jedinou zemí sovětského bloku, kde nebyly umístěny sovětské vojenské jednotky. A jedním z důvodů, proč se Sověti rozhodli pro zásah, určitě bylo to, aby u nás byly ty jednotky rozmístěny, což pro SSSR bylo důležité ze strategických důvodů. Samozřejmě uvažovali v kontextu rovnováhy sil. Připouští to z československých představitelů například i Vasil Biľak ve svým pamětech „Milníky mého života“, kde vzpomíná, že Sověti po celá šedesátá léta hledali cesty, jak do Československa své jednotky dostat. Včetně takových konstrukcí, jako že československá armáda by mohla stavět byty a být ekonomicky aktivní, zatímco Sověti by plnili její úkoly a hlídali hranice.

Je třeba říci, že jakékoliv návrhy tohoto typu vždy z principu odmítal prezident Antonín Novotný. Mimochodem, tento prezident je podle mě z odstupu hodnocen úplně jinak než v době své vlády. Například i historik Karel Kaplan později doložil, že Novotný velmi tvrdě hájil národní zájmy, například když se Sověty vyjednával o ekonomických otázkách. Neumím si představit, že by podobným způsobem jednal například dnes Bohuslav Sobotka s Američany.

Druhý možný výklad je vzpoura proti tehdejšímu blokovému uspořádání. A je třeba říci, že právě takto to tehdy vnímaly obě supervelmoci – Američané i Sověti. Když prezidentu Johnsonovi přinesl velvyslanec Dobrynin nótu oznamující vstup vojsk, zůstali ve Washingtonu naprosto v klidu, akceptovali to jako zásah Sovětů ve vlastní vlivové sféře.

V té době Sověti nechávali Američany, aby ve své zájmové sféře postupovali zcela volně. Nikdy nepomohli například komunistickým stranám na Západě, a že třeba ve Francii byla komunistická strana velmi silná, a v tom roce 1968 tam bylo ve stávce sedm milionů lidí a z toho milion demonstroval v ulicích. Prostě si nepřáli, aby v Evropě vzniklo nějaké ohnisko sporu. Takže z tohoto pohledu očekávali obdobný postup v případě Československa.