Nevadí mi výrazná názorová vyjádření soudců Ústavního soudu, ale vadí mi, pokud nejsou pravdivá. Rychetský v rozporu s křesťanstvím i židovstvím jednal proti druhému přikázání, které stanoví: „Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha.“ (Druhá kniha Mojžíšova 20, 7. Pátá kniha Mojžíšova 5, 11) – a je obecně známo jako: Nevezmeš jméno Boží nadarmo. Počet parlamentních komor není věcí Boží. Jde o věc organizace moci lidí nad lidmi a platí zde Ježíšova slova: „Mé království není z tohoto světa.“ Rychetský neuvedl, že v Polsku je dvoukomorový parlament. Až Petr Pithart upozornil, že v Polsku Senát je.
Rychetský prohlásil, že Ústavní soud by jednoznačně bral demisi premiéra jako demisi celé vlády, že to bylo vyjudikováno a shoduje se na tom celá akademická sféra. Je to pravda?
Ústavní soud nikdy nerozhodoval ve věci demise vlády a jejího předsedy, tedy judikováno není nic. Rovněž tvrzení, že se na tom shoduje akademická sféra, je mimo mísu. Rychetský zřejmě nezná texty ústavního soudce a profesora ústavního práva Jana Filipa, který akceptování demise premiéra jako demise vlády označil za exces a k chápání demise Václava Klause 1997 jako demise celé vlády uvedl: „Pro tento postup není v textu Ústavy ČR jednoznačná opora, neboť ta počítá s demisí předsedy vlády i demisí vlády jako celku. Demise vlády je proto zásadním rozhodnutím celé vlády, které spadá pod čl. 76 Ústavy ČR, a vláda se na něm musí usnést ve sboru… Názor, že vláda stojí a padá s osobou předsedy vlády, neodpovídá ani textu Ústavy ČR, ani naší parlamentní tradici. Proto též ve státech, kde tomu tak má být, je to výslovně zakotveno v ústavě… Předseda vlády v našich podmínkách na rozdíl od německého kancléře nestanoví základní směry politiky a nenese za to sám před Poslaneckou sněmovou odpovědnost. Tu nese vláda jako celek, zpravidla založený na koaliční smlouvě…“ (JAN FILIP. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. 2. vydání, 1. dotisk s doplňky Brno 2004, s. 324-325).
A kde se tedy vzalo tvrzení, že demise premiéra je demisí vlády, když to Ústava nestanoví?
Václav Klaus při prezentaci své demise jako demise vlády 1997 vyšel z názoru Václava Pavlíčka z pražské právnické fakulty. Ovšem docent Vladimír Mikule, taktéž z pražské právnické fakulty, tento postup považoval za sporný. (Vladimír Sládeček, Vladimír Mikule, Jindřiška Syllová. Ústava České republiky. Komentář. Praha 2007). Rozdílné názory na účinky demise předsedy vlády ve vztahu k vládě uvádí soudce Nejvyššího správního soudu Pavel Molek. (Lenka BAHÝĽOVÁ, Jan FILIP, Pavel MOLEK, Milan PODHRÁZKÝ, Radovan SUCHÁNEK Vojtěch ŠIMÍČEK, Ladislav VYHNÁNEK. Ústava České republiky - Komentář. Praha 2010). O nějaké jednotnosti akademické obce nemůže být ani řeči stejně jako o jednotnosti rozhodování Ústavního soudu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Barbora Richterová
