Rok, kdy si připomínáme třicáté výročí od sametové revoluce, prozatím rámují protesty proti současné vládě a prezidentu republiky. Co tato skutečnost vypovídá o kondici české demokracie?
Vypovídá pouze o tom, že část občanů není spokojená s prací vlády, s premiérem a s kroky prezidenta republiky a to natolik, že tento svůj názor projevují veřejně. Je to jejich plné právo, do svobodného a demokratického světa takové vyjádření názorů patří. Nic to ale nemění na tom, že vláda i prezident mají legitimitu vzešlou z demokratických voleb a pouze ve volbách ji také mohou ztratit. Takže s kondicí české demokracie to nemá nic společného.
Mimochodem, do demokracie patří i občasné mocenské spory jednotlivých ústavních institucí, pokud se odehrávají v ústavním rámci. Takže mě nechávají klidnou i politické tahanice o budoucího ministra kultury, protože podle mého názoru systém ústavních vah a protivah nenarušily. Jsou to ale tahanice nedůstojné a naprosto rozumím naštvání mnoha lidí, kteří jen kroutí hlavou nad tím, že místo skutečných problémů naší země se vládní politici a prezident nesmyslně střetávají kvůli ministrovi, kterého nikdo neznal, a jeho případném nástupci.
Co české společnosti chybí k tomu, aby důstojně oslavila výročí 17. listopadu? Co by pro to mohl udělat premiér, prezident, sněmovní opozice či aktivisté Milionu chvilek?
Měli by vystoupit ze svých bublin a začít naslouchat svým oponentům a hlavně lidem. A to platí pro všechny jmenované. Obávám se, že politický boj začíná mít rysy zákopové války, kdy každý je přesvědčen o své pravdě a odlišné názory rovnou považuje za nepřátelské.
Několik let v řadě pokračuje hospodářský růst, nezaměstnanost je rekordně nízká. Čím to je, že společnost je rozhádaná a lidé nevypadají šťastní? Jsou čísla o růstu jen iluzorní, protože ve skutečnosti se lidem nežije dobře kvůli vysokým cenám za bydlení či jídlo, či kvůli hrozbě exekucí? Budou výročí 17. listopadu nadšeně oslavovat třeba i lidé v Ústeckém či Moravskoslezském kraji, senioři, samoživitelky či nízkopříjmoví?
Já bych nebyla tak pesimistická. Žijeme v dobré době, těžko bychom v minulosti hledali lepší. Svoboda a volná ekonomika přinesla mnoho příležitostí a přispěla k celkovému blahobytu. Pravda ale je, že ne všichni měli možnosti nebo schopnosti tyto příležitosti využít, což vede zejména v některých chudších regionech k frustraci z politického i ekonomické vývoje. A já to beru vážně. Zklamání mnoha lidí ale nezlepší rozšiřování sociálních dávek. Vláda by se měla naopak starat o to, aby se co nejvíce lidí postavilo na vlastní nohy. Třeba tím, že jim přestane vyjídat z kapes peníze neustálým zvyšováním daní. Nebo tím, že nastaví rovné podmínky po zaměstnavatele, zruší protekční dotování velkých firem a naopak začne podporovat malé a střední firmy, protože dávají práci i v zapadlejších regionech.
Já jako konzervativní politička si navíc myslím, že řešením není nekonečné státní přerozdělování peněz a jejich směrování k lidem s nižšími příjmy. Stát by se měl mnohem více starat také o to, aby tu byly dobré podmínky pro rodiny a mezigenerační solidaritu. Protože jen stabilní a fungující rodiny mohou vytvořit silnou společnost, která se postará o ty slabší a zranitelnější, aniž by potřebovala neustálý dozor a opatrování ze strany státu. Kolik mladých lidí je dnes třeba ochotných postarat se o své rodiče nebo prarodiče?
Fotogalerie: - Žaloba na prezidenta
Pokud se podíváme na životní úroveň obyčejných Čechů, jak si stojíme ve srovnání se západní Evropou? Mají Češi dost peněz? Co bezpečnost na ulicích měst? Dohnali, či předehnali jsme Západ v některých ohledech?
V zásadě jsem již odpověděla. Statistiky dokládají zvyšující se životní úroveň v České republice, ekonomika šlape. Ne každý má ale šanci si z tohoto koláče ukousnout svůj díl úspěchu. A stát bohužel umí jen přisypávat peníze, často ale stojí lidem spíše v cestě. Třeba nařizováním nesmyslných pravidel a povinností. Proč z venkova mizí hospody, obchůdky a základní služby občanům? Protože běžný člověk, který má chuť něco dělat a podnikat, už nechce a nemůže fungovat v systému, ve kterém se po něm chtějí štosy papírů nebo EET, a raději si dojde pro podporu na Úřad práce.
V otázce bezpečnosti si stojíme velice dobře. Neumím si představit, že by v Praze po Národní třídě pobíhali chuligáni a převraceli a zapalovali auta, jako jsme tomu svědky ve Francii. Ani že by tu řádil pákistánský gang znásilňující děti, jako jsme tomu byli svědky ve Velké Británii. Pohled na společenské změny a narůstající kriminalitu v západní Evropě je smutný a měl by být pro nás varováním.
Vydobyla si naše země v rámci nové, sjednocené Evropy, silné postavení? Má podle vás značka „Česká republika“ dnes lepší zvuk než před čtvrt stoletím? Kdo se o jméno naší země zasloužil především? Mají na tom nějaký podíl dnešní vrcholní politici?
Obávám se, že naše role v rámci sjednocené Evropy je marginální. Premiér Babiš se sice na domácí půdě bije v prsa, co všechno prosadil a vyjednal, fakticky je ale naše role nulová. Z aktuálně rozdělovaných pozic v EU nezískala střední Evropa žádný zásadní post a pravidla hry dál určují Němci a Francouzi. Pozorně jsem poslouchala slova nově zvolené předsedkyně Evropské komise a opravdu jsem zvědavá, jak vláda bude schopná čelit návrhům na společnou azylovou politiku nebo na nesmyslnou zelenou politiku. Zatím vždycky sklapla podpatky a k odvážnějším postojům byla dotlačena až veřejným míněním nebo Parlamentem. Tak tomu bylo například u návrhu zavádět kvóty na přerozdělování migrantů, kde – mimo jiné na můj návrh – Poslanecká sněmovna jasně zavázala vládu k jeho odmítnutí. A podle všeho se obdobné návrhy vrátí.
Zásluhy o rozvoj České republiky bych určitě neomezovala na jednu nebo dvě osobnosti, vážím si celé řady lidí, ať už v politice nebo mimo ní, dokonce i z řad svých oponentů. Za sebe doporučuji co nejvíce číst knihy a poslouchat, co říká Mons. prof. Petr Piťha. A s ním Ing. Hana Lipovská. To je naděje.
Jak se naše společnost vyrovná s případným ekonomickým poklesem, nedej bože s ekonomickou krizí? Když už nyní, za ekonomického růstu, probíhají demonstrace a lidé se hádají? A máme politickou reprezentaci, která lidi uchrání před dopady něčeho takového, co přišlo na konci minulé dekády?
Současné protesty a ekonomickou situaci bych nespojovala. Ale jestli něco současné vládě skutečně vyčítám, tak je to krátkozrakost její politiky. Hnutí ANO a ČSSD vládnou v době prosperity a taková doba má vždycky sloužit k tomu, aby se během ní nastřádaly rezervy do budoucna, protože ekonomický růst nepotrvá věčně. Babišova vláda ale dělá pravý opak. Projídá nejen současnost, ale dokonce i budoucnost, zadlužuje nás, nepřipravuje potřebné změny penzijního, sociálního a zdravotního systému, neinvestuje, nechává bobtnat úřednický aparát a úplně přehlíží střední vrstvu a lidi, kteří na fungování státu vydělávají peníze. Opravdu velice se obávám, že tahle nezodpovědná politika se nám vrátí jako bumerang.
Jsou dnešní projevy nespokojenosti – ať už jde o protesty proti Andreji Babišovi, o nespokojenost s životním standardem, nebo o boj mládeže s údajnou klimatickou změnou – svým způsobem jakýmsi svědectvím o relativní pohodě, ve které se dnes český národ ocitá? Již dlouho panuje mír, ekonomika roste, jsme členy velkého a silného evropského společenství…
Já bych spíše řekla, že tyto projevy nespokojenosti jsou důsledkem odklonu od tradičních hodnot, které naši společnost doprovázely po staletí. A že témata, která zmiňujete, jsou jen takové náhražky za tyto hodnoty. Já jsem v zásadě přírodní člověk, jak mohu, utíkám do lesa a do hor. Hysterie a hlavně nápady aktivistů „za klima“ ve mně ale budí hrůzu, už proto, že jsou zabalené v ideologickém hávu a jsou prosazovány v atmosféře, kdy je každý opačný názor trestán. A nejde jen o opačné názory. Často proti podobným aktivistům stojí fakta. A to je možná druhý rys současné doby. Že vítězí dojmy a mediálně vděčné kampaně nad fakty a racionalitou.
Fotogalerie: - Okřídlený lev
V jakém stavu je dnes podle vás národní povědomí a úcta k českým zvykům a tradicím? Jde o silné hodnoty, které přežijí i s mladou generací? Je dnes hrdost na příslušnost k českému národu tak silná, jak by měla být? Oslabují tyto hodnoty? A pokud ano, co k jejich erozi přispívá?
Myslím, že zdravé vlastenectví je vysoce pozitivní vlastností. Mít rád svou vlast neznamená nepřátelství vůči občanům jiných zemí. Ale být připraven bránit území, kde žijí naše rodiny a naše děti, by mělo být přirozené. Pojítkem mezi lidmi jsou zvyky a tradice, a také krásný a kultivovaný český jazyk. A dokonce i nářečí, kdy hned poznáme, kdo odkud přichází. Ráda navštěvuji folklorní akce u nás na Hané. A s pýchou sleduji svou malou vnučku, která v krásném hanáckém kroji tancuje v souboru Klásek v Kralicích na Hané. O tyto soubory je u nás stoupající zájem i v řadách mladých lidí. A to je radost.
Přistupujeme v roce 2019 důstojně k menšinám? Jsou u nás v Česku Romové či homosexuálové občany druhé kategorie, nebo zde mají příznivé podmínky a stav věcí došel spíše do roviny pozitivní diskriminace? Je například otázka uzákonění manželství homosexuálů aktuálním problémem, kterým je třeba se zabývat?
Česká společnost je jedna z nejtolerantnějších vůbec. Některé menšiny této tolerance naopak využívají a zneužívají, když si nárokují speciální práva a snaží se přepisovat univerzálně platná práva a přírodní zákony. To platí především pro LGBT menšinu. Přiznám se, že aktivistům z jejich řad ani nerozumím. Protože na jedné straně požadují respekt ke své jinakosti, kterého se jim podle mě v plné míře dostává, na druhé straně ale požadují, aby stát a společnost jejich odlišnost popíraly. Jak jinak si vysvětlit jejich volání po uzákonění manželství pro stejnopohlavní páry?
Řešit tento návrh bohužel musíme, protože aktivistická lobby velmi nevybíravě prosazuje v Parlamentu konkrétní právní úpravu, která v zásadě zruší manželství a udělá z něj svazek dvou (jakýchkoliv) lidí. Pravým – byť zamlčovaným – cílem tohoto zákona přitom není stvrzovat lásku dvou lidí, ale umožnit automatické „přiosvojování“ dětí svého partnera. A to otevře dveře dokořán zakázkové výrobě dětí na klinikách a obchodu s nimi.
Psali jsme:
 modified-635164058176272916.jpg&id=14070)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
