Atletický oddíl Atletika Jižní Město vznikl v dubnu 2013. Cílem činnosti oddílu bylo od samého začátku dát dětem a mládeži z Jižního Města a okolí možnost trávit volný čas zdravě, v kolektivu podobně smýšlejících jedinců a jinak než být zavření doma u počítačů. Jak se vám to daří?
Daří se nám to až nečekaně dobře, máme stále se zvyšující členskou základnu aktivně trénujících mladých adeptů atletiky a už mladých úspěšných atletů. Někteří z těch začínajících vhodně kombinují i více sportovních odvětví, u nás dostanou všestranné pohybové základy, tedy to hlavní pro jakýkoliv jiný sport. Naším krédem je nespěchat s předčasnou specializací, ale pracovat na všestranném rozvoji pohybových schopností a dovedností. Věřím, že se nám naší nabídkou provozování atletiky pro děti a mládež alespoň částečně daří „odlákat“ je od nešvarů mladé generace, a to nadměrného vysedávání nad počítači. Pro děti by zdravý a pravidelný pohyb měl být tou správnou drogou. Organizace denního režimu, správné stravování i vytváření těch správných sportovních vzorů, k tomu všemu by mělo vyžití ve sportovně zaměřeném kolektivu přispívat, a to bez ohledu na budoucí výkonnost.
V poslední době se můžete pochlubit i atletickými úspěchy na pražských, republikových, ale i na mezinárodních soutěžích. Jaké jsou vaše nejlepší výsledky s mladými atlety z Jižního Města?
S výraznou mírou pokory a skromnosti možno říci, že výsledky našich mladých atletů v kategorii žactva a dorostu jsou pozoruhodné a vyjmenovat všechny by bylo nad možnosti rozsahu tohoto článku. Daří se nám v soutěžích jednotlivců i v soutěžích družstev. Jmenujme alespoň některá jména jako např. dorostenka Anna Kerbachová, několikanásobná česká rekordmanka v kategorii žákyň a nyní už i dorostenek, mnohonásobná mistryně ČR a držitelka stříbrné medaile z EYOF, Tereza Elena Šínová získala velký počet mistrovských titulů jako žákyně, je držitelkou českého rekordu, Jan Patka s mistrovskými tituly a českým žákovským rekordem, Nico Boketta se třemi mistrovskými tituly a českým žákovským rekordem, na české mistrovské tituly dosáhly i žákyně ve štafetě v českém rekordu, dorostenci štafetami získali také zlato a mohl bych pokračovat. Pochlubit se můžeme i mistrovským zlatem v týmové soutěži, kde žákyně se před dvěma lety staly mistryněmi ČR a totéž se jim podařilo před nedávnem zopakovat v kategorii dorostenek, dorostenci brali mistrovské stříbro. Reprezentace v mezistátních utkáních jen dovršuje vysokou úspěšnost mladých jihoměstských atletů.
Čeho si více vážíte, zapojení i méně talentovaných dětí do pravidelného sportování, nebo kvalitní atletické přípravy pro ty nejtalentovanější a následně jejich závodění za Jižní Město? A s čím se zde potýkáte?
Jde to ruku v ruce, jak jsem odpověděl v předcházející otázce, obojí je pro nás důležité, vážíme si té možnosti a zájmu ze strany rodičů a dětí a chceme naši aktivitu rozšiřovat do okrajových částí Prahy, dát stále vyššímu počtu dětí a mládeže poznat kouzlo „královny sportu“, a to jak v době současné, tak i v letech příštích. Při zabezpečení tréninkové přípravy, ať těch méně talentovaných, nebo talentovaných, bez rozdílu se potýkáme s řešením situací, ve kterých nejsme v atletickém hnutí sami, jako je např. nedostatek tréninkových hodin v tělocvičnách v Praze 11 pro zajištění tréninkového procesu pro ty nejmenší, pro které děláme nábor do oddílu už od 5 let. Při zvyšující se členské základně je stálý nedostatek trenérů, a našel bych více problémů průběžně řešených. Pochopitelně, že si moc vážíme výsledků i přístupu mladých úspěšných atletů, a není to jen o tom talentu, ale i o zmíněném přístupu, a to také ze strany trenérů, kde rád používám „chceš-li zapálit, musíš hořet“. Zdá se, že se nám to daří.
Politici se v poslední době předhánějí ve slibech jak finančně pomohou sportu. Stará se podle vás náš stát dobře o sport, a to nejen ten vrcholový?
Je všeobecně známo, že sport jako takový – od rekreačního přes výkonnostní až po zabezpečení státní reprezentace – je v České republice podfinancován, a to ve srovnání s vyspělými evropskými zeměmi výrazně. V přepočtu na vynaložené prostředky na obyvatele jsme u dna mezi zeměmi Evropy. Péče o sport není však jen záležitostí státu, ale při přerozdělování finančních prostředků se musí podílet také samosprávy a kraje. Všechny orgány a státní instituce si musí být vědomy, že podpora sportu a mládeže je velký vklad a nutná investice pro zdraví nastupující generace, snížení civilizačních nemocí, taky jako protidrogová prevence a zdravý způsob života jako celek. Podpora sportu by mohla být řešena zčásti i z daňových odvodů firem.
Jak si váš klub z Jižního Města stojí finančně? Využíváte nějaké granty, kdo vám pomáhá?
Předpokladem kvalitního chodu oddílu ve všech oblastech je nezbytné vícezdrojové čerpání finančních prostředků. Hlavními finančními pilíři oddílu jsou členské příspěvky členů, dále dotační a grantové programy z několika zdrojů, přičemž výše přidělených prostředků se odvíjí především od členské základny dětí a mládeže do 18 let. Dotaci máme možnost čerpat od městské části Praha 11 na celoroční činnost a pořádané akce, dále od Magistrátu hl. m. Prahy, kde jsou granty přidělovány přes Pražský atletický svaz na podporu činnosti trenérů a na materiální vybavení. Od Českého atletického svazu dostáváme dotace na podporu trenérského úseku pro činnost talentovaných mladých atletů do 15 let zařazených do Sportovního střediska (SpS) a i těch mladých atletů, kteří chtějí bez ohledu na výkonnost sportovat pro radost. Požádali a obdrželi jsme dotaci z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy – Program VIII na rok 2017, s možností úhrady činnosti trenérů, realizačního týmu a v neposlední řadě podporu sportující mládeže. Při racionálním využití dotačních a grantových titulů si vedeme finančně při zajištění celkového chodu oddílu velmi dobře.
Jak moc souvisí finance se sportováním? Patří atletika k ekonomicky náročným sportům?
Jako v každé činnosti, tak i ve sportu je podpora sportující mládeže ze strany státních organizací nezbytností, přesto zůstává podpora provozování tréninkové a závodní činnosti, včetně účasti na soustředěních, na samotných rodičích. Atletika naštěstí nepatří k těm finančně nejnáročnějším sportům, ale např. pokrýt finančně trenérské zabezpečení početné členské základny, vypořádat se s pronájmy tréninkových prostorů, se zajištěním materiálního vybavení tréninkovým nářadím a náčiním vysoké náklady vyžaduje.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Barbora Richterová
